2.2.2011 

Homilie Benedikta XVI. z nešpor, baz. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
V dnešním svátku rozjímáme Pána Ježíše, kterého Marie a Josef uvádějí do chrámu ?aby ho představili Pánu? (Lk 2,22). V této evangelní scéně se zjevuje tajemství Syna Panny, zasvěceného Otci, jenž přišel na svět, aby plnil jeho vůli (srov. Žid 10,5-7). Simeon jej označuje za ?světlo k osvícení národů? (Lk 2,32) a zvěstuje prorockými slovy Jeho nejvyšší oběť Bohu a Jeho konečné vítězství (srov. Lk 2,32-35). Je to setkání dvou Zákonů, Starého a Nového. Ježíš vstupuje do starobylého chrámu. On, který je novým Chrámem Božím, přichází navštívit svůj lid, dokonat poslušnost Zákonu a zahájit poslední časy spásy.

Je zajímavé pozorovat zblízka tento vstup Dítěte Ježíše do velkolepého chrámu v přílivu mnoha lidí, kteří jsou zaujati svými záležitostmi: kněží a levité, střídající se ve službě; početní zbožní poutníci, toužící se setkat se svatým Bohem Izraele. Nikdo z nich si však ničeho nevšimne. Ježíš je dítě jako každé jiné, prvorozený syn dvou velice prostých rodičů. Ani kněží nejsou schopni zaznamenat znamení nové a zvláštní přítomnosti Mesiáše a Spasitele. Jenom dva staří lidé: Simeon a Anna odhalují velikou novost. Vedeni Duchem svatým objevují v onom Dítěti dovršení svého dlouhého očekávání a bdění. Oba rozjímají Boží světlo, které osvěcuje svět a jejich prorocký pohled otevírá budoucnost zvěstí o Mesiáši: ?Lumen ad revelationem gentium!? (Lk 2,32). V prorockém postoji dvou starců se vyjevuje celý Starý zákon vyjadřující radost ze setkání s Vykupitelem. Simeon i Anna vytuší, že oním Očekávaným je toto Dítě.

Uvedení Ježíše do chrámu je výmluvným zobrazením naprostého odevzdání vlastního života všech těch mužů a žen, kteří jsou povoláni reprodukovat plněním evangelních rad v církvi a ve světě ?charakteristické rysy Ježíšovy čistoty, chudoby a poslušnosti? (Vita consecrata, 1). Proto byl dnešní svátek zvolen ctihodným Janem Pavlem II. ke každoročnímu slavení Dne zasvěcených osob. V této souvislosti srdečně zdravím mons. João Braz de Aviz, kterého jsem před nedávnem jmenoval prefektem Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, spolu s sekretářem a spolupracovníky. Vroucně zdravím přítomné generální představené a všechny zasvěcené osoby.

Chtěl bych podat k reflexi tohoto svátku tři krátké myšlenky.
Za prvé. Evangelní obraz Uvedení Páně do chrámu obsahuje základní symbol světla; světla, které vychází z Krista ozařuje Marii a Josefa, Simeona a Annu a jejich prostřednictvím všechny. Otcové církve kladli tuto zář do souvislosti s duchovní cestou. Zasvěcený život vyjadřuje tuto cestu zvláštním způsobem jakožto filocalii, lásku k božské kráse, odraz dobroty Boha (srov. ibid., 19). Světlo této krásy vyzařuje z Kristovy tváře. ?Církev patří na proměněnou Kristovu tvář, aby se posilnila ve víře a později neupadla ve zmatek před jeho znetvořenou tváří na kříži? tato Snoubenka stojí před Snoubencem, má účast na jeho tajemství a je obklopena jeho září? Světlo vycházející ze vtěleného Slova zakoušejí jedinečným způsobem lidé povolaní k životu zasvěcenému. Slib zachovávání evangelijních rad z nich totiž činí znamení a proroctví pro společenství bratří a pro celý svět? (ibid., 15).

Za druhé. Evangelní obraz zjevuje proroctví, dar Ducha svatého. Simeon a Anna rozjímají o Dítěti Ježíši, vytuší jeho úděl smrti a vzkříšení pro spásu všech národů a zvěstují toto tajemství jako univerzální spásu. Zasvěcený život je povolán k tomuto prorockému svědectví, které se pojí ke dvěma rozměrům: kontemplativnímu a aktivnímu. Zasvěceným osobám je totiž dáno zjevovat primát Boha, nadšení pro žité evangelium jakožto formu života a zvěsti chudým a posledním na této zemi. ?Na základě tohoto primátu nic nemůže mít přednost před osobní láskou ke Kristu a k chudým, v nichž On žije. Opravdové proroctví pochází od Boha, z přátelského vztahu k němu, z pečlivého naslouchání jeho hlasu v různých událostech dějin? (ibid., 84). Takto se zasvěcený život denně ukazuje na cestách lidstva, zjevuje evangelium a království, které už je přítomno a působí.

Za třetí. Evangelní obraz Uvedení Ježíše do chrámu ukazuje moudrost Simeona a Anny, moudrost životů cele oddaných hledání tváře Boží, Jeho znamení, Jeho vůle; životů oddaných naslouchání a hlásání jeho Slova. ?Faciem tuam, Domine, requiram, Hospodine, hledám tvou tvář (Žl 26,8)? zasvěcený život je ve světě a v církvi viditelným znamením tohoto hledání Pánovy tváře a cest, které k Němu vedou (srov. Jan 14,8)? Zasvěcená osoba tedy dosvědčuje radostný a zároveň činorodý závazek usilovného a moudrého hledání Boží vůle? (srov. Kongregace pro řeholní život, Služba autoritě a poslušnost. Faciem tuam Domine requiram 2008, 1).

Drazí bratři a sestry, buďte usilovnými posluchači Slova, protože každá moudrost se rodí z Pánova Slova! Buďte zpytovateli Slova prostřednictvím lectio divina, poněvadž zasvěcený život ?se rodí z naslouchání Božímu Slovu a přijímá evangelium jako normu svého života. Život v následování Krista čistého, chudého a poslušného je tak jakousi ?živou ?exegezí? Božího Slova. Duch svatý, moc, kterou byla napsána Bible, je tím, který osvěcuje novým světlem Boží Slovo v zakladatelích a zakladatelkách. Z něho vyvěrá každé charisma a každá řehole chce být jeho vyjádřením, čímž dává počátek a směr křesťanskému životu vyznačujícímu se evangelní radikalitou? (Verbum Domini, 83).

Zejména v rozvinutých společnostech dnes žijeme v situaci, kterou charakterizuje radikální pluralita, postupné vytlačování náboženství z veřejné sféry a relativismus postihující základní hodnoty. To si žádá, aby naše křesťanské svědectví bylo jasné a důsledné a aby naše výchovné působení bylo stále pozornější a štědřejší. Zvláště vaše apoštolské působení, drazí bratři a sestry, musí být životním závazkem, který s vytrvalým nadšením čerpá z Moudrosti, jež je pravdou i krásou, ?jasem pravdy?. Kéž dokážete moudrostí svých životů a důvěrou v nevyčerpatelné možnosti opravdové výchovy orientovat inteligence i srdce mužů a žen naší doby k ?dobrému životu evangelia?.

Myslím nyní se zvláštní sympatií na všechny zasvěcené osoby ve všech končinách země a svěřuji je blahoslavené Panně Marii:

O Maria, Matko církve,
svěřuji ti veškerý zasvěcený život,
abys mu vymohla plnost božského světla:
ať žije v naslouchání Božího Slova,
v pokoře následování Ježíše, tvého Syna a našeho Pána,
v přívětivém postoji vůči vnuknutím Ducha svatého,
v každodenní radosti z magnificat,
aby církev byla budována svatostí života
těchto tvých synů a dcer,
v přikázání lásky.
Amen

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.