Rádio Vaticana

Malthusiánství a ekonomika

10.11.2013

Již téměř dvacet let se zaobírám tématikou obrany života a rodiny a z ekonomické perspektivy ukazuji, že pravou příčinou aktuální ekonomické krize je pokles porodnosti. Možná právě proto mne určitá část katolického světa jaksi nemusí. Již téměř dvacet se snažím vysvětlit, že bez růstu porodnosti bude světový HDP kvalitativně i kvantitativně, fakticky a bez akademické rétoriky růst jedině zvyšováním individuální spotřeby.

K vytvoření konzumní kultury je třeba do lidského mozku zavést namísto intelektuálního a duchovního naplnění pojem materialistického uspokojení. A aby člověk mohl pociťovat toto uspokojení, musí vnímat sám sebe jako „inteligentního živočicha“. Kdyby tomu tak nebylo, nespokojil by se s materiálními dobry v širším smyslu.

Růst spotřeby kompenzující nulový přírůstek obyvatelstva za situace, kdy HDP reálně a udržitelně neroste, má zapotřebí růstu kupní síly. Pokud tento reálný růst chybí, začíná se „ujídat“ úspory a přechází se k magii postupného zadlužování. V systému vyspělého blahobytu pak reálná stagnace HDP způsobuje reálný růst fixních nákladů (zdravotnictví, důchody), které jsou kryty stále se zvyšujícími daněmi, jež redukují kupní sílu a investice.

Na podporu zmíněné kupní síly, jež je nezbytná kvůli spotřebě, delokalizuje se produkce do zemí s nízkými náklady. To však bez alternativních strategií poškozuje produkci i zaměstnanost. V praxi vzniká situace, které jsme svědky. O tom však nemůžeme mluvit opravdu svobodně, protože přechodem od diagnózy k prognóze se tento problém stává morálním tématem. A morálka jakožto „vědecká“ orientace debaty se odmítá. Děti nelze mít. A rodina? Co je to? Chtěl bych v této souvislosti vyzvat k četbě encykliky papeže Františka Lumen fidei, která žádoucí zájem kupodivu nevzbudila. Možná je to proto, že poukazuje na odpovědnost církve omezující se na roli utěšitelky na úkor učitelky. V Lumen fidei papež vysvětluje, že člověk potřebuje oporu pravdy, aby dal smysl životu a jednání a docenil společnost a rodinu. Sociálně-ekonomická rovnováha závisí na uskutečňování těchto hodnot. Bytostnou, antropologickou a logickou hodnotu lidského života podává Pavel VI. v encyklice Humanae vitae, která tehdy nezpůsobila schizma díky teologickým reakcím Hanse Künga a Karla Rahnera, kteří se přiklonili spíše k požadavkům globalizujícího se světa než ke katolickému učení. Neomalthusiáni tak dostali prostor a dobré karty, aby mohli zavádět antinatalitní mentalitu, která nás přivedla na pokraj civilizační zkázy.

Před několika měsíci se objevilo v novinách, že výdělek italských rodin poklesl na úroveň z doby před 27 lety. Nikoli, ve skutečnosti během oněch 27 let rostl jenom zdánlivě, a růst spotřeby zaujal místo vyváženého početního nárůstu obyvatel v bláznivé iluzi, že bez dětí budeme bohatší. Přirozenost však dokázala opak, ba dokonce něco ještě horšího. Bez dětí není možné se postarat o staré lidi, ty, kteří prohlašovali malthusiánství za dobro.

Chybějí-li v době kulturní nouze myšlenky, vypadají i pomýlené ideje jako pravé. Kontrolní otázka: Co bylo dřív slepice nebo vejce? Chci říci: je třeba mít bohatství, aby bylo možné založit rodinu a mít děti, anebo se bohatne založením rodiny a dětmi? Dnes se naříká nad tím, že manželé téhož věku a profese vydělávají dohromady v průměru méně než sama hlava rodiny před třiceti lety. Je to proto, že během třiceti let se kvůli fixním nákladům na blahobyt, které už nelze hradit z reálného růstu ekonomiky, musely zvýšit daně o 100%, tedy dvojnásobně, a v důsledku toho se snížila kupní síla.

Důsledným bojkotováním rodiny byla znevýhodněna celá společnost, jež konvertovala na systém, který postrádá cíl i totožnost a kde jedinci realizují vlastní aspirace a přirozené talenty jakoby „nadivoko“, nezodpovědně, často nevědomky, bez ideálů a tužeb po založení rodiny, dětech a jejich výchově. Tak se ztrácí (nebo se už ztratila?) také ekonomická hodnota rodiny související se stimulací, úsilím a dosahováním odpovědných cílů, které z ekonomického hlediska vyžadují zvláštní výkon v produkci, šetření, investování i spotřebě.

Tento typ rodiny však stimuluje také soutěživost při výchově a formaci dětí ku prospěchu společnosti. Taková rodina de facto přebírá od státu do outsourtingu formaci a výchovu mládeže, péči o staré a nemocné, a plní sociálně-ekonomickou roli tím, že investuje do lidského kapitálu, interně redistribuuje výdělek podle opravdových potřeb a spoří ku prospěchu společnosti. Taková rodina by měla být registrována na burze, protože přináší značnou ekonomickou hodnotu. Více se o tom lze dočíst ve čtvrté kapitole encykliky Lumen fidei. Místo návrhů na podporu rodiny se však favorizuje pokles soustředěný na zmrazení porodnosti a umrtvení rodiny jako takové. Ekomalthusiáni, kteří se stále nekají, nadále odmítají chápat přirozenost a její zákonitosti. Také Kain byl pro snížení počtu obyvatelstva, protože žárlil, a vymyslel také ekologicko-animální výmluvu. Zabil Ábela za to, že obětoval Pánu mnoho beránků a znečišťoval ovzduší.

Z internetového magazinu Formiche, 18. 10. 2013
Přeložil Milan Glaser

Ettore Gotti Tedeschi