Rádio Vaticana

Manželství ve Francii redefinováno, práva dětí nevzata v úvahu

4.2.2013

Socialisty ovládnutý parlament schválil minulou sobotu klíčový článek kontroverzního návrhu zákona, kterým je pojem manželství aplikován také na svazky mezi osobami téhož pohlaví. Celý projekt prosazovaný prezidentem Francois Hollandem pod heslem „manželství pro všechny“ se tak nevyhnutelně přiblížil plnému schválení. Parlamentní diskusi provázely četné protesty a manifestace a zákon byl kritizován rovněž představiteli všech náboženství. I v čistě světských kruzích se mluví o tom, že neexistuje „právo na dítě“, avšak existují práva dítěte, nad nimiž by parlament měl bdít. Tyto výhrady čteme také v prohlášení, vydaném Akademií morálních a politických věd, která vznikla jako plod osvícenství a francouzské revoluce koncem 18. století. Tato instituce upozorňuje veřejné představitele, že se nezamysleli dostatečně nad právními, antropologickými a psychologickými dopady navrhovaného odstranění veškerých zmínek o pohlaví manželů. Jménem domnělých práv homosexuálů jsou vnucovány radikální změny párům tvořeným mužem a ženou. Francií navrhované právo homosexuálních párů na adopci ovlivní také osudy dětí. Jeho zavedení způsobí mezinárodní problémy v případě adopcí dětí ze zahraničí. Zmíněné právo totiž platí jen v několika zemích západní Evropy a severní Ameriky. Žádné jiné státy nepřiznávají homosexuálním párům právo adoptovat děti, připomíná francouzská akademie. Tématu se dotkla také známá socioložka Nathalie Heinich na stránkách deníku Le Mond z 27.-28. ledna, kde se ptá na význam pojmu „manželství pro všechny“ a upozorňuje, že nikdy nebude možné chápat jej doslovně, protože manželství nemohou uzavírat děti. Francouzská socioložka dále uvádí, že základem společenské instituce manželství je možnost plození dětí a připomíná v této souvislosti, že mluvit o „právu na dítě“ znamená činit z dítěte věc, kterou je možné vlastnit, zatímco o povinnostech dospělých vůči dětem není řeč. Otázkou také zůstává, zda takto adoptované děti budou mít přístup k totožnosti svých rodičů.

Milan Glaser