Papež kázal o pokušení duchovního blahobytu

27.9.2013 

Důkazem umožňujícím chápat, zda jsme křesťany, je „schopnost nést radostně a trpělivě pokořování“. Tento aspekt života víry zdůraznil Papež František v homilii při dnešní ranní eucharistii v kapli Domu sv. Marty. Svatý otec opět varoval před „pokušením duchovního blahobytu“, které brání milovat Krista cele a nade vše.

Milovat ano, „ale jen do určité míry“. Nebezpečí vlažnosti, riziko víry tvořené kalkulacemi a předem vypočítanými kroky, stále číhá. Papež František na něj poukazuje argumenty, které neponechávají prostor na výmluvy. Východiskem je dnešní úryvek z Lukášova evangelia (9,18-22), kde se Ježíš ptá nejprve učedníků, za koho Jej pokládají lidé, a potom, za koho Jej pokládají oni. Petr odpoví: »Za Božího Mesiáše«. „Tato otázka je určena také nám,“ podotkl papež, který vzápětí vyjmenoval řadu odpovědí, ze kterých podstata oné polovičaté víry zřetelněji vyčnívá. „Kým jsem pro Tebe? Šéfem této firmy, dobrým prorokem, dobrým učitelem, tím, kdo potěší u srdce? – to je „všechno také pravda“. Pán je „tím, kdo s tebou v životě putuje, pomáhá ti jít vpřed, a být trochu dobrým?“ Ano, to je pravda, ale nekončí to na tom:

Byl to Duch svatý, kdo se dotknul Petrova srdce, aby řekl, kým je Ježíš. Kristus, Syn živého Boha. A to je tajemství. Kdo jej může vysvětlit? A když se každý z nás dívá na svatostánek a říká Pánu: Ty jsi Kristus, Syn živého Boha, tak za prvé to nemůže říci sám od sebe, musí to v něm říci Duch svatý. A za druhé, se připrav, protože On odpoví: Je to pravda.

Po Petrově odpovědi žádá Ježíš učedníky, aby to nikomu neříkali a předpovídá své Umučení, smrt a vzkříšení. Papež František zde připomíná reakci hlavy apoštolů, popsanou v Matoušově evangeliu: »To se ti nikdy nestane«. Petr – komentoval papež – se zděsil a pohoršil ne více či méně než mnozí křesťané, kteří říkají: »To se ti nestane! « – což znamená: »Půjdu s tebou jenom potud.« Je to způsob následování a poznávání Ježíše jenom do určité míry“:

A to je pokušení duchovního blahobytu. Máme všechno, máme církev, máme Ježíše Krista, svátosti, Matku Boží, všechno, krásnou práci pro Boží království; všichni jsme dobří. Máme si to alespoň myslet, protože, myslet si opak je hřích. Avšak duchovní blahobyt stačí jen do určité míry. Jako onen bohatý mládenec, který chtěl jít s Ježíšem jenom do určité míry. Chybí definitivní pomazání křesťana, aby byl křesťanem doopravdy, totiž pomazání křížem, pomazání ponížením. On se ponížil až k smrti, k smrti všemu. To je prubířský kámen, prověrka naší křesťanské reality: jsem křesťanem, který jde s Pánem až na kříž? Znamením je schopnost snášet ponižování.

Pohoršení kříže však nadále blokuje mnohé křesťany. Všichni – konstatoval papež František – chtějí být vzkříšeni, ale „ne všichni“ zamýšlejí učinit tak cestou kříže. Ba dokonce si stěžují na vytrpěné ústrky a urážky a chovají se opačně než, jak to žádá Ježíš:

Ověřením toho, zda křesťan je opravdu křesťanem, je jeho schopnost nést s radostí a trpělivostí pokoření. A to není oblíbené... Je mnoho křesťanů, kteří hledí na Pána a prosí o pokoření, aby se Mu více podobali. V tom spočívá volba:být blahobytným křesťanem, který půjde do nebe a bude jistě spasen... anebo křesťanem, který je nablízku Ježíši, na Ježíšově cestě.

Řekl při dnešní ranní eucharistii Petrův nástupce.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2020 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.