Rádio Vaticana

Papež: Pokora je vědomí, že být součástí církve je velká milost

30.1.2014

„Křesťan bez církve je nepochopitelný“ – prohlásil dnes ráno papež František v kázání během mše v kapli Domu sv. Marty. Papež poukázal na tři pilíře cítění církevní příslušnosti: pokora, věrnost a modlitba za církev.

Papež svou homilii odvíjel od postavy krále Davida, jak ji podává dnešní první čtení (2 Sam 7,18-19.24-29). David je muž, který rozmlouvá s Pánem jako syn mluvící se svým otcem, a nedostane-li od něho svolení k tomu, co žádá, přijme to s radostí. David – poznamenal papež – „měl mocné cítění příslušnosti k Božímu lidu, což nás přivádí k otázce, jak je tomu s naším cítěním příslušnosti k církvi, s naším cítěním s církví a v církvi.

„Křesťan není ten, kdo je pokřtěný, přijme křest a potom si jde svojí cestou. Prvním plodem křtu je nechat se přičlenit k církvi, k Božímu lidu. Křesťan bez církve je nepochopitelný. A proto velký Pavel VI. říkal, že je absurdní dichotomií milovat Krista bez církve, naslouchat Kristu, ale ne církvi, být s Kristem na okraji církve. To nejde. Je to absurdní dichotomie. Poselství evangelia dostáváme v církvi a svoji svatost vytváříme v církvi, naše cesta je v církvi. Ostatní je fantazie nebo – jak řekl on – absurdní dichotomie.“

„Sensus ecclesiae“ – řekl dále – je cítění, smýšlení a chtění uvnitř církve. Existují tři pilíře této příslušnosti, tohoto cítění s církví. První je pokora, tedy vědomí, že být součástí tohoto společenství je velká milost.“

„Člověk, který není pokorný, nemůže cítit s církví, bude cítit to, co se líbí jemu. Pokora je patrná u Davida: »Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům?« Je to vědomí, že dějiny spásy nezačaly se mnou a neskončí se, až zemřu. To nejsou celé dějiny spásy. Přijdeš, Pán tě vezme, dá ti kráčet vpřed a potom tě zavolá a dějiny pokračují. Dějiny církve začaly před námi a budou pokračovat po nás. Pokora: jsme malou částí velkého lidu, který jde po cestě Pánově.“

Druhým pilířem – pokračoval papež - je věrnost, která se pojí s poslušností:

„Věrnost církvi, věrnost jejímu magisteriu, věrnost Krédu, věrnost nauce a opatrování nauky. Pokora a věrnost. Také Pavel VI. nám připomínal, že poselství evangelia dostáváme jako dar a máme jej předávat jako dar a nikoli jako nějakou naši věc. Je to obdržený dar, který dáváme. A v tomto předávání máme být věrní, protože jsme přijali a máme předat evangelium, které není naše, nýbrž Ježíšovo, a nemáme – jak říkal Pavel VI. – být pány evangelia, majiteli obdržené nauky, abychom ji používali podle svého zalíbení.“

Třetím pilířem – řekl dále papež – je zvláštní služba, totiž modlitba za církev. „Jak jsme na tom se svojí modlitbou za církev? – zeptal se. – „Modlíme se za církev? Při každé mši ano, ale u sebe doma? Když se modlíme svoje modlitby? Je třeba se modlit za celou církev ve všech částech světa! Kéž nám Pán pomůže – končil papež František – abychom šli po této cestě a prohlubovali svoji příslušnost k církvi, svoje cítění s církví.“

Milan Glaser