Papež: Vlažné srdce kněze znevažuje Boží lid

14.1.2014 

V homilii během ranní eucharistie v kapli Domu sv. Marty se papež zamýšlel nad tím, v čem spočívá opravdové křesťanské svědectví. Inspiroval se čtyřmi modelovými postavami, jak vystupují v obou dnešních liturgických čteních, a poukázal na to, že novostí, kterou přinesl Ježíš, je Boží láska vůči každému z nás. Varoval pak před postoji, které vzdalují lidi od víry, totiž před pokrytectvím, právním formalismem a vlažností.

Papež František se ve své homilii zamýšlel nad čtyřmi vzorovými postavami, jak je představují obě dnešní čtení: Ježíš, učitelé Zákona, starozákonní kněz Eli a jeho synové, rovněž kněží. „Evangelium (Mk 1,21-28), poznamenal papež, nám ukazuje, jaký „byl postoj Ježíše, když katechizoval. Učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. Ti učili a kázali tak, že lidi spoutávali a nakládali jim těžká břemena. Prostí lidé nemohli jít vpřed “.

A Ježíš o nich říká, že sami v těchto věcech nehnuli ani prstem. A lidem potom říká: »Dělejte, co říkají, ale nikoli to, co dělají!« Ti nekoherentní lidé. Tito učitelé Zákona, tito farizeové jakoby lid tloukli. Nesmíte toto či tamto - říkají prostým lidem. A Ježíš jim řekl: »Zavíráte bránu nebeského království. Nenecháváte vstoupit druhé a ani vy sami nevcházíte«. Je to určitý způsob kázání, učení a svědectví vlastní víry... A kolik je těch, kteří si myslí, že víra má být taková?

V prvním čtení z první knihy Samuelovy (1 Sam 1,9-20), pokračoval papež, nacházíme postavu Eliho, „obyčejného, slabého a vlažného kněze“, který „dovolil svým dětem dělat mnoho špatností. Eli seděl v křesle před branou Hospodinovy svatyně a díval se na Annu, jednu paní, která v modlitbě prosila o dítě. Tato žena - řekl dále - se modlila jako se modlí prostí lidé: jednoduše, ale od srdce, úpěnlivě. Anna »pohybovala rty«, jako to dělají četné dobré ženy v našich kostelech a svatyních. Modlila se a prosila o zázrak. Starý Eli ji pozoroval a řekl: »Jsi opilá!«. Pohrdnul jí. Byl představitelem víry, správcem víry, ale jeho srdce nevnímalo správně, takže tuto ženu znevážil“, upozornil papež.

Kolikrát jen se Boží lid cítí jako nechtěný u těch, kteří mají vydávat svědectví: křesťanů, věřících laiků, kněží, biskupů... »Ach, tihle prostí lidé nic nechápou. Nejprve musejí projít teologickým kursem, aby tomu správně rozuměli.« Ale proč mám určitou sympatii k tomuto muži? Protože nosí v srdci pomazání. Žena mu tedy vysvětlila svoji situaci a Eli jí řekl: »Jdi v pokoji a Bůh Izraele nechť ti dá, oč jsi ho prosila«. Nakonec vychází najevo to kněžské pomazání, které ten ubohý muž z lenosti skryl v nitru... Je vlažný. A skončil špatně, chudák.

„Jeho synové,“ pokračoval papež, „v tomto čtení nevystupují, ale byli to ti, kteří spravovali Chrám, byli to lupiči. Byli kněžími, ale lupiči. Šli za mocí a za penězi – řekl dále – vykořisťovali lidi, profitovali z almužen a darů a Pán je mocně ztrestal. Toto je typ zkaženého křesťana, zkaženého laika, zkaženého kněze či zkaženého biskupa, který profituje ze svojí situace, ze svého privilegia víry, z toho, že je křesťan. Jeho srdce se zkazilo, jako v Jidášovi. Ze zkaženého srdce - pokračoval papež – vychází zrada. Jidáš zradil Ježíše, Eliho synové tedy představují onen třetí model. A potom je tu čtvrtý, Ježíš. O Něm lidé říkají: »Učí jako ten, kdo má moc... Nové učení - a s takovou mocí« (Mk 1,22.27). „V čem je však ona novost?“, zeptal se dále papež František: „Je to moc svatosti, Ježíšova novost spočívá v tom, že s sebou přináší Boží Slovo, poselství Boha, tedy lásku Boží ke každému z nás. Ježíš přibližuje Boha lidem a proto je nablízku hříšníkům. Ježíš, připomněl papež, odpouští cizoložnici, hovoří o teologii se Samaritánkou, která nebyla žádným andílkem. Ježíš, vysvětloval dále, hledá srdce lidí, přibližuje se zraněným srdcím lidí. Ježíše zajímá pouze člověk a Bůh. Ježíš chce, aby se lidé přiblížili, hledali Jej a cítí pohnutí, když je vidí jako ovce bez pastýře. A toto všechno, zdůraznil papež, je důvodem, proč lidé říkají: „Nové učení!“ Ale není nové, poznamenal, není nové to učení, nový je způsob jeho podání. A tím je evangelní transparentnost.“

Prosme Pána, aby nám tato dvě čtení pomohla v našem křesťanském životě, všem a každému na jeho místě, aby nebyl pouhým právním formalistou, pokrytcem jako učitelé Zákona a farizeové; abychom nebyli zkažení jako Eliho synové, abychom nebyli vlažní jako Eli, ale abychom byli jako Ježíš a měli onu horlivou snahu hledat lidi, uzdravovat je, mít je rádi a abychom jim směli říci: »Konám-li já tak málo, pomysli na to, jak moc tě má rád Bůh, který je tvým Otcem!« Toto je nové učení, které od nás Bůh žádá. Prosme o tuto milost.

Končil papež dnešní ranní homilii.

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.