13.3.2013 

Habemus Papam

Počátkem byl Jeruzalémský sněm, o kterém podávají zprávu Skutky apoštolů: „Jakub se ujal slova: „Bratři, poslyšte mě! Šimon vypravoval, jak Bůh udělal první krok, když si chtěl z pohanů získat lid pro sebe. S tím souvisí slova proroků. Je totiž psáno: ´Potom znovu postavím rozpadlou Davidovu chýši, z trosek ji zase vystavím a do výše vyženu, aby i ostatní lidé hledali Pána, a všechny národy, které nesou jméno po mně. Tak praví Pán, který to vykoná. Je to rozhodnuto od věčnosti´“ (Sk 15, 14-17).

Lukášovo evangelium praví: „Já jsem však mezi vámi jako ten, kdo slouží“ (Lk 22,24-27) – takto chápeme biblický význam papežovy volby kardinálským kolegiem. Církev nemůže být v Kristu bez Petra, své hlavy a skály, ale také Petr nikdy není osamělým vůdcem na vrcholku pyramidy. Je „první“ mezi jedenácti apoštoly a „jejich druhy“ (Lk 24,33), je středem lidského společenství, které organicky následuje jediného „nejvyššího pastýře“ (1 Petr 5,4), je pastýřem všech pastýřů Božího lidu. Je „viditelnou svátostí“ tohoto „nejvyššího pastýře“ v každém okamžiku dějin, a tudíž dočasný. Z těchto důvodů Petra vždy určují „jeho druzi“ a oni jsou určováni svým společenstvím s Petrem.

Andrzej Koprowski

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.