13.5.2013 

Duch svatý umožňuje křesťanovi mít paměť dějin i darů, které od Boha obdržel. Bez této milosti hrozí sklouznutí do idolatrie - upozornil papež František v homilii při ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty, dnes za účasti zaměstnanců technického a administrativního oddělení Vatikánského rozhlasu a dále zaměstnanců Papežské rady pro pastoraci migrantů v čele s jejím předsedou kardinálem Antonio Mariem Vegliem, sekretářem rady arcibiskupem Josephem Kalathiparambilem a podsekretářem O. Gabrielem Bentogliem, kteří koncelebrovali se Svatým otcem.

Odpověď, které se dostalo svatému Pavlovi od skupiny učedníků z Efesu, jak o tom referuje dnešní čtení ze Skutků apoštolů (19,1-8), je překvapivá: „Ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý“ (Sk 19,2). Svatý otec se zamýšlel ve své homilii nad těmito slovy, nad údivem, který vyvolala u svatého Pavla. Poznamenal přitom však , že nevědomost, kterou projevili křesťané před dvěma tisíci roky není jen „záležitostí počátků církve: Duch svatý – řekl papež – je vždycky tak trochu neznámým naší víry“:

„Ani teď mnozí křesťané nevědí, kdo je Duch svatý, jaký je Duch svatý. A někdy lze slyšet: »Já si vystačím dobře s Otcem a Synem, protože se modlím Otčenáš k Otci a přijímám Syna v eucharistii, ale nevím co si počít s Duchem svatým«. Anebo: »Duch svatý je holubice a rozdává sedmero darů«. Ubohý Duch svatý je tak vždycky poslední a nenachází správné místo v našem životě.“

Avšak, Duch svatý, pokračoval dále papež František, je „Bohem působícím v nás“, „Bohem, který upamatovává“, „probouzí paměť“. „Sám Ježíš to vysvětluje apoštolům před Letnicemi: »Duch, kterého Otec pošle ve jménu mém…,připomene vám všechno, co jsem vám řekl já« (Jan 14,26). A naopak: před křesťanem se vynořuje nebezpečná šikmá plocha“:

„Křesťan bez paměti není pravý křesťan, je mužem či ženou, kteří jsou vězněm okolností, okamžiku, jsou bez dějin. Mají dějiny, ale neví, jak se jich chopit. A právě Duch svatý učí, jak se chopit dějin, je pamětí dějin. Když autor listu Židům připomíná praotce ve víře, původ víry a počáteční odvahu víry, jde o paměť, paměť našeho života, našich dějin, paměť chvíle, kdy jsme obdrželi milost setkání s Ježíšem a všeho toho, co nám Ježíš pověděl.“

„Tato paměť, která vychází ze srdce, je milost Ducha svatého“, opakoval důrazně Svatý otec. A mít paměť, „znamená také pamatovat si vlastní ubohosti, které zotročují a od nichž milost Boží osvobozuje“:

„A když přijde marnivost a někdo si pomyslí, že je tak trochu něco jako nositel Nobelovy ceny za svatost, potom nám prospívá paměť. »Pamatuj odkud jsem tě vzal, z konce stádce. Byl jsi pozadu, za stádcem« Paměť je obrovská milost a když křesťan ztratí paměť – je to tvrdé, ale pravdivé – že přestává být křesťanem. Je modloslužebníkem. Protože se ocitl před nějakým bohem, ke kterému není cesta a který neumí razit cestu. Náš Bůh jde po cestě s námi, vmísil se mezi nás, putuje spolu s námi. Spasí nás, píše dějiny spolu s námi. Pamatuje si všechno a touto milostí paměti činí život plodnějším.“

Papež František končil svou homilii výzvou určenou všem křesťanům, aby žádali o milost paměti, aby byli lidmi, kteří nezapomínají cestu, kterou ušli, „nezapomínají na milosti svého života, nezapomínají na odpuštění hříchů, nezapomínají, že byli otroky, ale že je zachránil Pán.“

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.