13.6.2013 

Hnutí Fokoláre ve svém kongresovém centru v Castel Gandolfo pořádá v těchto dnech (10-13.6.) již pátý seminář židovsko- křesťanského dialogu. Skupina jeho účastníků ze Spojených států amerických, Itálie, Argentiny a Uruguaye se účastnila středeční generální audience se Svatým otcem. Patřil k nim také rabín Abraham Skorka, rektor Latinskoamerické rabínské školy se sídlem v Buenos Aires. Argentinský rabín vedl rozhovory s kard. Bergogliem, které vyšly knižně, česky pod titulem „O nebi a zemi“ (“Sobre el Cielo y la Tierra”, nakl. Paseka). Pro Vatikánský rozhlas hovořil o svém dlouholetém přátelství se současným papežem.

„Pojí nás silné a upřímné přátelství. Vycházíme z této osobní roviny, abychom komunitám v Buenos Aires a koneckonců také celému lidstvu přinesli poselství – dialogu, vzájemného poznávání a duchovního růstu na společné cestě. Není náhodou, že jsme spolu napsali knihu, že jsme nahráli třicetidílný program pro televizní kanál arcibiskupství v Buenos Aires. Spojuje nás úcta k našim prorokům – říkám našim, protože židovští proroci jsou pro nás společní. Uvědomujeme si, že city pozbývají významu, zůstává-li pouze u slov a záměrů. Při každém našem setkání jsme proto hledali další společné projekty, tázali jsme se, jak v duších lidí zanechat „nesmazatelnou stopu“, stopu ducha. Dvakrát jsem kard. Bergoglia pozval, aby přednesl své poselství před zahájením nového židovského roku v synagoze. On mne zase pozval, abych přednášel v kněžském semináři a při mnoha jiných příležitostech...“

Přátelství s katolickým kardinálem se tak pro rabína Skorku stává výzvou k tomu, aby zahájil novou etapu mezináboženského dialogu.

„Bergoglio – můj drahý přítel, který mi stále a věrně dokazuje své přátelství – je pro mne výzvou k tomu, abych se snažil hlouběji pochopit onen dějinný okamžik izraelského lidu, ve kterém se na jedné straně objevuje rabínský judaismus a na druhé první křesťanské komunity. Když analyzujeme talmudické prameny, které mapují setkávání a okolnosti rozmluv mezi mudrci Talmudu a vůdci prvních křesťanských komunit, zjišťujeme, že se zde nastolil jedinečný dialog. Cítím, že s kardinálem Bergogliem se opětovně utváří tento typ debaty, který je odpovědí na duchovní krizi, jíž lidstvo dnes prochází.“

Převážná většina Argentinců se hlásí ke katolictví; argentinská židovská obec sice patří v Latinské Americe k nejdůležitějším, avšak silně ji poznamenaly protižidovské teroristické útoky v devadesátých letech minulého století a následná argentinská hospodářská krize. Před pár desetiletími existovalo v Buenos Aires osmnáct židovských gymnázií, nyní jich zůstalo pět. Za těchto okolností vzniká zmiňovaná kniha rozhovorů. Rabín Skorka dodnes neskrývá svůj údiv nad tím, jak se arcibiskup Bergoglio spíše držel zpátky, namísto toho , aby vystupoval jako reprezentant většinového náboženství.

„Když jsme pracovali na zmíněné knize rozhovorů, klíčem nám bylo skutečně široké pojetí dialogu. Neexistuje téma, které bychom si byli ušetřili, ač bylo jakkoliv ožehavé. Hovořili jsme o argentinské politice a létech vojenské diktatury, o zahraniční politice, například palestinsko-izraelském konfliktu. O náboženství – budoucnosti celibátu a postoji papeže Pia XII. k šoa. Vše jsme v klidu analyzovali, pokoušeli se jeden druhému porozumět a také ho s něčím zajímavým seznámit. Mohl bych vám dlouze vyprávět o tom, čemu jsem se při těchto hovorech naučil. Například tomu, co je to moment smrti.“

Právě Bergogliovy úvahy o smrti vedly rabína Skorku k hluboké reflexi, ačkoliv to přímo z knihy nevyplývá.

„Kniha vznikala tak, že jsme naše rozhovory nahrávali a nahraný záznam pak přepisoval jeden novinář. Celý proces trval asi rok a během tohoto roku každý z nás tří ztratil milovaného člověka. Onomu novináři zemřela matka, Bergoglio ztratil jednoho ze svých bratrů a mně zemřel švagr. Každý z nás viděl dva ostatní, jak trpí. Nebyla to totiž náhlá úmrtí, nýbrž pokaždé smrt spojená s nemocí, bolestí a utrpením – jak pro nemocného, tak pro jeho blízké. Když jsme tedy hovořili o otázce smrti, bylo patrné, že každý z nás se s tímto tématem právě intenzívně vyrovnává. Bergoglio přitom v rozhovoru rozvinul představu smrti jako odevzdání ducha Otci. To samo o sobě zní jako velmi prostý, zřejmý a známý koncept. Záleží však na tom, jak se to řekne a s jakým postojem to člověk vysloví. Doprovázel jsem také přítele Bergoglia, když se šel modlit k otevřené rakvi svého bratra. Také obdobné okamžiky náleží k dialogu, avšak v knize to samozřejmě nenajdete. A pak jsme se jednou zase sešli k rozhovoru a kardinál Bergoglio se zeptal kolegy novináře: A jak se daří vaší mamince. Zemřela, odpověděl. Bergoglio zmlkl a sklopil zrak. Nastalo ticho, ve kterém jsem c cítil: Právě toto je empatie, vcítění se do druhých. Cítil novinářovu bolest a modlil se za duši jeho matky.“

Řekl naší rozhlasové stanici argentinský rabín Abraham Skorka po svém středečním setkání se svým dlouholetým přítelem, současným papežem Františkem.

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.