19.10.2012 

Otec Jakub Berthieu, francouzský jezuita (1838-1896), kněz a misionář na Madagaskaru, byl blahořečen jako mučedník víry a čistoty papežem Pavlem VI. v roce 1965 během 2. vatikánského koncilu. Tuto neděli bude kanonizován spolu s dalšími šesti blahoslavenými, píše v listu Tovaryšstvu Ježíšovu jeho generální představený O. Adolfo Nicolás.
Jakub Berthieu se narodil 27. listopadu 1838 ve střední Francii v zemědělské rodině. V šestadvaceti letech byl vysvěcen na kněze. Veden touhou evangelizovat daleké země požádal o přijetí do Tovaryšstva Ježíšova a v roce 1873 vstoupil v Pau do noviciátu. O dva roky později odplul z Marseille na dva ostrovy poblíž Madagaskaru: Réunion a Sainte-Marie (v té době závislé na Francii a dnes nazývané Nosy Bohara), kde studoval malgaštinu a připravoval se na misie.
V roce 1881 francouzské zákony uzavřely francouzská území jezuitům, což Jakuba Berthieu přinutilo přesunout se na Madagaskar. Nejprve pracoval v oblasti Ambohimandroso-Ambalavao, ve Fianarantsoa, v jižní části tamní vysočiny. Během francouzsko-malgašské války vykonával různé služby na východním a severním pobřeží. Dohlížel na misii Ambositra 250 km jižně od hlavního města Antananariva a později na misii Anjozorofady-Ambatoimainty severně od ostrovní metropole.

Vyznačoval se tím, že odjakživa sloužil prostým lidem – chudým a nejpotřebnějším. Proto v něm také uzrálo misijní povolání, ale tento postoj služby měl již předtím, když byl deset let diecézním knězem. Byl velice prostý, pokorný, snažil se ze všech sil, aby lidé pochopili, že Bůh je nám nablízku. Ježíš Kristus je nablízku prostému, chudému či nemocnému člověku,

zdůrazňuje postulátor kanonizačního procesu, O. Anton Witwer. Jezuitský misionář zemřel navýsost krutou mučednickou smrtí při tzv. povstání menalambů („červených šátků“), které začalo v roce 1895 a bylo namířeno proti křesťanům i proti kolonizátorům.

Celý jeho život byl přípravou na mučednictví. Byl ochoten nabídnout život a svědčit tak o Kristu. Když jej menalambové dopadli, strhli z něj sutanu a jeden z nich mu vzal kříž se slovy: „To je tvůj amulet? Takhle svádíš lidi? Budeš se ještě dlouho modlit?“ Odpověděl: „Musím se modlit, dokud nezemřu. Budu pokračovat v modlitbě za tebe.“

Misionář Jakub Berthieu viděl svůj úkol takto: „Být misionářem znamená učinit se pro všechny lidi vnitřně i vnějškově vším, kvůli získání duší být s velkorysým srdcem zodpovědný za všechno, za lidi, zvířata i věci.“

Z politických důvodů musel někdy své domorodce opustit a odejít pracovat mezi francouzské vojáky. Jeho hlubokým přáním však stále bylo se co nejdříve mezi Malgaše vrátit, aby je duchovně povzbudil a ujistil se, že mohou naplno žít křesťanskou víru, poukazuje postulátor O. Witwer.

„Jen Bůh ví“, říkal Berthieu, „jak miluji svou rodnou zem Auvergne. A přesto mi Bůh dal milost milovat ještě více tato neobdělaná pole na Madagaskaru, kde mohu získat pro Pána jen několik málo duší … Misijní práce pokračuje, přestože jsou její plody v některých místech zatím stále jen předmětem naděje a jinde jsou stěží viditelné. Ale jsme-li dobrými rozsévači, co na tom záleží? Až přijde čas, Bůh dá semenům vzrůst“ , dodává list generálního představeného jezuitského řádu.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.