9.3.2011
Homilie Benedikta XVI. na Popeleční středu, sv. Sabina
Drazí bratři a sestry,
Začínáme dnes liturgickou dobu postní působivým obřadem udělování popelce, kterým chceme přijmout závazek obrácení našeho srdce k horizontům milosti. Ve veřejném mínění bývá tato doba většinou spojována se smutkem, životní ponurostí. Je však naopak drahocenným darem Božím, silným časem plným významů v putování církve, je cestou k Pánovým Velikonocím. Biblická čtení dnešní slavnosti nám poskytují některé ukazatele, které nám tuto duchovní zkušenost pomohou plně prožít.
?Obraťte se ke mně celým svým srdcem? (Jl 2,12). Těmito slovy prvního čtení, vzaté z knihy proroka Joela, Bůh vyzývá hebrejský lid k upřímnému a nepředstíranému pokání. Nejde o povrchní a přechodné obrácení, nýbrž o duchovní cestu, která se hluboce dotýká postojů svědomí a předpokládá upřímný úmysl činit pokání. Prorok bere podnět z invaze kobylek, kterou byl postižen lid zničením úrody, aby vyzval k vnitřnímu pokání, k roztržení jejich srdcí a nikoli šatů (srov. 2,13). Je tedy třeba uskutečnit postoj autentického obrácení k Bohu, vrátit se k Němu uznáním jeho svatosti, jeho moci, jeho velebnosti. A toto obrácení je možné, protože Bůh je bohatý milosrdenstvím a veliký v lásce. Jeho milosrdenství obrozuje, vytváří v nás čisté srdce, obnovuje v nitru pevného ducha, vrací radost ze spásy (srov. Žl 50,14). Bůh totiž nechce, aby hříšník zemřel, ale aby se obrátil a žil (srov. Ez 33,11). Prorok Joel tak nařizuje jménem Páně, aby bylo vytvořeno vhodné prostřední kajícnosti: má se rozeznít polnice a probudit svědomí. Postní doba nám nabízí toto liturgické prostředí kajícnosti čtyřicetidenní cestou účinného zakoušení milosrdné lásky Boží. Dnes zní tato výzva pro nás: ?Obraťte se ke mně celým svým srdcem?. Dnes jsme povoláni my, abychom obrátili svá srdce k Bohu a neustále si byli vědomi toho, že své obrácení nemůžeme uskutečnit sami svými silami, protože tím, kdo nás obrací, je Bůh. Nabízí nám své odpuštění, vybízí nás, abychom se k Němu vrátili, aby nám daroval nové srdce, očištěné od zla, kterým je sužováno, a dal nám účast na svojí radosti. Náš svět potřebuje být obrácen k Bohu, potřebuje Jeho odpuštění, jeho lásku, potřebuje nové srdce.
?Nechte se smířit s Bohem? (2 Kor 5,20). Ve druhém čtení nám svatý Pavel nabízí další prvek cesty obrácení. Apoštol nás vybízí, abychom odvrátili oči od něho a namísto toho věnovali pozornost tomu, koho poslal, a obsahu poselství, které přináší: ?Jsme Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!? (ibid.). Vyslanec opakuje to, co uslyšel od svého Pána, a mluví autoritativně v rámci mezí, které mu byly dány. Kdo koná úřad vyslance nemá přitahovat pozornost na sebe sama, ale má se dát do služeb poselství, které má předat od toho, který jej poslal. Takto jedná Pavel při plnění své služby hlasatele Božího Slova a apoštola Ježíše Krista. Neodtahuje se od přijatého poslání, ale chápe se ho s naprostou odevzdaností, vyzývá, abychom se otevřeli vůči milosti a dovolili Bohu, aby nás obrátil: ?Jako Boží spolupracovníci vás proto napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo? (2 Kor 6,1). ?Kristova výzva k obrácení ? praví nám Katechismus katolické církve - však zaznívá v životě křesťanů stále. Toto druhé obrácení je trvalý úkol pro celou církev, v níž ?však jsou i hříšníci; je zároveň svatá a stále potřebuje očišťování a jde trvale cestou pokání a obnovy?. Toto úsilí o obrácení není pouze lidským dílem. Je to dynamismus ?zkroušeného srdce? (Žl 51,19), jež přitahuje a jímž hýbá milost, aby odpovědělo na milosrdnou lásku Boha, který si nás dříve zamiloval? (č.1428). Svatý Pavel mluví ke křesťanům v Korintu, ale zamýšlí skrze ně oslovit všechny lidi. Všichni totiž potřebují milost Boha, který osvěcuje mysl i srdce. Apoštol naléhá: ?Hle, teď je ta ?doba příhodná?, hle, teď je ten ?den spásy?? (2 Kor 6,2). Všichni se mohou otevřít Božímu působení, Jeho lásce. My křesťané musíme svým evangelním svědectvím být živým poselstvím, ba dokonce jsme v mnoha případech jediným evangeliem, které lidé dneška ještě čtou. V tom je naše odpovědnost podle vzoru svatého Pavla, to je o důvod víc, abychom dobře žili postní dobu, nabízeli svědectví víry žité ve světě, který je stižen těžkostmi a potřebuje se vrátit k Bohu, potřebuje obrácení.
?Dejte si pozor, abyste nekonali dobré skutky okázale před lidmi? (Mt 6,1). Ježíš v dnešním evangeliu vysvětluje tři základní skutky zbožnosti stanovené mojžíšským zákonem. Almužna, modlitba a půst charakterizují Hebreje, který zachovává zákon. Během času ulpěla na těchto předpisech rez vnějškového formalismu anebo se z nich dokonce staly znaky povýšenosti. Ježíš v těchto třech skutcích zbožnosti odhaluje společné pokušení. Když se koná něco dobrého, rodí se takřka instinktivně přání, abychom za tento dobrý skutek byli váženi a obdivováni a pocítili tak uspokojení. To na jedné straně uzamyká do sebe, a na druhé straně odcizuje, protože se žije promítáním se do toho, co si druzí o nás myslí a co na nás obdivují. Pán Ježíš při předkládání těchto předpisů nežádá formální respekt vůči zákonu, který je člověku uložen zvnějšku přísným zákonodárcem jako tíživé břemeno, ale z lásky k Bohu a jako prostředek na cestě obrácení k Němu. Almužna, modlitba a půst, to je nárys božské pedagogie, která nás nejenom v postní době vede na setkání se Zmrtvýchvstalým Kristem; směr, kterým je třeba se vydat nenápadně a v jistotě, že nebeský Otec dovede číst a vidět ve skrytu našeho srdce.
Drazí bratři a sestry, začínáme s důvěrou a radostí postní putování. Čtyřicet dní nás dělí od Velikonoc; tento ?silný? čas liturgického roku je příhodným časem, který nám byl dán, abychom s větším nasazením usilovali o své obrácení, zintensivnili naslouchání Božímu Slovu, jakož i modlitbu a pokání, a otevřeli srdce chápavému přijetí vůle Boží, abychom velkodušněji praktikovali umrtvování, díky kterému můžeme více pomáhat bližnímu, jenž je v nouzi, a kráčet po duchovní cestě, jež nás připraví na prožití Velikonočního Tajemství.
Maria, naše průvodkyně postním putováním, ať nás vede ke stále hlubšímu poznání Krista zemřelého a zmrtvýchvstalého; pomáhá nám v duchovním boji proti hříchu; je naší oporou, když naléhavě prosíme: ?Converte nos, Deus salutaris noster ? Obrať nás Bože, naše spáso?.
Amen
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.