13.1.2014
V italských domácnostech pracuje podle oficiálních statistik téměř půl milionu žen (416 311) z východní Evropy, zejména Rumunska, Moldávie a Ukrajiny. Starají se tu o děti a staré lidi, přičemž své vlastní potomky a rodiče většinou nechávají v zemi původu. Jedna z těchto žen – čtyřiatřicetiletá rumunská matka – však podstoupila emigraci společně se svou čtyřletou dcerkou. Nechtěla ztratit každodenní vztah s dítětem, který nyní, kvůli údajné ekonomické nedostatečnosti, ukončila italská sociální služba. Policisté v civilu 8. ledna děvčátko odvedli přímo ze školky. Násilné odebrání dítěte šokovalo jak matku, tak učitelky mateřské školy, které neshledávaly žádné nedostatky. Naopak, děvčátko prý patřilo k nejlepším v kolektivu. Případ vyvolat bouřlivou reakci ostatních rodičů, kteří organizují pomoc postižené matce. Zástupci obecní správy (v Santa Margherita Ligure) tvrdí, že o připravovaném odebrání nic nevěděli. Janovský tribunál pro nezletilé rumunskou matku viní z “rodičovské nezodpovědnosti, neschopnosti o dítě samostatně pečovat a nespolupráce se sociálními úřady.” Ta spočívala kupříkladu v tom, že prý dítě odmítla podrobit psychologickému vyšetření. Rumunská žena se brání a tvrdí, že vždy pracovala, byť “načerno”. O kauzu se zajímal také Vatikánský rozhlas, který požádal o vysvětlení předsedkyni právní asociace CamMiNo, což je zkratka pro “Národní advokátní komoru pro záležitosti rodiny a nezletilých”. Hovoří Maria Giovanna Ruová:
„Nemohu mluvit o konkrétním případu, protože neznám jeho spis, ale mohu poukázat na obecné právní principy, které se týkají tzv. odpovědnosti rodičů vůči dětem. Tak se totiž podle nového zákona bude od února nazývat bývalá rodičovská pravomoc. Nynější rodičovská odpovědnost je celek povinností a práv vzhledem k dobru dítěte. Pokud rodiče tuto zodpovědnost nejsou schopni vykonávat, zasáhne stát. V první řadě však podporou rodičů. Oddálení dítěte od rodiny musí být skutečně nejkrajnější volba, protože z právního principu se předpokládá, že rodiče nejlépe zajišťují zájem nezletilého. Případné oddálení od rodiny by mělo být navýsost ohleduplné a v maximální možné důvěře vůči institucím, kterou by měli mít jak rodiče, tak děti. Pokud se tato důvěra nějak dramaticky naruší, je velmi obtížné ji obnovit.“
Právě odebrání děvčátka přímo z mateřské školy čtveřicí policistů v civilu musel být jistě mimořádně traumatický zážitek. Jaký dopad může mít něco takového na mladistvé, na základě případů z vaší právní praxe a zkušenosti?
„V zásadě by se takovéto odebrání mělo omezit na hraniční situace, tedy v nebezpečí života a skutečně výjimečně. Když dítě ví, že má jít domů, ale odvedou ho někam jinam, vnímá zradu, podvod a hrozbu. Byla jsem kurátorkou nezletilých, odebraných tímto způsobem. V dítěti zůstane hluboká rána. Vzpomínám si, že některé popisovaly způsob oddálení jako brutální a vlastně zbytečný. Oddálení je opravdu nejzazší mez. Podle Evropského soudu pro lidská práva je společný život dětí a rodičů základní právo, které chrání osmý článek Evropské úmluvy o lidských právech.“
Říká předsedkyně italské Národní advokátní komory pro záležitosti rodiny a nezletilých, Maria Giovanna Ruová.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.