16.5.2013 

V církvi chybí apoštolská horlivost, posteskl si papež František v dnešní homilii při slavení eucharistie v kapli Domu sv. Marty. V souvislosti s tím hovořil o „salónních křesťanech,“ kteří nemají odvahu „rozčeřit stojaté vody“. Spolu se Svatým otcem koncelebrovali kardinál Turkson a mons. Toso, předseda a sekretář Papežské rady Iustitia et Pax, a účastnili se jí zaměstnanci zmíněné rady a další skupina našich kolegů z Vatikánského rozhlasu. Ve své homilii se papež František soustředil na postavu svatého Pavla, který ve svém životě šel od jednoho pronásledování ke druhému, ale bez malomyslnosti. Pavlův úděl, zdůraznil dále, byl „plný křížů, ale on šel přesto stále vpřed s pohledem upřeným k Pánu“:

„Pavel působil potíže. Byl mužem, který svým kázáním, prací a svými postoji obtěžoval, protože zvěst Ježíše Krista obtěžuje naše pohodlí, často i naše pohodlné struktury – i ty křesťanské. Pán stále chce, abychom šli dál a dál… abychom se neuchylovali do poklidného života či prchavých struktur. Pavel působil potíže, když zvěstoval Pána. Postupoval však vpřed, protože měl v sobě onen typicky křesťanský postoj apoštolské horlivosti. Nebyl mužem kompromisu, nikoli. Napřed pravda. Napřed zvěst Ježíše Krista!“

Pavel byl mužem „plným ohně“, řekl dále papež. Nejde tu však pouze o temperament. Je to Pán, který vstupuje do toho všeho, do této rozhodující bitvy. Je to právě Pán, který jej nutí jít dál a vydávat svědectví i v Římě.

„Mně se mimochodem líbí, že Pán má starost o tuto diecézi. V tom jsme privilegovaní. Apoštolská horlivost není nějaké nadšení pro možnost chopit se moci, něco mít. Je to něco, co přichází zevnitř, co od nás chce Pán. Odkud tato horlivost přichází? Plyne z poznání Ježíše Krista. Pavel našel Ježíše Krista, setkal se s Ježíšem Kristem, ale není to poznání intelektuální, vědecké, které je také důležité a pomáhá nám, ale ono prvotní poznání, poznatek srdce, poznatek osobního setkání.“

Proto se Pavel žene vpřed, aby neustále hlásal Ježíše, pokračoval papež. Je neustále v potížích, které jsou však důsledkem toho, že hlásá Ježíše. Apoštolskou horlivost lze chápat jedině v atmosféře lásky. Má v sobě něco bláznivého. Je to duchovní bláznovství, zdravé bláznovství. A Pavel toto zdravé bláznovství měl. Svatý otec v závěru vyzval, abychom prosili Ducha svatého o růst apoštolské horlivosti v nás, protože apoštolská horlivost nesmí být vyhrazena jenom misionářům. Bohužel však jsou v církvi i vlažní křesťané, kteří si netroufají jít vpřed.

„Existují i salónní křesťané, že? Ti kteří jsou docela dobře vychovaní, ale neumějí zvěstováním a apoštolskou horlivostí dávat církvi děti. Prosme tedy dnes Ducha svatého, aby nám všem dal tento apoštolský zápal, tuto milost působit potíže věcem, které jsou v církvi příliš poklidné, milost jít vpřed na existenciální periferie. Církev to moc potřebuje! Nejenom ve vzdálených zemích, v mladých církvích, v národech, které neznají Ježíše Krista, ale právě tady v tomto městě je zapotřebí zvěsti Ježíše Krista. Prosme tedy Ducha svatého o milost apoštolské horlivosti, abychom byli křesťany apoštolsky horlivými. A pokud budeme působit potíže, buď veleben Pán. Kupředu, jak říká Pán Pavlovi: odvahu!“

Končil svou dnešní homilii papež František.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.