18.11.2012 

Benedikt XVI. před Angelus, nám. sv. Petra

Drazí bratři a sestry,
V této předposlední neděli liturgického roku se čte část Ježíšovy promluvy o posledních časech v redakci svatého Marka (Mk 13.24-32). Tato promluva se nachází v různých variantách také u Matouše a Lukáše, a je pravděpodobně nejobtížnějším textem evangelií. Tyto těžkosti plynou jak z jeho obsahu, tak jazyka. Hovoří totiž o budoucnosti, která přesahuje naše kategorie. Proto Ježíš používá obrazů a slov ze Starého zákona, ale především vytváří nový střed, kterým je On sám, tajemství Jeho osoby, Jeho smrti a Jeho zmrtvýchvstání. Také dnešní úryvek začíná několika kosmickými obrazy apokalyptického žánru: „Zatmí se slunce, měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje“ (v. 24-25). Tento prvek je však relativizován následujícím: „Tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou“ (v.26). Synem člověka je sám Ježíš, ve kterém se pojí přítomnost s budoucností; starobylá slova proroků konečně našla své centrální místo v osobě nazaretského Mesiáše: On je tou pravou událostí, která uprostřed otřesů světa, zůstává pevným a stabilním bodem.

Na potvrzení toho podává dnešní evangelium další výrok: „Nebe a země pominou, ale má slova nepominou“ (v. 31). Vskutku víme, že Boží Slovo je v Bibli počátkem stvoření: veškeré tvorstvo, počínaje kosmickými tělesy – slunce, měsíc i obloha – poslouchá Boží Slovo, existuje jakožto Jím „povolané“. Tato stvořitelská moc Božího Slova je soustředěna v Ježíši Kristu, Slovu, které se stalo tělem, a vede i skrze Jeho lidská slova, která jsou pravými „nebesy“, jež orientují myšlení i putování člověka na zemi. Ježíš tedy nepopisuje konec světa a když používá apokalyptické obrazy, nepočíná si jako „vizionář“. Naopak, chce svoje učedníky všech epoch odvést od vyzvídání dat a prognóz a namísto toho jim poskytnout zásadní a hluboký výkladový klíč a především ukázat jim správnou cestu, kterou se mají dnes i zítra ubírat vstříc životu věčnému. Všechno pomíjí – připomíná Pán – avšak Boží Slovo se nemění a každý z nás je před Ním zodpovědný za svoje jednání. Na tomto základě budeme souzeni.

Drazí přátelé, ani naší době nechybějí přírodní katastrofy a bohužel ani války a násilí. Také dnes potřebujeme stabilní základ svého života a svojí naděje, tím spíše pak vzhledem k relativismu, do něhož jsme ponořeni. Panna Maria kéž nám pomáhá přijímat onen střed spočívající v osobě Krista a v Jeho Slovu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.