24.9.2012
Nedávno zesnulý kardinál Carlo Maria Martini konstatoval v posledním rozhovoru, který byl zveřejněn den po jeho smrti (Corriere della Sera, 1.9.), že „církev zůstala pozadu o dvě stě let“. Jiný italský kardinál Camillo Ruini, který poskytl v těchto dnech obsáhlý rozhovor Vatikánskému rozhlasu v souvislosti s vydáním své knihy Interview o Bohu (Intervista su Dio), komentoval mimo jiné také výše zmíněnou konstataci:
„Myslím, že tvrzení o zpoždění církve, je částečně pravdivé. Na tuto pravdu poukázal Druhý vatikánský koncil, který tomu chtěl odpomoci a - podle mne v podstatě - dokázal odstranit toto zpoždění, které lze popsat následovně: Na konci renesance - spolu se vznikem moderních přírodních věd a také spolu s rozdělením mezi katolíky a protestanty v Evropě – církev z různých důvodů jen stěží držela krok s měnící se dobou a zrodil se v ní postoj tzv. „antimodernismu“, podle něhož to, co bylo moderní bylo viděno negativně. Druhý vatikánský koncil - nikoli náhodou, ale po dlouhém období příprav, které proběhly - radikálně tento úsudek opravil a řekl: Nikoli, církev je poslána do každé doby a musí odpovídat na otázky a požadavky každé doby. Ukázala tak cestu k budoucnosti. Vzpomínám si v této souvislosti dobře na promluvu Jana Pavla II. v Loretu roku 1985, kdy řekl, že křesťanství musí opět začít ukazovat cestu do budoucna. A taková je i výzva dneška. Nejsem takový pesimista ohledně obecného zpoždění církve. Existují výzvy a jsou obtížné také proto, že dnešní doba je dobou změny, mění se všechno, ale my se nemůžeme jednoduše jen přizpůsobovat změně.“
Musíme postupovat, pokud možno konstruktivně...
„Nejenom to. Je totiž něco, co stojí nad změnami: Bůh, Ježíš Kristus, od něhož máme přijímat inspiraci také v tom, jak se ke změnám postavit. Existuje pak také určitá „neaktuálnost“ církve, která se týká Petra i Pavla a dokonce Ježíše Krista. Jak známo, Ježíš Kristus zemřel na kříži, což znamená, že nebyl považován za příliš aktuálního, módního, nebyl viděn příliš dobře. A křesťanství, jak známo, potřebovalo ke svému rozvinutí tři století, během nich bylo pronásledováno. I ve 20. století a bohužel i dnes na začátku našeho století je pronásledováno znovu v různých částech světa z různých důvodů. Nejprve komunismem a nyní jinými tendencemi. Tato „neaktuálnost“ je v křesťanství neměnná. Proč? Protože křesťanství nikdy nebylo přizpůsobováním se době. Zmiňme jeden příklad: když křesťanství přešlo z židovského do řecko-římského světa, přišlo s nárokem radikální změny mravů. A to v mnoha věcech, počínaje rozvodem a interrupcemi, o kterých se mluví i dnes a které byly v řecko-římském světě rozšířeny, včetně manželské nevěry. Křesťanství řeklo dost a trvalo staletí než se lidé přesvědčili, že alespoň principiálně bylo dobré otočit stránku, třebaže člověk nadále zůstává hříšným. Křesťanství tak musí postupovat stále. Činilo tak i s barbarskými národy, kterým po obrácení na křesťanství neřeklo: „dobře, dobře, pokračujte jako dříve“, nýbrž „změňte svoje mravy“. Toto musí pokračovat i nyní. Musí to tak být vždycky. Na jedné straně tedy existuje nezbytnost být aktuální, odpovídat na otázky dneška, ale na druhé straně nelze zaměňovat aktuálnost za konformismus, tedy za přizpůsobování se požadavkům a módám doby.“
Říká kardinál Camillo Ruini, emeritní generální vikář Svatého otce pro město Řím a bývalý předseda Italské biskupské konference.
Milan Glaser
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.