Rádio Vaticana

Čekání na Pánův návrat je časem činnosti a bdění

24.4.2013

Katecheze papeže Františka, nám. sv. Petra

Mt 25,31-34

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

V Krédu vyznáváme, že Ježíš „znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé“. Lidské dějiny začínají stvořením muže a ženy k Božímu obrazu a podobě a končí Kristovým posledním soudem. Tyto dva póly dějin bývají často opomíjeny, zvláště víra v Kristův návrat a poslední soud někdy není v srdcích křesťanů moc jasná a pevná. Ježíš během svého veřejného působení častokrát mluvil o svém druhém příchodu. Dnes bych se chtěl zamyslet nad třemi evangelními texty, které nám pomáhají vstoupit do tohoto tajemství: podobenství o deseti pannách, o hřivnách a posledním soudu. Všechny tři jsou součástí Ježíšovy promluvy o konci časů v evangeliu svatého Matouše.

Nejprve připomeňme, že svým Nanebevstoupením uvedl Syn Boží k Otci naše lidství, které sám přijal, chce všechny přitáhnout k sobě a volá celý svět do otevřené Boží náruče, aby na konci dějin odevzdal veškerenstvo Otci. Mezi prvním a druhým Kristovým příchodem je však tento „bezprostřední čas“, tedy doba, kterou prožíváme. Do kontextu tohoto „bezprostředního času“ spadá podobenství o deseti pannách (srov. Mt 25,1-13). Vypráví o deseti děvčatech očekávajících příchod Ženicha, který se však opozdí, a ony usnou. Po náhlé zprávě, že Ženich přichází, se všechny začnou připravovat na jeho přijetí. Avšak zatímco pět z nich, těch prozíravých, mělo dostatek oleje do svých lamp, ty ostatní, pošetilé, zůstanou se zhasnutými lampami, protože jim olej došel. Odejdou si jej tedy opatřit, ale mezitím Přijde Ženich a pošetilé panny se ocitnou před zavřenými dveřmi ke svatební hostině. Naléhavě volají, ale už je pozdě, a Ženich jim odpoví: neznám vás. Ženich je Pán a doba čekání na jeho příchod je čas, který nám dává, všem nám jej trpělivě a milosrdně dává, dokud definitivně nepřijde; je to čas bdění; čas, ve kterém máme mít rozžaté lampy víry, naděje a lásky a ve kterém máme mít srdce otevřené dobru, kráse a pravdě; čas k životu podle Boha, poněvadž neznáme ani den, ani hodinu Kristova návratu. Žádá se po nás, abychom byli na setkání připraveni, abychom byli připraveni na krásné setkání s Ježíšem, což znamená umět vidět znamení Jeho přítomnosti, uchovávat živou víru modlitbou, svátostmi a bdít, abychom neusnuli a nezapomněli na Boha. Život spících křesťanů je smutný, není šťastný. Křesťan má být šťastný, radovat se z Ježíše. Neusínat!

Druhé podobenství - o hřivnách - nás vede k zamyšlení nad vztahem mezi zužitkováváním darů obdržených od Boha a Jeho návratem, při kterém budeme tázáni, jak jsme je využili (Mt 25,14-30). Toto podobenství dobře známe. Pán před svým odjezdem svěří každému ze svých služebníků hřivny, aby byly během jeho nepřítomnosti dobře zužitkovány. Prvnímu jich dá pět, druhému dvě a třetímu jednu. Během jeho nepřítomnosti ti první dva počet hřiven – tedy starověkých mincí – rozmnoží, zatímco třetí služebník raději hřivnu zakope, aby ji netknutou vrátil pánu. Po svém návratu pán jejich počínání vyhodnocuje. První dva pochválí, ale třetího nechá hodit ven do temnot, protože hřivnu ze strachu zakopal, uzavřel se do sebe. Křesťan, který se uzavírá do sebe a skrývá, co mu daroval Pán, je křesťanem? Není křesťanem. Je to křesťan, který neděkuje Bohu za to, co od Něho dostal! Tím je nám řečeno, že čekání na Pánův návrat je doba činnosti. Je to čas, ve kterém máme Boží dary zužitkovat nikoli pro sebe, nýbrž pro Něho, pro církev, pro druhé; čas ustavičné snahy dávat růst dobru ve světě. Zvláště dnes v době krize je důležité neuzavírat se do sebe, nezakopávat hřivny, tedy svoje duchovní, intelektuální i materiální bohatství, všechno to, co nám Pán daroval, ale otevřít se, být solidární a pozorní vůči druhému. Viděl jsem, že na náměstí je mnoho mladých lidí. Je to pravda? Je jich hodně? Kde jsou? Vás, kteří stojíte na počátku své životní cesty, se ptám: Mysleli jste na hřivny, které vám Bůh svěřil? Mysleli jste na to, jak byste mohli být užiteční druhým? Nezakopávejte hřivny! Vsaďte na velké ideály, na takové, které rozšiřují srdce, na ideály služby, které vám umožní zužitkovat svoje hřivny. Život nám nebyl dán, abychom jej žárlivě střežili pro sebe, nýbrž proto, abychom jej darovali. Drazí mladí, buďte velkomyslní! Nemějte strach snít o velkých věcech!

Nakonec pár slov k úryvku o poslední soudu, ve kterém je popsán druhý příchod Páně, kdy bude soudit všechny lidi, živé i mrtvé (srov. Mt 25,31-46). Evangelista použil obrazu pastýře, který odděluje ovce od kozlů. Po pravici jsou ti, kteří jednali podle Boží vůle a pomohli bližnímu, hladovému, žíznivému, cizinci, neoděnému, nemocnému, vězněnému. - Zmínil jsem cizince a myslím na mnoho cizinců, kteří jsou tady v římské diecézi: co pro ně děláme? – Po levici se ocitnou ti, kteří bližnímu nepomohli. Je nám tím řečeno, že budeme souzeni Bohem na základě lásky, podle toho, jak jsme prokazovali lásku svým bratřím, zvláště slabým a potřebným. Musíme zajisté vždycky mít na paměti, že jsme ospravedlněni, spaseni milostí, úkonem nezištné Boží lásky, která nás vždy předchází; sami nemůžeme činit nic. Víra je především darem, který jsme dostali. Abychom však nesli plody, Boží milost žádá vždycky naši otevřenost, naši svobodnou a konkrétní odpověď. Kristus nám přináší Boží milosrdenství, které zachraňuje. Po nás je žádáno, abychom se Mu svěřili, odpověděli na dar Jeho lásky dobrým životem tvořeným skutky prosycenými vírou a láskou.

Drazí bratři a sestry, kéž v nás vyhlídka na poslední soud nikdy nevyvolává strach, ale spíše nás vybízí, abychom lépe žili přítomnost. Bůh nám milosrdně a trpělivě dává čas, abychom se Jej denně učili rozpoznávat v chudých a maličkých, přičiňovali se o dobro a bděli v modlitbě a lásce. Kéž nás Pán na konci našeho života a dějin shledá dobrými a věrnými služebníky.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV