Rádio Vaticana

Nechme se překvapit Dítětem

22.12.2010

Benedikt XVI. na gen. audienci, aula Pavla VI.

Drazí bratři a sestry,
Touto poslední audiencí před Vánočními svátky se s rozechvěním a plni úžasu blížíme k ?místu?, kde pro nás a naši spásu všechno začalo a došlo naplnění, tam kde se setkala a zkřížila očekávání světa a lidského srdce s přítomností Boha. Již nyní můžeme předem okoušet radost z onoho malého světla, které vysvitlo v Betlémské jeskyni a začalo ozařovat svět. Na cestě adventu, který nás liturgie vybízí žít, jsme přiváděni k ochotnému a vděčnému přijetí velké Události příchodu Spasitele a k užaslému rozjímání jeho vstupu do světa.

Radostné čekání, jež je charakteristické pro dny, které předcházejí Narození Páně, je zajisté základním postojem křesťana, který má touhu prožít plodně nové setkání s Tím, který přichází přebývat mezi nás: Ježíšem Kristem, Synem Božím, jenž se stal člověkem. Objevme znovu tuto ochotu srdce a osvojme si ji u těch, kteří jako první přijali Mesiášův příchod: Zachariáše a Alžběty, pastýřů, prostých lidí a zejména Marie a Josefa, kteří jako první zakusili rozechvění, ale především radost z tajemství tohoto narození. Celý Starý zákon je jedním velkým příslibem, který měl být splněn příchodem mocného spasitele. Dosvědčuje to především kniha proroka Izaiáše, který vypráví o soužení dějin a celého stvoření v očekávání vykoupení, které má celému světu darovat nové energie a novou orientaci. Vedle očekávání osob z Písma svatého tak v průběhu staletí nachází prostor a smysl také naše očekávání, které v těchto dnech zakoušíme a které v nás uchovává bdělost po celý náš život. Veškerá lidská existence je totiž živena tímto hlubokým cítěním, touhou po tom, že to nejopravdovější, nejkrásnější a nejvelkolepější, co jsme myslí a srdcem zahlédli a vytušili, nám může vyjít vstříc, stanout konkrétně před našimi zraky a pozvednout nás.

?Brzy přijde Pán, Vládce a jeho jméno bude Emanuel, neboť on bude ?Bůh s námi?? (Vstupní antifona mše z 21. prosince). Často v těchto dnech opakujeme tato slova. Během liturgie, která znovu aktualizuje tajemství, už stojí před branami Ten, který nás přichází zachránit z hříchu a smrti, Ten který nás po neposlušnosti Adama a Evy znovu objímá a otevírá nám cestu k pravému životu. Vysvětluje to svatý Irenej ve svém pojednání ?Proti bludným naukám?, kde tvrdí: ?Sám Boží Syn sestoupil do ?těla jako mají hříšní lidé? (Řím 8,3), aby odsoudil hřích a po jeho odsouzení jej naprosto odstranil z lidského rodu. Povolal člověka k podobnosti se sebou samým, učinil jej napodobitelem Boha, vyslal ho na cestu ukázanou Otcem, aby mohl vidět Boha, a daroval mu samotného Otce? (III, 20,2-3).

Objevuje se tu několik myšlenek, které měl svatý Irenej v oblibě, že totiž Bůh nás Dítětem Ježíš volá, abychom se Mu podobali. Vidíme jaký je Bůh. A tak nám připomíná, že bychom měli být Bohu podobní. A měli jej napodobovat. Bůh se daroval, daroval se do našich rukou. Máme napodobovat Boha. A nakonec myšlenka, že takto můžeme vidět Boha. Ústřední myšlenka svatého Ireneje říká, že člověk nevidí Boha a nemůže jej vidět. Tím vězí v temnotě, pokud se týká pravdy o něm samém. Avšak člověk, který nemůže vidět Boha, může vidět Ježíše. A tak vidí Boha, tak začíná vidět pravdu, tak začíná žít.

Spasitel tedy přichází omezit na nulu dílo zla a všeho co nás ještě může držet daleko od Boha, aby nám vrátil starodávný jas a prvotní původ. Bůh nám svým příchodem mezi nás ukazuje a také dává poslání, abychom byli podobní Jemu, směřovali k pravému životu a dosáhli patření na Boha, na Kristovu tvář. Svatý Irenej dále tvrdí: ?Slovo Boží staví svůj příbytek mezi lidi a stává se Synem člověka, aby navyknul člověka vnímat Boha a aby si Bůh navyknul na přebývání v člověku podle Otcovy vůle. Proto nám Bůh dal jako ?znamení? naší spásy Toho, který je narozením z Panny Emanuelem? (Ibid.) Také zde je jedna velmi krásná ústřední myšlenka svatého Ireneje. Musíme si navyknout vnímat Boha. Bůh je normálně vzdálen našemu životu, našemu myšlení a našemu jednání. Vyšel nám vstříc a musíme si zvyknout být s Bohem. Irenej se směle odvažuje říci, že také Bůh si musí zvyknout být s námi a v nás. Bůh by nás měl doprovázet k Vánocům, abychom uvykli Bohu jako si musí Bůh navyknout na nás, na naši chudobu a křehkost. Pánův příchod proto nemůže mít jiný smysl než naučit nás vidět a milovat události, svět a všechno, co nás obklopuje, očima samotného Boha. Slovo, které se stalo Dítětem, nám pomáhá chápat způsob Božího jednání, abychom byli schopni nechat se stále více proměňovat jeho dobrotou a jeho nekonečným milosrdenstvím.

Uprostřed noci světa se nechme znovu překvapit a osvítit tímto Božím činem, který je naprosto neočekávaný: Bůh se stává Dítětem. Nechme se překvapit, osvítit Hvězdou, která zaplavila svět radostí. Až přijde Dítě Ježíš, ať nás nenajde nepřipravené, zaujaté pouze zkrášlováním zevnější reality. Ať nás péče, vynakládaná na to, aby se naše cesty a domy staly pěknější, dovede ještě dále, aby byla naše duše připravena setkat se s Tím, který nás přijde navštívit a který je opravdovou krásou a pravým světlem. Očistěme tedy svoje svědomí a svůj život od toho, co odporuje tomuto příchodu v našich myšlenkách, slovech, postojích a skutcích, a přistupme ke konání dobra, přispějme k uskutečňování pokoje a spravedlnosti pro každého člověka v tomto našem světě a kráčejme tak vstříc Pánu.

Charakteristickým znamením vánoční doby je betlém. Také na náměstí sv. Petra je jako obvykle již téměř připraven a jakoby obrácen k Římu a celému světu; představuje krásu tajemství Boha, který se stal člověkem a postavil si příbytek mezi námi (srov. Jan 1,14). Betlém je výrazem našeho čekání, že se Bůh blíží k nám, že se k nám blíží Ježíš, ale je také výrazem díkůvzdání Tomu, který se rozhodl sdílet naše člověčenství v chudobě a jednoduchosti. Těší mne, že nadále žije a dokonce je znovu objevována tradice přípravy jesliček v domovech, pracovištích a místech setkání. Toto ryzí svědectví křesťanské víry může nabízet i dnes všem lidem dobré vůle působivé znázornění nekonečné lásky Otce vůči nám všem. Kéž před ním mohou srdce dětí i dospělých stále žasnout. Drazí bratři a sestry, Panna Maria a svatý Josef nám pomáhají žít tajemství Vánoc s novou vděčností k Pánu. Uprostřed horečného shonu těchto dnů, ať nám tento čas dopřeje trochu klidu a radosti a umožní nám dotknout se dobroty našeho Boha, který se stává Dítětem, aby nás spasil a dal novou odvahu a nové světlo našemu putování. Takové je moje přání požehnaných a šťastných Vánoc, které adresují vám zde přítomným, vašim příbuzným, zejména nemocným a trpícím, jakož i vašim společenstvím a těm, kdo jsou vám drazí.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV