9.4.2012
Benedikt XVI. před Regina caeli, Castel Gandolfo
Drazí bratři a sestry, hezký den vám všem!
Velikonoční pondělí je v mnoha zemích volným dnem, vhodným na procházky v přírodě anebo k návštěvě vzdálenějších příbuzných, aby se sešla celá rodina. Chtěl bych však, aby v mysli a srdci křesťanů byl vždycky znám důvod tohoto volného dne, totiž Ježíšovo zmrtvýchvstání, rozhodující tajemství naší víry. Jak píše už svatý Pavel Korinťanům: „Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, marné je naše kázání, marná je vaše víra” (1 Kor 15,14). Proto je v těchto dnech důležité znovu číst o Kristově vzkříšení, jak je podáno ve čtyřech evangeliích, a číst je srdcem. Jde o vyprávění, která různými způsoby prezentují setkání učedníků se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Umožňují nám tak rozjímat o této podivuhodné události, která proměnila dějiny a dává smysl existenci každého člověka, každého z nás.
Samotnou událost vzkříšení evangelisté nepopisují, zůstává tajemnou nikoli v tom smyslu, že je méně reálná, nýbrž skrytá, přesahuje dosah našeho poznání. Jako světlo, které oslňuje natolik, že do něj nelze hledět zpříma, protože by oslepilo. Namísto toho začínají evangelní podání tím, jak se zrána prvního dne po sobotě ženy vydaly ke hrobu a nalezly jej otevřený a prázdný. Svatý Matouš píše také o zemětřesení a bělostném andělovi, který odvalil kámen a posadil se na něj (srov. Mt 28,2). Od anděla přijaly ženy zvěst o zmrtvýchvstání a naplněny bázní a radostí běžely oznámit tuto zprávu učedníkům, když právě v té chvíli potkaly Ježíše, objaly mu nohy a poklonily se mu a on jim řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí“ (Mt 28,10). Ženy mají ve všech evangeliích značný prostor ve vyprávěních o zjevení vzkříšeného Ježíše a ostatně i v těch, které podávají Ježíšovo utrpení a smrt. V Izraeli té doby nemohlo mít svědectví žen žádnou úřední, právní platnost, ale ženy prožily zkušenost zvláštního spojení s Pánem, což má zásadní význam pro konkrétní život křesťanského společenství a to vždy, v každé době, nejenom na počátku dějin církve.
Vznešeným a příkladným vzorem tohoto vztahu k Ježíši zejména v Jeho velikonočním tajemství je přirozeně Maria, Matka Páně. Právě skrze proměňující zkušenost Paschy svého Syna, se Panna Maria stává také Matkou církve, to znamená každého věřícího a celého společenství. Obraťme se nyní k Ní modlitbou Regina caeli, která se během velikonoční doby tradičně recituje namísto modlitby Angelus. Panna Maria kéž nám vyprošuje zkušenost živé přítomnosti zmrtvýchvstalého Pána, zdroje naděje a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Česká sekce RV
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.