Rádio Vaticana

Papež František o světském triumfalismu křesťanů

29.5.2013

Dnešní evangelium vypráví o Ježíšově rozhovoru s učedníky během cesty do Jeruzaléma. Pán jim ohlašuje své utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, tedy cestu víry. Jak vyložil papež František ve svém kázání při ranní mši v kapli Domu sv. Marty, učedníci však mají jiné plány. Rádi by se zastavili a zůstali na půli cesty. „Diskutují mezi sebou o tom, jak uspořádat církev a spásu“. Jakub a Jan žádají Ježíše, jestli by v jeho slávě nemohli sedět jeden po pravici a druhý po levici, čímž vyvolávají novou debatu o tom, kdo je v církvi nejdůležitější. „Pokušení učedníků“, zdůraznil Svatý otec, „je téže povahy jako pokušení Ježíše na poušti, když mu ďábel navrhuje jiné cesty“.

Papež poukázal na to, co prochází myslí učedníků: „Udělej vše rychle, učiň zázrak, který každý bude vidět. Půjdeme do chrámu a ty z něj skočíš jako parašutista bez výstroje. Všichni to uvidí a vykoupení je hotové“. Témuž pokušení podlehl Petr, když zpočátku nedokáže přijmout Ježíšovo utrpení, podotkl Svatý otec: „Je to pokušení křesťanství bez kříže, křesťanství na půli cesty“. Existuje ještě jedno podobné pokušení –„křesťanství s křížem, avšak bez Ježíše“. Papež František slíbil, že k této druhé variantě se ještě vrátí a osvětlil pojem „církve na půli cesty“. Taková církev nechce dospět tam, kde ji Pán chce mít, podléhá triumfalismu: „Chceme ihned slavně zvítězit, obejít kříž. To je světský, racionální triumf“.

„Triumfalismus v církvi blokuje církev. Triumfalismus jednotlivých křesťanů zastavuje tyto křesťany. Vzniká triumfalistická církev na půli cesty, která je sama sebou potěšena a libuje si, jak se dobře zařídila. Velmi dobře – se všemi svými úřady, v pěkném pořádku, všechno je krásné a efektivní. Tato církev však zavrhuje mučedníky. Neví totiž, že mučedníci jsou pro církev nutností v její cestě kříže. Církev, která myslí pouze na úspěch a triumf, nezná Ježíšovo pravidlo. To, které mluví o triumfu skrze selhání, lidské ztroskotání, krach kříže. Každý z nás je vystaven tomuto pokušení.“

Svatý otec poté ve své dnešní homilii vyvolal osobní vzpomínku.

„Pamatuji se, že jsem jednou prožíval temný okamžik v duchovním životě a prosil jsem Pána o jednu milost. Poté jsem odjel dávat duchovní cvičení řeholnicím, které se poslední den exercicií zpovídaly. Ke zpovědi přišla také jedna starší sestra, bylo jí víc než 80 let, ale měla tak jasný zrak, přímo zářivý, jako skutečná Boží žena. Na konci zpovědi jsem viděl, že je Boží ženou natolik, abych jí řekl: „Sestro, za pokání se za mne modlete. Potřebuji totiž jednu milost, víte? Pokud o ni požádáte vy, Pán vám ji zajisté dá“. Na okamžik se zastavila, jakoby v modlitbě, a potom mi řekla: „Je jisté, že vám Pán tu milost dá. Avšak pozor, dá vám ji svým božským stylem“. Tato slova mi velmi pomohla – Pán nám vždy dává to, oč prosíme, ale svým božským způsobem. A tento způsob spočívá v onom „až do konce“. Božský způsob zahrnuje kříž, nikoliv z masochismu, nýbrž z lásky. Z lásky až do konce.“

Také dnes zakončil papež František své ranní kázání při mši svaté v kapli Domu sv. Marty krátkou modlitbou.

„Prosme Pána o milost, abychom nebyli církví na půli cesty, církví triumfalismu a úspěchů, nýbrž církví pokornou, která kráčí dál s Ježíšovou rozhodností. Kupředu, kupředu, kupředu. Se srdcem otevřeným Otcově vůli, jako Ježíš. Prosme o tuto milost.“

Jana Gruberová