Rádio Vaticana

Výmluvné «zjevení» rodiny

6.6.2012

Katecheze Benedikta XVI. na gen. audienci, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,

„Rodina, práce a svátek“ – to bylo téma VII. Světového setkání rodin, které se před pár dny skončilo v Milánu. Dosud nosím v mysli a srdci obrazy a dojmy této nezapomenutelné a nádherné události, která proměnila Milán na město rodin. Z celého světa se sjely rodiny, které spojovala radost z víry v Ježíše Krista. Jsem hluboce vděčný Bohu, že mi dal prožít toto setkání „s“ rodinami a „pro“ rodinu. U těch, kteří mi během těchto dnů naslouchali, jsem se setkal s upřímnou ochotou přijímat a dosvědčovat „evangelium rodiny“. Ano, protože bez rodiny neexistuje budoucnost lidstva; zejména mladí, aby si osvojili hodnoty, které dávají životu smysl, mají zapotřebí narodit se a vyrůstat ve společenstvích života a lásky, které chtěl pro muže a ženu Bůh sám.

Setkání s četnými rodinami pocházejícími z různých kontinentů mi poskytlo krásnou příležitost navštívit jako Petrův nástupce poprvé milánskou arcidiecézi. Byl jsem přijat velice vřele a jsem za to hluboce vděčný kardinálu Angelo Scolovi, kněžím, všem věřícím, jakož i primátorovi a dalším veřejným činitelům. Mohl jsem zblízka zakoušet víru ambrosiánského lidu, bohatého na dějiny, kulturu, lidství a činorodou lásku. Na náměstí před dómem, symbolem a srdcem města, proběhlo první setkání této intenzivní třídenní pastorační návštěvy. Nikdy nezapomenu na vroucí přijetí, které mi připravily zástupy obyvatel Milána a účastníci VII. Světového setkání rodin. Provázelo mne během celého průběhu mojí návštěvy, také v zaplněných ulicích města. Množství svátečně naladěných rodin, které se s hlubokou účastí spojily v sympatiích a solidárním cítění s těmi, kteří se ocitli v nouzi a různých souženích, zvláště s rodinami trpícími ekonomickou krizí a obyvateli postiženými zemětřesením. Na tomto prvním setkání s městem jsem hovořil především k srdci ambrosiánských věřících, povzbudil je k životu z víry v jeho osobní i komunitní, privátní i veřejné zkušenosti prospívající autentickému „blahu“, počínaje rodinou, kterou je znovu zapotřebí objevit jako prvotní poklad lidství. Socha Madony s rozpjatými rukama ve výšinách milánského dómu jakoby objímala svou mateřskou něhou všechny rodiny Milána a celého světa!

Milán mi pak připravil jedinečné a ušlechtilé přivítání na jednom z nejpůsobivějších a nejvýznamnějších míst města, v La Scale, kde byly z podnětu velkých duchovních hodnot a ideálů napsány slavné stránky dějin této země. Tóny deváté symfonie Ludwiga van Beethovena daly zaznít univerzalitě a bratrství, které církev neúnavně předkládá, když hlásá evangelium. Na rozpor mezi tímto ideálem a dramaty dějin a na potřebu blízkého Boha, který sdílí naše utrpení, jsem s myšlenkou na četné bratry a sestry, zkoušené zemětřesením, poukázal po skončení koncertu. Zdůraznil jsem, že v Ježíši Nazaretském se Bůh stává naším bližním a nese s námi naše utrpení. Na konci tohoto intenzivního uměleckého a duchovního prožitku jsem zmínil rodinu třetího tisíciletí a připomněl, že právě v rodině člověk poprvé zakouší, že není stvořen k životu uzavřenému do sebe, ale vztaženému ke druhým; v rodině začíná srdce planout světlem pokoje, aby osvěcovalo tento náš svět.

Na druhý den jsem v dómu zaplněném kněžími, řeholníky, řeholnicemi a seminaristy za přítomnosti mnoha kardinálů a biskupů, kteří přijeli do Milána z různých zemí světa, slavil dopolední modlitbu hodin podle ambrosiánské liturgie. Podtrhnul jsem hodnotu celibátu a zasvěceného panenství, jež byla tak drahá svatému Ambrožovi. Celibát a panenství jsou v církvi zářivým znamením lásky k Bohu a bližním, která vychází z důvěrného vztahu s Kristem v modlitbě a vyjadřuje se naprostým darováním sebe sama.

Velkým nadšením bylo potom prostoupeno setkání na stadionu „Meazza“, kde jsem prožil radostné přijetí množstvím chlapců a děvčat, kteří letos přijali nebo přijmou svátost biřmování. Důkladná příprava tohoto představení, příznačné texty a modlitby, jakož i choreografie učinily toto setkání velice podnětným. Ambrosiánskou mládež jsem vyzval ke svobodnému a vědomému přitakání Ježíšovu evangeliu přijetím darů Ducha svatého, které umožňují stávat se křesťany, žít evangelium a být aktivními členy společenství. Povzbudil jsem mladé, aby se věnovali zejména studiu a velkorysé službě bližním.

Setkání s představiteli institucí, podnikateli a pracujícími ze světa kultury a výchovy milánské a lombardské společnosti mi umožnilo poukázat na význam, který má zákonodárství a činnost státních institucí při službě a mnohostranné obraně člověka, počínaje právem na život, jehož potlačení nemůže být nikdy dovolené, a uznáním identity rodiny, založené na manželství muže a ženy.

Po tomto posledním setkání věnovaném diecézi a městu jsem se odebral na velké prostranství v severní čtvrti Bresso, kde jsem se účastnil strhujícího vystoupení rozmanitých svědectví nazvaného „One world, family, love“. Tady jsem se měl to potěšení setkat se s množstvím lidí, pestrou škálou rodin z Itálie a celého světa, které se zde shromáždily už těsně po poledni ve sváteční atmosféře a autentické rodinné vřelosti. Odpověďmi na otázky několika rodin, které vyplynuly z jejich života a zkušeností, jsem poukázal na otevřený dialog, který existuje mezi rodinami a církví, mezi světem a církví. Byl jsem hluboce osloven dojemnými svědectvími manželů a dětí různých kontinentů v souvislosti s palčivými tématy naší doby, jako jsou ekonomická krize, obtížné sladění pracovní doby a rodinných rytmů, rostoucí rozchody a rozvody, ale i existenciální otázky, které se týkají dospělých, mladých i dětí. Rád bych tu připomněl obranu rodinného času, ohroženého jakousi „zvůlí“ pracovních závazků: neděle je den Páně i člověka, den, ve kterém všichni mají mít možnost být svobodní, svobodní pro rodinu a svobodní pro Boha. Obranou neděle bráníme svobodu člověka!

Mše svatá v neděli 3. června, závěr VII. Světového setkání rodin se konal za účasti nezměrného zástupu modlících se lidí, kteří zaplnili veškerou plochu prostranství v Bresso a vytvořili z ní obrovskou katedrálu pod širým nebem také díky reprodukcím překrásných polychromovaných vitráží dómu umístěných na pódiu. Před myriádami věřících různých národností a hluboce se účastnících velmi dobře připravené liturgie jsem vyzval k budování církevních společenství, která by stále více napodobovala rodinu, byla schopná odrážet nádheru Nejsvětější Trojice a evangelizovat nejenom slovy, ale zářením, silou žité lásky, protože láska je jedinou silou, která může proměnit svět. Zdůraznil jsem také důležitost triády: rodina, práce a svátek. Tyto tři Boží dary, tři dimenze naší existence musí být v harmonické rovnováze a budovat tak společnost s lidskou tváří.

Pociťuji hlubokou vděčnost za tyto velkolepé milánské dny. Děkuji kardinálu Ennio Antonellimu a Papežské radě pro rodinu, všem veřejným představitelům za jejich účast a spolupráci na této události; děkuji předsedovi rady ministrů Italské republiky za účast na nedělení mši svaté. A znovu srdečně děkuji nejrůznějším institucím, které velkoryse spolupracovaly se Svatým stolcem a Milánskou arcidiecézí na organizaci tohoto setkání, které bylo pastoračně i církevně úspěšné a mělo velký ohlas na celém světě. Přivedlo totiž do Milána více než milion lidí, kteří po několik dní mírumilovně zaplňovaly ulice a dosvědčovaly krásu rodiny, naději lidstva.

Světové setkání v Miláně je tak výmluvným „zjevením“ rodiny, která se ukázala v různosti svých výrazů, ale také v jedinečnosti své bytostné identity: totiž jako společenství lásky, založené na manželství a povolané být svatyní života, malou církví a buňkou společnosti. Z Milána bylo do celého světa vysláno poselství naděje, tvořené živými zkušenostmi: je možné a radostné, byť i náročné, žít věrnou lásku „navždy“ v otevřenosti k životu. Rodiny se mohou podílet na poslání církve a budování společnosti. Kéž zkušenost učiněná v Miláně s Boží pomocí a pod zvláštní ochranou Panny Marie, Královny rodin, přináší hojné plody církevnímu putování a stane se příslibem rostoucí pozornosti věnované záležitosti rodiny, která je záležitostí člověka a civilizace.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV