Rádio Vaticana

Svatý otec kázal o Ježíšově pohledu, který mění život

21.9.2013

Nechejme na sebe Ježíše pohlédnout. Jeho pohled mění život – zdůraznil dnes ráno papež František v homilii během mše v kapli Domu sv. Marty, když komentoval evangelium, které podává konverzi svatého Matouše (Mt 9,9-13), jehož svátek dnes církev slaví. Ježíš hledí do očí Matouše, výběrčího daní, veřejného hříšníka. Jeho životem, jeho idolem jsou peníze. Ale nyní – řekl papež – cítí „ve svém srdci Ježíšův pohled“:

„A onen pohled jej zcela uchvátil, změnil mu život. Říkáme, že konvertoval. Proměnil mu život. Jakmile ve svém srdci pocítil tento pohled, vstal a následoval jej. A to je pravda: Ježíšův pohled nás vždycky pozvedne. Pohled, který nás pozvedá, tě nikdy neopustí, nikdy. Nikdy tě nesrazí, nikdy nepokoří. Vybízí k pozvednutí. Pohled, který dává růst a jít kupředu. Povzbuzuje tě, protože tě má rád. Dává ti pocítit, že On tě má rád. A dodává odvahu k následování. »On vstal a šel za ním« (Mt 9,9).“

„Ježíšův pohled – zdůraznil dále papež – není nic magického: Ježíš nebyl specialistou na hypnózu. Ježíš hleděl na každého a každý, kdo cítil, že se na něj dívá, měl pocit, že ho Ježíš oslovuje jménem... A tento pohled mění život všem.“ Tak změnil i Petra, který se poté, co Jej zapřel, setká s Jeho pohledem a hořce pláče,“ rozjímal dále papež František. „Potom je zde poslední Ježíšův pohled z kříže, když pohlédl na matku, na učedníka, a tímto svým pohledem nám řekl, že Jeho matka je naší Matkou a že Církev je Matka.“ Potom se podíval na dobrého lotra. Po Vzkříšení se znovu obrátil na obávajícího se Petra trojí otázkou: »Miluješ mne?«. Tento pohled Petra zahanboval. „Prospěje nám v souvislosti s tímto Ježíšovým pohledem zamyslet se, modlit se a nechat se od Něho na sebe dívat. Ježíš se vydává do Matoušova domu a zatímco si sedá ke stolu, přicházejí mnozí hříšníci. „Rozneslo se to a celá tato společnost – nikoli počestná – cítila se k tomuto obědu pozvána,“ podobně jako v podobenství o králi, který přikáže svým sluhům, aby šli na křižovatky cest pozvat ke svatební hostině jeho syna každého, koho potkají, dobré i zlé:

„A hříšníci, celníci a hříšníci vnímali... Ježíš na ně hleděl a myslím, že tento Ježíšův pohled byl něco jako fouknutí do doutnajících uhlíků, a oni pocítili, že uvnitř je ještě oheň, a že Ježíš je pozvedá a navrací jim důstojnost. Ježíšův pohled nám vždycky dává hodnost, důstojnost. Je to velkorysý pohled. Avšak, podívejme se, co je to za Mistra: obědvá se spodinou města. V této spodině však doutnala touha po Bohu. Uhlíky Božího obrazu chtěli, aby jim někdo pomohl vzplanout. A způsobil to Ježíšův pohled.“

„My všichni – uzavřel papež František – jsme v životě pocítili tento pohled. A nejednou, mockrát! Možná, že v osobě kněze, který nás učil nauku nebo odpouštěl hříchy... možná při pomoci přátel:

„My všichni se ocitáme v tomto úžasném pohledu. Jdeme životem s jistotou, že On na nás hledí. Ale On nás také očekává, aby na nás pohlédl definitivně. A tento poslední Ježíšův pohled na náš život potrvá navždy, bude věčný. Prosím všechny svaté, na které Ježíš pohlédl, aby nás připravili, ať na sebe v životě necháme hledět, a aby nás připravili také na ten poslední – i první – Ježíšův pohled.“

Končil papež František dnešní promluvu při ranní eucharistii v Domu sv. Marty.

Milan Glaser