Rádio Vaticana

Samaritán 2011

11.2.2011

Promluva k 6. neděli v mezidobí

Andora, Itálie, 7. února 2011. Všichni závodníci se hnali dál. Za triumfem, za slávou. Jedině Ital Mauro Moreno zahodil své osobní ambice a při sobotní děsivé nehodě polského pilota formule 1 Roberta Kubici přispěchal kolegovi na pomoc. ?Roberta znám osobně. Musel jsem zastavit a pomoci mu,? řekl italský závodník polským deníkům. Díky jeho šlechetnému gestu R. Kubica nevykrvácel na místě a má dokonce naději, že nepřijde o ruku, kterou mu rozsekala kovová svodidla, proniknuvší při silném nárazu do automobilové kabiny. Na internetu byl zveřejněn videozáznam jízdy italské posádky, pořízený kamerou umístěnou v jejich voze. Divák může sledovat každou zatáčku, slyšet strohé povely, které copilot Corrado Bonato dává podle mapy M. Morenovi za volantem. Při vysoké rychlosti se úzká silnice v ligurských horách, jež se proplétá vesničkami a se točí nad srázem, zdá ještě užší, než ve skutečnosti. Italští jezdci však trať bravurně zvládají, mají dobrý mezičas a možná sní i o vítězství etapy. V tom vidí, jak po silnici běží Kubicův spolujezdec Jakub Gerber a zřejmě hledá, kdo by pomohl. Za zatáčkou se vynoří Kubicova Škodovka napìchnutá na svodidlo. Je slyšet soucitné sténání italských pilotů: ?Si è fatto male (snad si neublížil)!? Pak Morenovo rozhodné ?Fermati (zastav)!?. Zde hlasy umlkají a video končí záběrem,jak řidič Moreno vyskakuje z auta a copilot Bonato sahá po mobilním telefonu, aby přivolal záchranný vrtulník. Další piloti sice stejně jako Moreno na žluté vlajce přibrzdili, poté ale vesel e upalovali dál. Dokud pořadatelé celou rallye nezastavili. Možná i to je důvod toho, proč údajně trvalo téměř dvě hodiny než byl Kubica z vozu vyproštěn a odvezen sanitkou k vrtulníku, který jej transportoval do nemocnice. Měl v žilách už jen litr krve

Jako novodobé podobenství o Samaritánu mi vyvstává ta scéna před očima, když čtu Sirachovcova slova (Sir 15,16-21): ?Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným [?] Před každým je život a smrt, Bůh mu dá to, co bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a vše vidí. Jeho oči hledí na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.? A do toho se mísí slova 119. žalmu: ?Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově [?] Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy [?] Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu ji věrně zachovávat.?

Je zde řeč o Moudrosti. O té Hospodinově, která přichází shůry. Tu si člověk nemůže sám dát. Ale může se jí naučit, když vychovává své srdce, když prosí Pána se žalmistou: ?Pouč mě, ať zachovávám tvůj zákon a chráním ho celým srdcem.? Této moudrosti chce nás spolu s Korinťany (1 Kor 2,6-10) naučit sv. Pavel, když píše: ?Učíme moudrosti [?] to však není moudrost tohoto světa, ani moudrost těch, kteří tento svět ovládají. [?] Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá.?

Biblista Xavier-Léon Dufour (1912?2007) nám ve svém Slovníku biblické teologie říká, že moudrost v kulturách starého Orientu byla zcela konkrétní: učila člověka jednat obratně a opatrně a tak se prosadit v životě. V biblickém zjevení je moudrost jiného řádu. Pravá moudrost podle Bible je od Boha, který dává člověku srdce schopné rozlišovat mezi dobrem a zlem. Člověk je však ? už od dob Adamových ? v pokušení strhnout na sebe tuto Boží výsadu a chce sám poznávat dobro a zlo. To je falešná moudrost. Pravá moudrost spočívá v bázni Boží, která činí z vyvoleného národa jediný moudrý a chápající lid. Teprve s Ježíšem přichází ale zosobněná Moudrost samého Boha. Jeho slova nám dávají nahlédnout do jeho tajemné osobnosti bohočlověka. V něm se Bůh rozhodl zachránit svět prostřednictvím toho, co je v očích světa bláznovstvím, totiž křížem. A tuto Moudrost, bláznovství kříže (scandalum crucis), není možné podvést. Proto je potřeba se stát bláznem v očích světa, chceme-li dosáhnout Moudrosti Boží. Křesťanská Moudrost není tudíž souhrnem životní zkušenosti, ale zjevením tajemství Boha, vrcholem poznání, které Pavel vyprošuje svým věřícím a ve kterém se mají vzájemně vyučovat ?naukou pocházející od Ducha? (1 Kor 2,13).

Kdyby italští závodníci spoléhali jen na onu ?lidskou moudrost?, která učí prosadit se v životě za každou cenu, jeli by určitě dál; možná by v cynické logice dokonce i zrychlili, právě když druzí zpomalí. Vše samozřejmě v rámci pravidel. Platí zde však Kristova slova: ?Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.? (Mt 5,20)

Duchovní poznání umožňuje eticky správné, spravedlivé jednání. Spravedlnos a moudrost spolu hluboce souvisí. Spravedlnost znamená adekvátní odpověď ? a ta není vždy a pro každého matematicky stejná, protože každý je jiný, má jiný příběh, a je jinak vedený životem. Pouze rozum ponořený do srdce, je schopen vidět celistvě a tak i spravedlivě. Veden Duchem, vidí v celém kontextu a nejen výseč. Neboť Duch zkoumá hlubiny Boží i lidské.

Na životní cestě nikdy nevíme, co nás čeká. Když přijde na věc, nemáme v rychlosti moc času uvažovat rozumem. Tu platí jen vnímat řeč našeho srdce. Jen ono vidí dál a umí zvolit bleskově to nejlepší. V tom ho však musíme vychovávat a otvírat ho Bohu modlitbou ? už dávno před zatáčkou.

Richard Čemus