1.2.2011
Kolik nových kostelů je dnes hluchých, nehostinných, chaotických a nepřehledných. Ti, kdo je budovali, nepočítali s hlasem a mlčením, které je měly naplnit, nemysleli na liturgii ani na shromáždění, na zrak ani na sluch, na nevýslovné ani na společenství. Takto přísně ohodnotil současné sakrální umění kard. Gianfranco Ravasi, předseda Papežské rady pro kulturu, ve svém lectio magistralis na římské fakultě architektury. Téma jeho přednášky znělo: ?Svatyně a náměstí, prostor sakrální a veřejný?.
Kardinál Ravasi poznamenal, že sakrální architektura, která nedokáže promlouvat jazykem světla a není nositelem krásy a harmonie, neplní svou funkci, stává se uměním světským a profanací posvátného. I proto se v kostelech toho druhu cítíme ztraceni jako v kongresové aule, rozptýleni jako ve sportovní hale, přibiti ke svému místu jako v planetáriu, znechuceni jako v domě zařízeném nevkusně a vulgárně - nešetřil kritikou italský kardinál. Jak řekl, úpadek dnešní sakrální architektury zaráží o to víc, vezmeme-li v úvahu skvělá díla křesťanské kultury: majestát řádu raně křesťanských bazilik, rafinovanou krásu byzantských chrámů, monumentálnost románských, mystiku gotických, světelnost renesančních, nádheru barokních, harmonii sakrálních staveb 18. století až po neoklasicismus a střízlivou čistotu některých současných staveb, jako je Le Corbusierův kostel v Ronchamp, vypočítává předseda vatikánského úřadu pro kulturu.
Křesťanský chrám není místem magickým, nýbrž symbolickým. Má sloužit osobnímu setkání člověka s Bohem, má promlouvat. Proto má být vtělením smyslu, podstaty a řádu bytí. Sakrální prostor je totiž zjevením kosmické harmonie a teofanií božského jasu. V chrámu se tedy koncentruje mnohost reality, která v něm zároveň nalézá spočinutí a harmonii. Západní civilizace to v některých případech ukazuje velmi zřetelně. Jako příklad uvedl kard. Ravasi své rodné Milano, kde se ulice města koncentricky sbíhají ke katedrále. Ze svatyně totiž vychází dech života, svatosti, světla, které proměňuje každodennost a je pořádající osnovou prostoru. Na druhou stranu pak město naplňuje svatyni každodenním životem.
Vatikánský ?ministr kultury? poznamenal, že podobně celistvá vize města chybí v mnoha moderních metropolích, které se řídí zcela jinou logickou. Ostrá slova kard. Ravasiho o současném sakrálním umění měla v Itálii nemalý ohlas. Vatikánského kardinála podpořil mimo jiné italský biskup-architekt, Simone Giusti, ordinář z Livorna, a zároveň autor projektů celé řady kostelů. ?Chrám musí promlouvat k člověku a jeho srdci, jakmile do něj vstoupí, má mluvit jazykem symbolickým a afektivním? ? podotýká biskup. Konstatuje také, že nové kostely nemají být dílem náhody, protože projektovat svatyni znamená zároveň formovat duše těch, kteří se v ní budou modlit, říká italský biskup, který je prvním školením architekt.
Johana Bronková
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.