Rádio Vaticana

Narození Krista je narozením pravé svobody

26.12.2011

Evangelista Lukáš začíná své vyprávění o skromném Ježíšově narození v Betlémě poukazem na proslulého a mocného římského císaře: „V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu“ (Lk 2,1). Byl tedy na zemi jeden vládce, který se jednoho dne rozhodl, že spočítá všechny lidi, kteří mu podléhají. Říše byla zalidněna poddanými, nad nimiž vládl a kterým rozkazoval z Říma jediný člověk. Právě tehdy se však mezi poddanými v této říši narodil jeden svobodný člověk. Narození opravdu plně svobodného člověka je div tak obrovský, že naplňuje nebesa božskou slávou a zemi příslibem pokoje: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ (Lk 2,14).

Tuto událost – narození dítěte v Betlémské stáji - si dodnes připomínáme v radosti a naději, protože tento svobodný člověk přišel shůry, ze samotného Božího tajemství: je věčným Slovem Otce, které „stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (srov. Jan 1,14). Přichází sdílet náš úděl a podílet se na veškerém nepohodlí našeho stavu. Avšak žádné z těch tisíců pout, které svazují nás, nedokázalo ani v prvním dnu jeho života omezit jeho svobodu. Samo jeho narození je výzvou všem závislostem, do nichž se člověk uzamyká: rodí se nikoli do lůžka, ne doma a bez asistence. Zdá se jakoby chtěl od prvního okamžiku stát mimo tyranii lidí i věcí.

Tímto postojem se vyznačuje celý jeho život. Žádný člověk se nikdy nevyznačoval takovouto smělostí svobody. Je svobodný před náboženskými a politickými představiteli své země, které uznává a respektuje, ale ke kterým dovede mluvit s neohroženou pronikavostí. Je svobodný vůči svým protivníkům, kteří ho nikdy nedokáží zastrašit. Je svobodný od zištného přilnutí ke svým příbuzným (srov. např. Mt 16,23). Je svobodný od nejelementárnějších požadavků více než nebeští ptáci, kteří jsou vázáni ke svému hnízdu a více než lišky, které mají svá doupata.

Není to však svoboda, která postrádá obsah a smysl, a bývá často lidmi vychvalována jako nějaká hodnota. Není jako list, který se bez vlastní vůle svěří jakémukoli závanu potěšení. Není to odtažitý a nemilosrdný postoj nadčlověka. Není to intelektuální indiference, která se nenechá zatáhnout do záležitostí obyčejných lidských citů. Není to mrazivá autonomie vyhaslého a vyprahlého srdce.

Naopak. Je svobodný od všeho, aby daroval všechno v lásce k Otci a v nadšené a činorodé lásce k druhým. Je svobodný, aby nás osvobodil. Narození Krista je narozením pravé svobody. Nepochopíme autentický smysl Betlémské kolébky, pokud opomineme, že toto dítě má splnit určité poslání a obdarovat. Svým narozením, celým svým životem, svou výkupnou smrtí nám Pán Ježíš daroval svobodu, „ke které nás osvobodil“ (srov. Gal 5,1).

Svoboda od prázdnoty
Příchod Syna Božího mezi nás byl osvobozující především proto, že vyplnil vnitřní «prázdnotu» naší existence, která je zdrojem toho nejsubtilnějšího otroctví. Existence je «prázdná», když je bez cíle a beze smyslu. Člověk, který se neumí ptát «proč» žije, je tím více otrokem, čím více se domnívá, že je svým vlastním pánem. Příliš často je nám předkládána jako výdobytek absence jakéhokoli cíle, odvržení jakékoli zakořeněnosti, nevšímavost k existenci věcí. Mnozí, kteří se nerozvážným hlásáním «prázdnoty» prezentují jako proroci svobody, jsou naopak učitelé nicoty a pěvci duchovního otroctví. Pán Ježíš je naopak přístavem a smyslem našeho života. Žádný náš den není marný, je-li stráven spolu s Ním; žádná zkušenost není hořká a prázdná, je-li učiněna v jeho světle. Proto andělé zpívali radostí, když se narodil.

Svoboda od omylu a lži
Příchod Syna Božího mezi nás je osvobozující také proto, že nám dal poznat pravdu. Druhým zdrojem otroctví je totiž falešná vize věcí. Přítomnost lži a omylu ve světě je znamením drápu Satana, který je „otcem lži“, jak řekl Ježíš (srov. Jan 8,44). Jsme ponořeni do falešnosti. Faleš je nám předkládána ze všech stran: faleš o člověku, jeho údělu, jeho přirozenosti; morální faleš, která podává zlo jakožto dobro a nabízí jednání, které odporuje základním principům i samotné vnitřní důstojnosti lidských tvorů; falešně je podávána církev, její dílo, její úmysly, její dějiny. Pán řekl: „Pravda vás osvobodí“ (srov. Jan 8,32). A pravdou je On. Pokud si zvykneme zkoumat kriticky ve světle jeho tajemství, tzn. jeho osoby, jeho činů, jeho magisteria každou ideu, která je nám hlásána, každou nabídku, která si nás chce získat, každou událost, kterou si připouštíme, potom se v nebi naší duše tato lež rozpustí jako ranní oblaka za úsvitu.

Svoboda od hříchu
Třetím zdrojem otroctví je hřích. „Každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu“ (srov. Jan 8,34), řeklo Betlémské dítě, jakmile začalo učit. A každodenní zkušenost člověka, není-li cenzurována dominantní kulturou, vždycky potvrzuje toto jasné a pronikavé Kristovo tvrzení. Člověk, který věří, že se neustálým vykrucováním stává autonomním pánem svých činů, stává se nakonec návnadou zlých sil. Jasné a tristní příklady toho vidíme v naší době. Jakkoli však může být život člověka beznadějný, Spasitel, který se nám ve Vánoční noci zjevil, je vždycky silnější. Není přestupku, není osobního zvyku, není morálního úpadku, který by nemohl být přemožen a uzdraven jeho milostí. Není viny, která nedosáhne odpuštění, pokud se jí upřímně lituje. Celému lidstvu byla v tichu palestinské noci opravdu oznámena „veliká radost“ (srov. Lk 2,10): radost pravé a skutečné svobody.

Z internetového portálu La Bussola Quotidiana, 24. prosince 2011
přeložil Milan Glaser

kard. Giacomo Biffi