Zvláštností programu papežovy návštěvy v Beninu bude setkání s dětmi

17.11.2011 

Svatý otec se o tomto víkendu v Beninu setká se zástupci občanských, politických i diplomatických institucí, náboženskými představiteli a přirozeně s biskupy, kněžími, seminaristy, řeholníky a angažovanými laiky tamní katolické církve. Jedno setkání se však běžnému protokolu vymyká. Při cestě do Angoly před dvěma lety se Svatý otec setkal s organizacemi katolických žen. Nyní do svého programu zahrnul zvláštní setkání s dětmi – v sobotu 19. listopadu odpoledne ve farnosti Sv. Rity v Cotonou.

Oficiální statistiky ukazují, že více než polovinu afrických obyvatel tvoří mládež mladší osmnácti let. Znamená to velký potenciál, který však nebývá zužitkován. Chudoba nutí mnohé děti k předčasnému odchodu ze školy a přežívání na ulicích afrických metropolí. Malí prodavači, žebráci či zlodějíčci jsou běžným jevem, který souvisí s mizivou podporou rodin ze strany státních institucí a škrty v kultuře, vzdělání, zdravotnictví i zemědělství.

Papežova volba tedy není náhodná. Chce být povzbuzením pro lokální církev a další přítomné mezinárodní organizace, aby intenzivněji usilovaly o obranu dětských práv. Na druhé straně má být výzvou pro africkou politiku, aby prioritně investovala do podpory rodin a zaručila například bezplatné základní vzdělání, zdravotní péči a subvence do zemědělství, které je tradiční oporou afrického hospodářství.

Kongregace sester Albertinek, služebnic chudých, v Péréré na severu Beninu, provozuje domov pro sirotky. Pro Vatikánský rozhlas o jeho činnosti hovořila Carla Baraldi, která v zemi působí již 37 let.

V současnosti se staráme o třicet opuštěných dětí. Zemřela jim matka; otec si pro dítě přichází, když jsou mu dva roky a do té doby ho chodí navštěvovat. Alespoň se ho k tomu snažíme přimět, ale otcovství je zde velmi labilní.

Jaký je důvod tak vysoké ženské úmrtnosti.

Místní ženy – a zejména příslušnice kočovných Fonů – se bohužel brání jakémukoliv vyšetření. Neexistuje tudíž předporodní péče a mnoho žen umírá v improvizovaných chatrčích na infekce či vykrvácení.

Tatínek si od vás dítě bere ve dvou letech, ale kdo se o něj stará dál?

Je tu vždy nějaká babička, která se o dítě postará. Se sestrami se nyní snažíme o změny v našem sirotčinci – chtěly bychom, aby babičky přišly sem – už jich máme deset – a mohly tak ke svému vnoučeti získat bližší vztah.

Žila jste na severu i jihu Beninu – jaký je mezi nimi rozdíl?

Zásadní rozdíl je náboženský. Na jihu je více katolíků a muslimská menšina, zatímco na severu jsou všichni muslimové. V naší obci Péréré se kostel při nedělní mši ani nezaplní, bude nás maximálně stovka. Na jihu docházejí děti více do školy, ačkoliv i my se zde o to snažíme a především u našich sirotků jsme úspěšní. Zde na severu, jakmile dítě doroste do pěti šesti let, dostane hůl a láhev a jde na pastvu. Škola je považována za překážku.

A co ekonomické rozdíly mezi severem a jihem?

Jsou značné. Sever je chudší i vinou menších zdrojů. Kdo tu pracuje, vydělá denně možná tisíc CFA franků, které odpovídají zhruba jednomu euru.

Co zde dělá Církev?

Církev tu velmi pomáhá. Přináší Kristovo slovo a evangelizuje, což je dlouhodobý proces, umožňuje zlepšení životních podmínek, léčbu dětí ...

Co v tomto kontextu znamená vaše zdejší přítomnost?

Lidé si naší přítomnosti váží, protože neděláme rozdíly. Pečujeme o všechny bez rozdílu a lidé to vnímají – také vidí, že to neděláme z materiálních pohnutek. Tatínkům stále opakuji: dítě je člověk, má svou hodnotu. Oni totiž často dětem a ani ženám žádnou hodnotu nepřisuzují; žena zde na severu vůbec nic neznamená. Naše zdravotní sestry se mne často ptají: Proč to děláš? A já jim odpovídám: Kvůli Ježíši, který mne vede. Chápou tak, že nad naší lidskou činností je ještě něco vyššího.

Mezi dětmi, s nimiž se papež setká, budou i sirotci a nemocné děti, o které se starají Misionářky lásky při farnosti sv. Rity v Cotonou...

Pozornost, kterou Svatý otec věnuje této skupince dětí, je znamením péče a starostlivosti celé církve o tyto nejmenší, které Ježíš miluje. Každé dítě, které se narodí, nám připomíná, že Bůh nad člověkem ještě nezlomil hůl.

Kdybyste mohla papeže požádat o jednu věc, co by to bylo?

Ráda bych, aby vyzval nás křesťany k větší víře a svědectví o ní a aby povzbudil západní svět k intenzivnější službě slabším bratřím. Západ sem přichází, aby přikazoval, odčerpával suroviny a platil je desetkrát méně.

Jak doprovázíte cestu Sv. otce?

Pohledem na naše svěřené děti, které bych ráda vzala k papežovu oltáři – určitě by se jim to líbilo. Přeji si, aby se Svatému otci podařilo dát lidem vše, co od této cesty očekávají. Pokud by neexistoval Pán, nemohlo by se vůbec nic takového uskutečnit. A samozřejmě doprovázím Svatého otce modlitbou.

říká Vatikánskému rozhlasu sestra Carla Baraldi.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.