Rádio Vaticana

Neexistuje životní kříž, který by Pán nesdílel s námi

26.7.2013

Promluva Svatého otce po pobožnosti Křížové cesty, Copacabana - Rio de Janeiro

Drazí mladí!

Přišli jsme dnes, abychom doprovodili Ježíše na jeho cestě bolesti a lásky, na křížové cestě, která je jedním z důležitých okamžiků Světových dnů mládeže. Na závěr Jubilejního roku 1984 se blahoslavený papež Jan Pavel II. rozhodl svěřit kříž vám, mladým, se slovy: „Neste jej do světa jako znamení Ježíšovy lásky k lidstvu a ohlašujte všem, že pouze v Kristu mrtvém a zmrtvýchvstalém je spása a vykoupení (Parole ai giovani [22 aprile 1984]: Insegnamenti VII, 1 [1984], 1105 ).“ Od té chvíle tento kříž putoval všemi světadíly a prošel nejrozmanitější místa lidské existence, takže je téměř nasycen životními situacemi mnoha mladých lidí, kteří jej viděli a nesli. Nikdo se nemůže dotknout Ježíšova kříže bez toho, aby na něm nezanechal něco ze sebe samého, a zároveň aby nenesl něco z Ježíšova kříže ve svém vlastním životě. Chtěl bych, aby tento večer, kdy doprovázíme našeho Pána, zazněly ve vašem srdci tři otázky: Co jste vy, drazí mladí z Brazílie, zanechali na Kříži během těchto dvou let, kdy putoval vaší rozlehlou zemí? A co zanechal Ježíšův kříž v každém z vás? A nakonec, jaké ponaučení dává tento Kříž životu každého z nás?

1. Starobylá tradice římské církve vypráví o apoštolu Petrovi, že během Neronova pronásledování křesťanů utíkal z města. Na cestě potkal Ježíše, který kráčel opačným směrem než on, a proto se ho překvapeně zeptal: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš mu odpověděl: „Jdu do Říma, aby mě znova ukřižovali.“ V tu chvíli Petr pochopil, že má Pána následovat s odvahou až do krajnosti, ale zejména pochopil, že na této cestě nebude nikdy sám. Byl s ním stále ten Ježíš, který ho miloval až k smrti na kříži. Ano, Ježíš se svým křížem kráčí po našich cestách a bere na sebe naše obavy, naše problémy, naše utrpení, i ta nejhlubší. Ve svém kříži se Ježíš spojuje s mlčením všech obětí násilí, které nemohou křičet, zejména těch, kdo jsou nevinní a nikdo je nebrání. Svým křížem se Ježíš sjednocuje s rodinami, které prožívají těžké chvíle, které oplakávají tragickou ztrátu svých dětí, jako v případě 242 mladých obětí požáru ve městě Santa María na počátku tohoto roku. Modleme se za ně. V kříži se Ježíš sjednocuje se všemi lidmi, kteří trpí hladem, ve světě, který si na druhé straně dovoluje přepych každodenního vyhazování tun jídla. Svým křížem se Ježíš spojil s mnoha otci a matkami, kteří trpí, když se jejich děti stávají oběťmi umělých rájů, jakým je droga; ve svém kříži se Ježíš spojuje s těmi, kdo jsou pronásledováni pro náboženské přesvědčení, pro svůj názor nebo jednoduše pro svou barvu pleti. Ve svém kříži se Ježíš sjednocuje se všemi mladými, kteří ztratili důvěru v politické instituce, protože vidí jejich egoismus a korupci, nebo ztratili důvěru vůči církvi, ba dokonce víru v Boha, kvůli nesrovnalostem života křesťanů a služebníků evangelia. Ježíš tolik trpí naší nedůsledností! Na Kristově kříži leží utrpení, lidský hřích, také náš hřích, a Ježíš přijímá toto všechno s otevřenou náručí, nese na svých ramenou naše kříže a říká nám: „Odvahu! Svůj kříž neneseš sám! Já ho nesu s tebou. Já jsem zvítězil nad smrtí a přišel jsem proto, abych ti dal naději a život (srov. Jan 3, 16).“

2. Nyní můžeme odpovědět na druhou otázku: Co zanechal Ježíšův kříž v těch z vás, kdo jste jej viděli a dotýkali se ho? Co kříž zanechává v každém z nás? Zanechává dobro, které nemůže dát nikdo jiný: jistotu věrné Boží lásky k nám. Tak velké lásky, která dokáže vstoupit do našeho hříchu a odpustit ho, vstoupit do našeho utrpení a dát nám sílu ho nést, vstoupit do naší smrti a zvítězit nad ní a dát nám spásu. V Kristově kříži se nachází všechna Boží láska, jeho nesmírné milosrdenství. A toto je láska, které můžeme důvěřovat a ve kterou můžeme věřit. Drazí mladí, důvěřujme Kristu a svěřme se mu (srov. Lumen fidei, 16), neboť On nikdy nikoho nezklame! Pouze v Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých, nalezneme spásu a vykoupení. S ním zlo, utrpení a smrt nemají poslední slovo, protože On nám dává naději a život. Z kříže, nástroje nenávisti, ztroskotání a smrti učinil znamení lásky, vítězství a života.

První název Brazílie zněl „Země svatého Kříže“. Kristův kříž tu byl před pěti sty lety zasazen nejen na pláži, (kde přistáli její objevitelé), ale také v dějinách, v srdci a v životě brazilského národa a mnoha dalších národů. Krista trpícího cítíme blízko jako jednoho z nás, který sdílí naši životní cestu až do krajnosti. Neexistuje životní kříž, ať malý nebo velký, který by Pán nesdílel spolu s námi.

3. Ale Kristův kříž také vyzývá k tomu, abychom se nechali nakazit touto láskou, učí nás, abychom se na druhé dívali vždy s milosrdenstvím a s láskou, zvláště na ty, kdo trpí, kdo potřebují pomoc, kdo čekají na pouhé slovo, na lidské gesto. Kříž nás učí vycházet ze sebe samých, jít druhým naproti a podat jim ruku. Kolik tváří jsme viděli na křížové cestě, kolik tváří doprovázelo Ježíše na jeho cestě na Kalvárii: Pilát, Šimon z Kyrény, Panna Maria, jeruzalémské ženy ... Dnes se tě ptám, komu z nich se chceš podobat? Chceš být jako Pilát, který nemá odvahu jít proti proudu a zachránit Ježíšovi život, a proto si nad ním myje ruce. Jsi jeden z těch, kdo si myjí ruce, předstírají neznalost a stáčí zrak opačným směrem? Nebo jsi jako Šimon z Kyrény, který pomohl Ježíši nést onen těžký kříž, jako Panna Maria a ženy, které neměly strach doprovodit Ježíše s láskou a něhou až do konce. Kým chceš být – Pilátem, Šimonem, nebo Marií? Ježíš se na tebe dívá a ptá se: Pomůžeš mi nést kříž? Bratře, sestro, co Mu ve své síle mládí odpovíš?

Drazí mladí, přinášejme na Kristův kříž naše radosti, naše trápení, naše neúspěchy. Nalezneme otevřené srdce, které nás chápe, které nám odpouští, miluje nás a žádá nás, abychom stejnou lásku vnášeli do našeho života, abychom stejně milovali naše bratry a sestry.

Přeložil Petr Havlíček SJ

Česká sekce RV