Rádio Vaticana

Vánoce ve světě

23.12.2010

Narození Spasitele od Iráku po Haiti

arcibiskup Antonio Mennini, první apoštolský nuncius v Rusku, nedávno jmenovaný do Velké Británie:
Je zajímavé, že mnoho pravoslavných kněží, samozřejmě diskrétně, přichází na naši liturgii. Vnímají bohatství, které jim může nabídnout latinská církev ve své liturgii.
Musím říct, že od nějaké doby také pravoslané farnosti zavádějí kuchyně pro chudé. Připomíná to sice bohužel ekonomické a sociální nesnáze Ruska, ale především to ukazuje na křesťanskou povinnost, brát si k srdci potřeby bratří.
A naděje Rusů? Mnozí doufají, jak to řekl také patriarcha Cyril, v efektivnější výkon spravedlnosti, v lepší rozdělení bohatství, v to, aby všechna etnika dostala možnost stabilizovat se po sociální stránce, důstojným způsobem a zajistit budoucnost svých dětí.

mons. Felix Machado, biskup diecéze Nashik:
V Indii jsou vánoce v představách lidí spojeny bohužel pouze s komercí. Obchody jsou pěkně vyzdobené...
Duchovní vánoce nejsou pro lidi jiných náboženství tak zřejmé. O to víc jsou křesťané motivovaní, aby vánoce oslavili duchovně.
Musím ale dodat, že přesto existuje jakési sdílení radosti s námi. Například v mé diecézi, podobně ale i v jiných, hinduisti, budhisti, muslimové a lidé další náboženství přícházejí podívat se na jesličky. Betlém je tady opravdu nástrojem evangelizace, příležitostí povědět něco o Ježíšově evangeliu, o blahoslavenstvích, o smyslu pro spravedlnost, o lásce ke všem. Máme tedy příležitost takto šířit evangelium Pána Ježíše a hodnoty, které církev hlásá.

mons. Aldo Giordano:
Po celé Evropě najdeme znamení vánoc, mám na mysli světla, stromečky, vánoční trhy, dárky. Často ale chybí obsahy. Znamení zůstávají, ale chybí skutečný odkaz k obsahu vánoc, kterým je Dítě. Vytváří se nebezpečná iluze, že tím vyjadřujeme jakýsi respekt k jiným náboženstvím a kulturám. Přesto se mi zdá, že dochází k něčemu novému. Tím novým je myslím nová otázka. A také skutečnost, že kostely se na vánoce vždycky znovu naplní. Možná to je odpověď na velkou osamělost. Takže vrátit se do kostela na vánoce znamená také nový pokus hledání, nový pokus vystoupit z osamělosti. Myslím, že se dnes objevuje nová touha znovu otevřít nebe vlastního života a také nebe nad Evropou a její historií směrem k transcendentnímu světu, který se vrací.

o. Piebattista Pizzaballa, kustód Svaté země:
Mezi pozitivním věci patří velmi vysoký počet poutníků, kteří letos přijeli, a s tím související práce a jistota v mnoha křesťanských rodinách Svaté země, které žijí z turistického a poutního ruchu. Stíny jsou bohužel stále tytéž: stagnace ve vyjednávání, kvůli níž jsou perspektivy rozvoje a míru tady ve Svaté zemi stále chatrné. Poslání křesťanské komunity se ale nemění: především jde o to zůstat tady a svým způsobem života, svou činností a vazbou na tato území ukazovat, že je možné žít v pokoji a míru, všemu navzdory.

apoštolský nuncius v Austrálii, arcibiskup Giuseppe Lazzarotto:
V této chvíli začíná léto, trochu tady může chybět ten vnější rámec, ale myslím, že nás to vede k většímu zaměření na to, co je skutečným poselstvím vánoc. Letos je ve všech komunitách významným tématem emigrace. Velmi se psalo o lidech, kteří přijíždějí do Austrálie hledat lepší budoucnost. A myslím, že je to správné, ve chvíli, kdy máme před očima Krista rodícího se v Betlémě, měli bychom si vzpomenout také na všechny tyto bratry, prožívající právě takovou situaci, do níž chtěl vstoupit samotný Boží Syn. Abychom pochopili, jak lidskou cestou prošel, aby se stal ?Bohem s námi?.

mons. Luis Sako, biskup iráckého Kirkúku:
Radost z narození Pána se mísí se strachem, kvůli nejistotě. Jsou to vánoce trochu jiné než všechny předchozí. Naděje na mír sice nějaká je, ale opravdu jen velmi křehká. Rodiny prožívají, že víra je každodenní nasazení v lásce, nikoliv nějaká ideologie. Víra je každodenní a osobní kontakt s Pánem a navzdory utrpení, pronásledování a strachu zůstáváme věrní. Za těch sedm let, uprostřed vší té bolesti, jsem nikdy neslyšel, že by se nějaký křesťan vzdal své víry. Je v ní veliká síla.

arcibiskup Bernardito Auza, apoštolský nuncius na Haiti:
Jsou to vánoce plné utrpení, ale také radosti, protože Spasitel přichází trpět s námi. Není to jen epidemie cholery, nejen zemětřesení, ale příčinou tohoto nedostatku důvodů k veselí je politická nestabilita, která zasahuje celou zemi. Křesťané ale navzdory tomu vidí Spasitele, který přichází trpět s nimi. To je myslím velmi silná duchovní dimenze této chvíle na Haiti.
Do budoucna doufáme, že dostaneme příležitost a prostředky k tomu, abychom nějak pokračovali, rekonstruovali kostely, ale především komunity věřících, které se po zemětřesení rozpadly.
Nezapomínejte tedy na nás, protože jsme stále v situaci, kdy mnoho potřebujeme, a my zase v modlitbách pamatujeme na všechny ty, kdo jsou nám nablízku.

Johana Bronková