Rádio Vaticana

Ježíš cítí naše slabosti i naše potřeby

2.6.2013

Papež František před Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Minulý čtvrtek jsme slavili slavnost Božího Těla, která se v Itálii a některých dalších zemích slaví tuto neděli. Je to svátek eucharistie, svátosti Těla a Krve Páně.
Evangelium nám podává zázrak rozmnožení chlebů (Lk 9,11-17); chtěl bych se pozastavit nad jedním aspektem, který mne vždy oslovuje a přivádí k zamyšlení. Jsme na břehu Galilejského jezera a schyluje se k večeru. Ježíš si dělá starosti o lidi, kteří s Ním strávili mnoho hodin, a mají hlad. Co dělat? Také učedníci si kladou tuto otázku a říkají Ježíšovi: „Rozpusť lid“, aby mohli odejít do okolních vesnic, najít si něco k jídlu. Ježíš jim však říká: „Vy jim dejte jíst!“ (v.13). Učedníci se zarazí a odpovědí: „Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ jako by chtěli naznačit: sotva stačí nám.

Ježíš ví dobře, co dělat, ale chce do toho zapojit svoje učedníky, vychovávat je. Postoj učedníků je lidský a usiluje o co nejrealističtější řešení, které nezpůsobí příliš problémů. Rozpusť lid – říkají – ať se každý zařídí, jak může. Ostatně, už jsi pro ně udělal dost: kázal jsi, uzdravil nemocné… Rozpusť je!

Ježíšův postoj je výrazně odlišný a vyplývá z Jeho spojení s Otcem a ze soucitu s lidmi, ze slitovnosti, kterou má Ježíš s námi všemi. Ježíš vnímá naše problémy, cítí naše slabosti i naše potřeby. Ježíš přemýšlí nad těmito pěti chleby: jaká to prozřetelnost! Z tohoto mála může Bůh vytvořit dostatek pro všechny. Ježíš důvěřuje nebeskému Otci, bezpečně ví, že může všechno. Proto říká učedníkům, aby usadili lidi do skupinek po padesáti. To není náhodné, protože to znamená, že už nejsou davem, ale stávají se společenstvím, které bude syceno Božím chlebem. Potom vezme ony chleby a ryby, pozvedne oči k nebi, požehná – a tady je zřejmý odkaz na eucharistii – potom láme a začíná rozdávat učedníkům a učedníci podávají dále… a chlebů ani ryb neubývá, neubývá! A to je zázrak: více než rozmnožení chlebů je to sdílení, oživované vírou a modlitbou. Najedí se všichni a ještě zbude: je to Ježíšovo znamení, Boží chléb pro lidstvo.

Učedníci viděli, ale nepochopili dobře toto poselství. Byli stejně jako zástupy unešení nadšením z tohoto úspěchu. Opět sledují lidskou a nikoli Boží logiku, která je logikou služby, lásky a víry. Slavnost Božího Těla nás vybízí, abychom se obrátili na víru v Prozřetelnost, dovedli sdílet to málo, co jsme a co máme, a neuzavírali se nikdy do sebe samých. Prosme naši Matku Marii, aby napomohla našemu obrácení, ať následujeme opravdu a více Ježíše, kterému se klaníme v eucharistii. Ať se tak stane.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV