Rádio Vaticana

Křesťanská radost není pouhé veselí

10.5.2013

Také dnes zahájil Svatý otec denní veřejný program ranní mší svatou v kapli Domu sv. Marty. Koncelebrovali arcibiskup venezuelské Méridy Baltazar Porras a benediktinský primas Notker Wolf. Přítomni byli zaměstnanci naší rozhlasové stanice spolu s generálním ředitelem Vatikánského rozhlasu, O. Lombardim.

Papež František ve své homilii zdůraznil, že postojem Ježíšových učedníků v období mezi Nanebevstoupením Páně a letnicemi byla radost.

“Křesťané jsou mužové a ženy radosti. Ježíš i církev nás učí radosti, a to zejména v tomto období. Jaká je to však radost? Je to veselí? Nikoliv, není s ním totožná. Veselost je dobrá, viďte, a je také dobré se veselit. Avšak radost je něco víc, je to něco jiného. Nezávisí na příznivých okolnostech, na momentálních příčinách, nýbrž je něčím hlubším. Je to dar. Chceme-li stále jen zažívat veselí, stane se z něj nakonec lehkomyslnost a povrchnost a my se dostaneme do stavu, ve kterém nám chybí křesťanská moudrost, jsme trošku přihlouplí a naivní. Veselost tudíž není všechno, radost je něco zcela jiného. Je to Pánův dar, který nás naplňuje uvnitř. Jako by to bylo pomazání Duchem. Tato radost spočívá v jistotě, že Ježíš je s námi a s Otcem!“

Můžeme se touto radostí trochu naplnit do zásoby, abychom ji měli stále s sebou?, dotazoval se Svatý otec.

“Ne, pokud si totiž tuto radost chceme nechat jen pro sebe, nakonec onemocní. Srdce pak máme trochu pomuchlané a ze tváře nevyzařuje ona velká radost, nýbrž nezdravá nostalgie a melancholie. Obličeje takovýchto trudnomyslných křesťanů se někdy spíše podobají nakládaným feferonkám než tvářím radostných lidí, kteří žijí krásným životem. Radost se nesmí zastavit, musí jít. Je to putující ctnost. Je to kráčející dar, který postupuje cestou života, jde s Ježíšem. Zvěstování a hlásání Ježíše – radosti – cestu rozšiřuje a prodlužuje. Radost je ctností skutečně velkých lidí. Oněch velikánů, kteří berou s nadhledem omezenost a lidské nedostatky a nedají se zatáhnout do interních malostí komunity, církve. Jejich zrak je stále upřený k obzoru“.

Křesťan s radostí zpívá, kráčí a nese tuto radost dál. Radost je ctností poutníka a ještě více než ctností je darem.

“Je to dar, který vede ke ctnosti velkomyslnosti. Křesťan je velkomyslný, nemůže být zbabělý. A právě velkomyslnost je ctností, díky níž se nadechneme a jdeme stále dál, avšak s duchem plným Svatého ducha. Musíme Pána prosit o milost radosti – zejména v těchto dnech, kdy k tomu církev sebe samu zve. Církev nás vyzývá, abychom prosili o radost, ale také o touhu. Touha totiž nese křesťanův život kupředu. Čím větší je tvá touha, tím větší radosti se ti dostane. Křesťané jsou muži a ženy touhy, na své životní cestě touží stále více. Prosme tedy Pána o tuto milost, o tento dar Ducha – křesťanskou radost. Tak jinou a tak vzdálenou smutku a obyčejnému veselí. O tuto milost je třeba žádat“.

Dnes máme krásný důvod k radosti, protože nás navštívil alexandrijský patriarcha Teodor II., zakončil papež František a dodal: Je to bratr, který přichází za římskou církví, aby s ní hovořil a aby s ní „ušel kus společné cesty“.

Jana Gruberová