26.7.2012 

Budoucnost církve vyžaduje překonání ideologických rozporů, ať již pocházejí odkudkoliv, zdůrazňuje pro Osservatore Romano nový prefekt Kongregace pro nauku víry, arcibiskup Müller.

„Charakteristickým rysem víry je její maximální otevřenost. Víra je osobní vztah s Bohem, který v sobě nese veškeré poklady moudrosti. Náš konečný rozum se neustále upíná k nekonečnému Bohu. Vždy se můžeme naučit něčemu novému a stále hlouběji chápat bohatství Zjevení, které je nevyčerpatelné“,

říká nový prefekt Kongregace pro nauku víry v dlouhém rozhovoru, který poskytl deníku Svatého stolce L´Osservatore Romano (26.7.2012). Mons. Gerhard Ludwig Müller hovořil se šéfredaktorem vatikánského listu o svém dětství a kněžském povolání, opakovaných pobytech v Latinské Americe, Ratzingerově best-selleru „Úvod do křesťanství“, který mu v osmašedesátém roce jako seminaristovi otevřel oči, a o rozdílech mezi někdejším Svatým Oficiem a dnešní kongregací, do jejíhož čela byl před necelým měsícem povolán.

„Můj otec pracoval čtyřicet let jako dělník v automobilce Opel v Rüsselheimu. Maminka byla v domácnosti. Bydleli jsme ve stínu starořímského akvaduktu a byli jsme si tohoto starobylého dědictví vědomi. Mohuč je hrdá na svůj římský původ v srdci Německa a je jím jistě velmi poznamenaná. A když je člověk katolík, tyto dva obzory se automaticky spojí.
Svým rodičům jsem vděčen za normální lidskou a katolickou výchovu, v rovnováze svobody a závazků a se zřejmými principy. Volbu kněžství pak ovlivnila setkání s kněžími, kteří vedli příkladný duchovní život a kladli si značné intelektuální nároky. Z tohoto hlediska jsem nikdy nespatřoval rozpor mezi kněžstvím a studiem. Vždy jsem byl přesvědčen o tom, že katolická víra a vysoké intelektuální požadavky se nevylučují. Mnohé významné postavy kulturních dějin byly členy katolické církve – jsme tedy jistě schopni reagovat na výzvy přírodních věd, historie, sociologie i politiky. Jako biskup jsem seminaristům stále zdůrazňoval, že povaha kněžského povolání vyžaduje, aby se setkávali s ryzími kněžími. Víra začíná osobním setkáním a nesmí se nikdy obávat intelektuální konfrontace. Nemáme slepou víru, avšak naše víra není ani racionalistickou redukcí.“

Péčí emeritního řezenského biskupa vycházejí sebrané spisy současného papeže. Benedikt XVI. novému prefektu Kongregace pro nauku víry přenechal byt, ve kterém bydlel až do svého nástupu na Petrův stolec a kde je dosud umístěna část jeho knihovny. Ratzingerův „Úvod do křesťanství“ na mladého seminaristu Müllera zapůsobil jako blesk z čistého nebe...

„Knížka vyšla v osmašedesátém roce – v seminářích tehdy panovala nejistota. Ratzingerův výklad vyznání víry byl přesvědčivý, používal racionální analýzu a byl mistrně podaný. Doslova jsme jej hltali. Později jsem profesora Ratzingera poznal osobně a ocenil jsem základní rys jeho teologie – fides et ratio, víra a rozum. Jako vyučující i biskup jsme v něm stále nacházel podpůrný a opěrný bod – řekl bych, otcovského přítele, protože je o generaci starší. Především se však domnívám, že mým nynějším úkolem je odejmout mu část jeho práce a nezatěžovat jej problémy, které mohou být vyřešeny již na úrovni naší kongregace. Posláním Svatého otce je hlásat evangelium a upevňovat bratry a sestry ve víře. Méně příjemné otázky, které jsou s tím spojeny, musíme řešit my, ačkoliv samozřejmě o všem podstatném papeže informujeme.

V Mohuči působil počátkem 19. století významný biskup – baron Wilhelm Emmanuel von Ketteler, který stojí na počátku sociální nauky církve a jejích sociálních encyklik, vysvětluje Mons. Müller a odůvodňuje tímto dědictvím své silné sociální založení. To jej přivedlo do latinsko-amerických zemí, kde od osmdesátých let trávil dva až tři měsíce ročně, po plných patnáct let. Žil jsem ve velmi prostých podmínkách a zpočátku jsem se jako Středoevropan musel hodně přemáhat, svěruje se německý arcibiskup vatikánskému deníku.

„V roce 1988 jsem byl pozván na seminář, vedený Gustavem Gutiérrezem. Jel jsem tam jako německý teolog s určitými výhradami, protože jsem dobře znal dvě prohlášení Kongregace pro nauku víry o teologii osvobození, publikované v letech 1984 a 1986. Konstatoval jsem však, že je třeba rozlišovat mezi správnou a pomýlenou teologií osvobození. Domnívám se, že každá dobrá teologie má co do činění se svobodou a slávou Božích dětí. Samozřejmě je třeba odmítnout směšování Boží spásy s marxistickým učením o samospasitelnosti. Na druhé straně je nutné si položit upřímnou otázku: jak je možné hovořit o Boží lásce a milosrdenství tváří v tvář utrpení mnoha lidí, kterým schází důstojnost a jejichž práva vrstva mocných zcela ignoruje? Považujeme-li se za Boží rodinu, můžeme přispět ke změně a zlepšení takovýchto člověka nehodných situací. Evropská poválečná demokratická společnost stojí na křesťanských základech spravedlnosti, solidarity a lidské důstojnosti, které nalezly místo v našich ústavách.“

Kongregace pro nauku víry nese zodpovědnost za to, co se týká nejhlubšího bytí církve. Za víru, která nás vede ke spáse a ke společenství s Bohem i mezi sebou navzájem, pokračuje Mons. Müller. Papež Pavel VI. svou transformací tohoto vatikánského úřadu chtěl upozornit především na pozitivní orientaci jeho práce, zdůrazňuje dnešní prefekt bývalého Svatého oficia a dodává:

„ Samozřejmě máme problémy s různými skupinami – na pravé či levé straně církevního spektra – které nám zabírají hodně času a vyžadují si naši pozornost. Víru je třeba chránit proti omylům a znehodnocení. Avšak kvůli tomu nesmíme ztratit ze zřetele naši hlavní úlohu – hlásat evangelium a konkrétně předkládat církevní nauku. Pohlédneme-li na dnešní svět, a zejména na Evropu, kterou přirozeně znám lépe, všimneme si, že mnozí politici a ekonomové podnikají dobré věci. Nešíří však naději a důvěru. Právě zde spatřuji úkol naší kongregace a církve všeobecně – znovuobjevit víru jako kladnou sílu a naději, jako potenciál k překonání konfliktů a napětí – ve společném vyznání trojjediného Boha. “

Budoucnost církve vyžaduje překonání ideologických rozporů, ať již vycházejí odkudkoliv. Boží Zjevení v Ježíši Kristu je jediné a bylo svěřeno celé církvi. O Božím Slově se proto nemůžeme dohadovat. Nelze zároveň věřit a nevěřit. Není možné zavázet se třemi tři řeholními sliby a pak je nebrat vážně. Nemohu se odvolávat na církevní tradici a pak si z ní vybrat jen některé části. Opusťme polemiku a ideologii a ponořme se do nauky církve. Namísto brojení jedněch proti druhým posilujme vzájemnou důvěru, uzavírá nový prefekt Kongregace pro nauku víry, arcibiskup Gerhard Ludwig Müller.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.