Rádio Vaticana

Pokora je branou všech ctností

13.5.2012

Promluva Benedikta XVI. ve františkánské svatyni La Verna

Drazí bratři menší,
Drahé dcery svaté matky Kláry,
Drazí bratři a sestry: Pánův pokoj s vámi!

Rozjímat Kristův kříž! Vystoupili jsme jako poutníci na Sasso Spicco v La Verně, kde „dva roky před svou smrtí“ (Celano, Vita prima, III, 94) obdržel svatý František do svého těla otisk ran oslaveného Kristova utrpení. Jeho učednické putování jej přivedlo k tak hlubokému sjednocení s Pánem, že se mu dostalo i vnějších znamení svrchovaného skutku ukřižované lásky. Tato pouť začala v San Damiano, kde kontemploval Ukřižovaného myslí a srdcem. Neustálé rozjímání kříže na tomto posvátném místě bylo cestou posvěcení mnoha křesťanů, kteří sem během osmi století přicházeli pokleknout, aby se v mlčení a usebrání modlili.

Oslavený Kristův kříž v sobě zahrnuje utrpení světa, ale především je hmatatelným znamením lásky, mírou Boží dobroty vůči člověku. Tady jsme také my voláni, abychom obnovili nadpřirozenou dimenzi života, pozvedli oči od toho, co je pomíjivé, opět se zcela svěřili Pánu srdcem svobodným a v dokonalé radosti a rozjímali Ukřižovaného, aby nás ranil svojí láskou.

„Nejvyšší, všemohoucí, dobrý Pane, tobě patří chvála, sláva, čest a každé dobrořečení“ (Píseň bratra Slunce). Pouze nechá-li se osvítit světlem Boží lásky, může být člověk i celá příroda vykoupena a její krása bude moci konečně odrážet nádheru Kristovy tváře jako měsíc odráží slunce. Proud krve Ukřižovaného z oslaveného kříže znovu oživí suché kosti Adama, který je v nás, a každý objeví radost v cestě ke svatosti a bude stoupat vzhůru k Bohu. Z tohoto požehnaného místa se v modlitbě sjednocuji se všemi františkány a františkánkami tohoto kraje: „Klaníme se ti Kriste a dobrořečíme ti tady a ve všech kostelech světa, protože jsi svým svatým křížem vykoupil svět“.

Uchváceni láskou Krista! Nelze vystoupit na La Vernu bez toho, abychom se nechali vést modlitbou „absorbeat“ svatého Františka: „Ať uchvátí, prosím, Pane, ohnivá a sladká moc tvé lásky mou duši skrze všechno, co je zde pod nebem, abych zemřel láskou k tvé lásce, jako tys zemřel z lásky k mé lásce“ (Modlitba absorbeat, 1). Rozjímání Ukřižovaného je úkonem mysli, ale nedovede se povznést vzhůru, nepomůže-li svojí mocí láska. Na tomto místě svatý Bonaventura z Bagnoregia, význačný syn svatého Františka koncipoval své Itinerarium mentis in Deum, aby ukázal cestu, kterou je třeba se vydat k vrcholkům setkání s Bohem. Tento velký Učitel církve nám sděluje svoji vlastní zkušenost a zve nás k modlitbě. Mysl je třeba obrátit především k Pánovu utrpení, protože oběť kříže smazává náš hřích - nedostatek, který může zaplnit jedině láska Boží: „Vybízím tedy čtenáře k nářku modlitby pro ukřižovaného, jehož krev nás omývá ze špíny neřestí“ – píše svatý Bonaventura (Itinerarium mentis in Deum, prol. 4). Aby naše modlitba byla účinná potřebuje slzy, tedy vnitřní účast, naši lásku, která odpovídá na Boží lásku. Potom je zapotřebí onoho admiratio - úžasu, který svatý Bonaventura shledává mezi pokornými evangelia, kteří jsou schopni žasnout nad spásonosným dílem Krista. Právě pokora je branou každé ctnosti. Nikoli intelektuální pýcha bádání uzamčeného do sebe samého, nýbrž pokora může dosáhnout Boha, jak to vyjadřuje svatý Bonaventura známými slovy: „ať se člověk nedomnívá, že mu stačí četba bez pomazání, nazírání bez oddanosti, bádání bez úžasu, kritické zkoumání bez jásotu, úsilí bez spravedlnosti, vědění bez lásky, pochopení bez pokory, studium bez Boží milosti, zrcadlo mysli bez Bohem vnuknuté moudrosti“ (ibidem).

Rozjímání Ukřižovaného je mimořádně účinné, protože nám umožňuje přejít od řádu věcí myšlených k prožívané zkušenosti, od kýžené spásy do blažené vlasti. Svatý Bonaventura tvrdí: „Ten, kdo zcela obrátí svou tvář směrem k ukřižovanému Kristu... koná spolu s Ním paschu, tedy přechod“ (ibid., VII, 2). To je jádro zkušenosti z La Verna, zkušenosti, kterou zde učinil svatý Prosťáček z Assisi. Na této posvátné hoře prožíval svatý František hlubokou jednotu mezi sequela, imitatio a conformatio Christi, tedy následováním, napodobováním a připodobněním se Kristu. Také nám říká, že nestačí prohlásit se za křesťany, abychom křesťané byli, ba nestačí ani snaha konat dobré skutky. Je třeba se připodobnit Ježíši pozvolným a postupným úsilím o proměnu vlastního bytí k Pánovu obrazu, aby skrze božskou milost každý úd Jeho Těla, kterým je církev, vykazoval toto nezbytné připodobnění Hlavě, Kristu Pánu. Také tato cesta začíná, jak nás ve stopách velkého Augustina učí středověcí mistři, od poznání sebe sama, od pokory upřímně hledět do svého nitra.

Přinášejte Kristovu lásku! Kolik jen poutníků vystoupilo a vystoupí na tuto posvátnou horu rozjímat Boží lásku, aby se jí nechali uchvátit! Kolik jen poutníků sem vystupuje hledat Boha, jenž je pravým důvodem existence církve, která je mostem mezi Bohem a člověkem. A tady nacházejí také vás, syny a dcery svatého Františka. Pamatuje vždycky na to, že zasvěcený život má specifický úkol dosvědčovat slovem i příkladem života podle evangelních rad onen působivý příběh lásky Boha a lidstva prostupující dějinami.

Františkánský středověk zanechal nesmazatelné stopy v církvi vašeho kraje Arezzo. Opakované cesty Prosťáčka z Assisi a jeho přebývání ve vašem kraji jsou drahocenným pokladem. Událost v La Verna byla jedinečná a zásadní pro výjimečnost stigmat vtištěných serafickému otci Františkovi, ale také kolektivní histori jeho bratří a vašeho lidu, který na Sasso Spicco dosud objevuje ústřední postavení Krista v životě věřícího. Montauto z Anghiari, Le Celle u Cortony, erem v Montecasale a v Cerbaiolo, ale i další menší místa toskánského františkánství nadále poznamenávají identitu aretinské, cortonské a biturgenské komunity.

Mnohá světla osvítila tyto kraje jako např. svatá Markéta z Cortony, málo známá postava františkánské kajícnice, která sama mimořádně živě prožila charizma Prosťáčka z Assisi a spojila rozjímání Ukřižovaného s láskou vůči těm nejposlednějším. Láska k Bohu a k bližním nadále oživuje drahocenné dílo františkánů ve vašem církevním společenství. Přijetí slibů zachovávat evangelní rady je mistrovská cesta, jak žít Kristovu lásku. Na tomto posvátném místě prosím Pána, aby nadále posílal dělníky na svou vinici, a zejména mladým adresuji naléhavou výzvu, aby ten, kdo je povolán Bohem, velkoryse a odvážně odpověděl odevzdáním se zasvěcenému životu a služebnému kněžství.

Vydal jsem se na pouť do La Verny jako Petrův nástupce a chtěl bych, aby každý z nás znovu vyslechl otázku, kterou Ježíš položil Petrovi: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než ti zde? ... Pas mé beránky“ (Jan 21, 15). Láska ke Kristu je základem života pastýře jakož i zasvěceného života; láska, která nemá strach z nasazení a námahy. Neste tuto lásku člověku naší doby často uzavřenému do svého individualismu a buďte znamením nezměrného Božího milosrdenství. Kněžská zbožnost učí kněze žít to, co slaví, rozdávat svůj život těm, které potkáváme a s nimiž sdílíme bolesti, a být vnímavými k jejich problémům a provázet je na cestě víry.

Děkuji generálnímu ministrovi Jose Garballovi za jeho slova a celé františkánské rodině a vám všem. Vytrvejte jako váš Svatý otec v napodobování Krista, aby ten, kdo vás potká, potkal svatého Františka a v setkání se svatým Františkem potkal Pána.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV