Rádio Vaticana

Nový interiér baziliky sv. Martina v Pannonhalmě

27.8.2012

Bazilika jednoho z nejvýznamnějších maďarských klášterů – benediktinského opatství Pannonhalma –byla po osmnáctiměsíční renovaci znovu vysvěcena. Slavnostní bohoslužbě dnes odpoledne předsedal arciopat Asztrik Varszegi. Z Pannonhalmy se od sklonku desátého století šířilo křesťanství na celé území dnešního Maďarska. V klášteře v loňském roce nalezlo poslední odpočinek srdce Otty Habsburského, syna posledního českého krále bl. Karla I.

Bazilika sv. Martina, která je společně s celým opatstvím zapsána na seznam světového dědictví Unesco, svou architekturou dokumentuje tisíciletou historii kláštěra. Pochází ze 13. století, prošla gotickou a barokní přestavbou i klasicistními úpravami. Nyní její interiér nese rovněž moderní prvky z dílny britského architekta Johna Pawsona.

Třiašedesátiletý architekt se v devadesátých letech proslavil sérií módních obchodů firmy “Calvin Klein” ( na newyorské Páté Avenue, v Tokiu, Soulu a Paříži ), navrhl design jednoho z honkongských letišť, pracoval léta v Japonsku a nakonec si otevřel prosperující ateliér v Londýně. Dokud jej roku 1999 opat burgundského trapistického opatství v Sept-Fons nepožádal, zda by neprojektoval novou stavbu pro českou komunitu – klášter v Novém Dvoře u Toužimi, který vznikl ze zchátralého barokního statku (vysvěcen 2004). “Bylo to poprvé, co jsem zažil, že se klient nad předloženým architektonickým návrhem modlí”, píše Pawson na svých webových stránkách. Zároveň však dodává: “Nelze popřít, že spolupráce s mnichy se pro mne stala tvůrčím a duchovním obohacením.” Architekt vzpomíná rovněž na to, jak mu byla řeholní komunita nablízku po těžké autohavárii, a na telefonické přání jeho paní k narozeninám...

Pawsonovy projekty se vyznačují jednoduchostí, prosvětleností a souladem proporcí, světla a materiálu. Interiér maďarské benediktinské baziliky se tudíž výrazně změnil. Architekt pro ni navrhl nový oltář, ambon a křtitelnici; jinak rozestavil kostelní lavice a odstranil kamennou kazatelnu z 19. století. Výjev svatého Martina v kruhové vitráži nad hlavním oltářem baziliky byl nahrazen čirým sklem, čímž se celý prostor výrazně prosvětlil. Neboť, jak říká architekt Pawson, “Bůh je světlo a tma v něm vůbec není”.

Jana Gruberová