Rádio Vaticana

Papež František: Mezináboženský dialog a evangelizace se nevylučují

28.11.2013

Katolická církev si je vědoma hodnoty, kterou má přátelství mezi muži a ženami různých náboženských tradic. V této reciprocitě spočívá budoucnost společnosti, pokud chce žít v míru, zdůraznil papež František na dnešní audienci pro účastníky plenárního zasedání Papežské rady pro mezináboženský dialog (25.11.-28.11.). Zmíněná vatikánská instituce se letos zamýšlí nad přítomností různých náboženství v občanské společnosti.

Svatý otec v úvodu své promluvy citoval z apoštolské exhortace Evangelii gaudium:

„Dialog s nekřesťanskými věřícími se má vyznačovat otevřeností pravdě a lásce, navzdory různým překážkám a obtížím, a zvláště navzdory oboustrannému fundamentalismu (čl.250). Ve světě neschází takové kontexty, ve kterých je soužití svízelné. Politické a ekonomické motivy překrývají kulturní a náboženské rozdíly a využívají také minulých omylů a nepochopení, aby plodily nedůvěru a strach. Jediná cesta, která nad tímto strachem vítězí, je cesta dialogu, setkání vyznačující se přátelstvím a úctou. A tato jediná cesta je také lidská.“

Dialog ovšem neznamená, že bychom se měli vzdát vlastní identity či přistoupit na kompromisy ve víře nebo křesťanské morálce. Naopak, citoval papež František dále, „skutečná otevřenost obnáší pevnost a hloubku vlastního přesvědčení, radostnou a zřetelnou identitu“ (251). Díky zachování vlastní totožnosti chápeme důvody druhého člověka a jsme schopni úctyplných mezilidských vztahů. Jsme si vědomi, že setkání s člověkem, který je odlišný, může být příležitostí k růstu, obohacení a také svědectví.

„Mezináboženský dialog a evangelizace se proto nevylučují, nýbrž se vzájemně živí. Nic nevnucujme, nepoužívejme žádných záludných strategií, abychom přitáhli věřící, nýbrž naopak v radosti a jednoduchosti dosvědčujme to, v co věříme a čím jsme. Setkání, při kterém by každý odložil svou víru, či by předstíral, že se vzdává toho nejdražšího, co má, by jistě nevedlo ke pravému vztahu. Bylo by to předstírané bratrství. Jako Ježíšovi učedníci musíme usilovat o přemáhání strachu. Musíme být stále připraveni k prvnímu kroku a nesmíme se dát odradit obtížemi a nepochopením.“

Konstruktivní dialog mezi lidmi různých náboženství navíc slouží k překonání dalších obav – a sice strachu, který v sekularizované společnosti vyvolávají neznámé náboženské tradice a náboženský rozměr vůbec, poznamenal dále papež František. Náboženství je nahlíženo jako cosi neužitečného, ba nebezpečného. Soužití je údajně možné pouze tehdy, skryjeme-li svou náboženskou příslušnost.

„Avšak jak by se utvářely pravé vztahy (…), donutíme-li člověka, aby odložil niternou součást svého bytí? Jistě se vše musí dít v úctě k přesvědčení druhých lidí, včetně nevěřících, nicméně si všichni musíme odvážně a trpělivě vycházet vstříc takoví, jací jsme. Budoucnost spočívá v uctivém soužití rozdílností, nikoliv v přizpůsobení se jedinému správnému, teoreticky neutrálnímu myšlení. V dějinách jsme viděli, k jakým tragédiím vedlo ono jediné myšlení.“

Naplnění základního práva na svobodu vyznání je tudíž nevyhnutelné. Církevní magisterium posledních let se zaměřuje právě na tuto otázku, neboť soudí, že pouze tudy vede cesta k pokoji ve světě, zakončil Svatý otec svou promluvu ke členům Papežské rady pro mezináboženský dialog.

Jana Gruberová