26.1.2014 

Svatý otec před Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Evangelium této neděle vypráví o začátcích veřejného Ježíšova působení ve městech a vesnicích Galileje. Jeho poslání nezačíná v Jeruzalémě, tedy v náboženském, ale také sociálním a politickém centru, nýbrž na jedné periferii, kterou židé přísné observance pohrdali, protože v onom kraji žili cizinci, a kterou prorok Izaiáš proto nazývá „Galileou pohanů“ (Iz 8,23).

Je to hraniční, průchozí zóna, kde se setkávají lidé různých ras, kultur a náboženství. Galilea se tak stává symbolickým místem otevřenosti evangelia všem národům. Z tohoto hlediska se Galilea podobá dnešnímu světu, kde spolu žijí různé kultury, které se musí střetávat a setkávat. I my jsme denně ponořeni do této „Galileje pohanů“ a v tomto kontextu můžeme podléhat strachu a upadat do pokušení budovat si oplocení, abychom se cítili bezpečnější a chráněnější. Ježíš nás však učí, že dobrá zvěst, kterou přináší, není rezervována pro část lidstva, ale má se hlásat všem. Je to radostná zvěst pro ty, kdo ji očekávají, ale také pro ty, kteří možná už nic nečekají a možná ani nemají sílu něco hledat či žádat.

Počínaje Galileou, nás Ježíš učí, že nikdo není vyloučen z Boží spásy, ba dokonce, že Bůh raději začíná na periferii, u těch posledních, aby dosáhl ke všem. Učí nás metodě, svojí metodě, která má obsah, jímž je Otcovo milosrdenství. „Každý křesťan a každé společenství rozlišuje, na jakou cestu je Pán posílá, ale všichni jsme zváni toto poslání přijmout. A k čemu jsme povoláni? Vyjít z vlastní pohodlnosti a mít odvahu dosáhnout všech periferií, které potřebují světlo evangelia“ (Evangelii gaudium, 20).

Ježíš začíná svoje poslání nejenom na okraji, ale také mezi lidmi, které by bylo možné označit za „spodní třídu“. Svoje první učedníky a budoucí apoštoly si nevolí ve školách učitelů Zákona, ale mezi obyčejnými a prostými lidmi, kteří se vážně připravují na příchod Božího království. Ježíš jde za nimi, aby je povolal tam, kde pracují, na březích jezera. Jsou to rybáři. Povolává je a oni jej ihned následují. Nechávají sítě a jdou s Ním. Jejich život se stává mimořádným a podmanivým dobrodružstvím.

Drazí přátelé, Pán nás volá také dnes. Pán jde cestami našeho každodenního života. I dnes, v této chvíli zde na náměstí sv. Petra prochází Pán. Volá nás, abychom šli s Ním a pracovali s Ním pro Boží království, v Galileji naší doby. Každý z vás ať pomyslí na to, že Pán dnes přichází, dívá se na mne, hledí na mne! Co mi říká Pán? Uslyší-li někdo z vás Pána, jak mu říká, „následuj mne“, ať se odváží vykročit za Pánem. Pán nikdy neklame. Ve svém srdci poslouchejte, zda nevolá k následování. Nechme se dostihnout Pánovým pohledem, Jeho hlasem a následujme Jej! „Aby radost evangelia, dosáhla končin země a žádná periferie nezůstala bez Jeho světla“ (Ibid.,288).

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.