Rádio Vaticana

Biskup Küng: Rakušané touží po trvalých rodinných vztazích

1.2.2014

Rakouská biskupská konference v pátek večer závěrečnou bohoslužbou v bazilice sv. Pavla za hradbami zakončila pětidenní kanonickou návštěvu ad limina. Rakouská církev stárne a vylidňuje se, na druhé straně však čerpá životní mízu z nových církevních hnutí, vyplynulo z audience se Svatým otcem a z rozhovorů na vatikánských úřadech. Biskup Klaus Küng pro Vatikánský rozhlas vysvětluje, že odrazovým můstkem pro obnovu církve je pastorace rodiny. Právě v této souvislosti rakouští biskupové předali generálnímu sekretariátu biskupského synodu výsledky dotazníkového šetření, které se stane jedním z podkladů říjnové synody o rodině.

„Jak je známo, z vůle papeže Františka jsme provedli dotazníkový výzkum, což v různých diecézích probíhalo různě. V naší diecézi jsme ihned zpočátku upřesnili, že cílem není změnit učení církve, ale zjistit, zda je učení církve dostatečně známé a jak je přijímané. Naléhali jsme na to, aby odpovědi na dotazník nebyly anonymní, aby se zabránilo vytvoření nátlakové skupiny. Možná právě proto bylo v naší diecézi odpovědí 180, zatímco kupříkladu ve štýrskohradecké dvacet tisíc. Ze šetření vyplývá realistický obraz. Lidé učení církve dobře neznají, a tudíž je nežijí. Jako referent pro rodinu při biskupské konferenci jsem dostal více než 400 odpovědí od církevních hnutí a komunit, které jsou velmi zajímavé. Je z nich patrné, že je možné žít tak, jak to církev učí. Tyto rodiny jsou v menšině, avšak jsou velice aktivní. Téma rodiny je nicméně zásadní – obávám se však, aby dotazníky nevyvolávaly plané naděje, protože církev musí zůstat věrna učení evangelia.“

Soudí biskup dolnorakouského St. Pölten. Problémy rodiny jsou v Rakousku stejné jako jinde v Evropě – minimum sňatků občanských i náboženských, volné soužití, nízká porodnost (1,3 dítěte na jednu ženu), rozvody.

„Devadesát pět procent dvojic, které se účastní kursů manželské přípravy, spolu žijí – rok, dva i deset a mají děti. V této situaci je velmi těžké předkládat učení víry. Dále je třeba podotknout, že před čtyřiceti lety v Rakousku vznikla velká opozice vůči encyklice Humanae vitae, kterou se nepodařilo překonat. Ve farnostech se o těchto tématech vůbec nemluví, což je velký problém. Na druhé straně tu máme nemalý počet mladých rodin, které se snaží žít křesťansky a mají hodně dětí – možná ne 10, ale 5 nebo 6. Velkou bolestí jsou rozvody – pro rozvedené manžely a jejich děti existuje mnoho pomocných iniciativ, ale řada lidí nechápe církevní disciplínu v této otázce. Mladí lidé ovšem touží po „tradiční rodině“ – byť nemám rád tento termín. Tedy po vztahu jednoho muže a jedné ženy na celý život.“

Stav dnešní rodiny nicméně souvisí se společenským vývojem. „V dnešní pluralistické společnosti je mnohem těžší křesťanskou rodinu vůbec založit a pak vytrvat“, míní biskup Kűng. Považuje proto za vnuknutí Ducha svatého, že papež František klade rodinu do středu pastoračního zájmu.

„Myslím, že tu musí nastat důležitá změna v celé pastoraci. Bez fungující rodiny to prostě nejde, či je to velmi obtížné. Pán může vždy povolat člověka, který zažil těžké dětství, ale na takové osobě se tyto prožitky projevují i po šedesáti nebo sedmdesáti letech. Vidím to častokrát u kněží a sester, kteří sice našli svou cestu, ale ještě po dlouhé době jsou na nich patrné těžkosti rodinného zázemí, je to vidět na jejich chování. Mnoho dětí a dospívajících lidí trpí rozkoly v rodině – další úkolem pastorace, jak častokrát říká papež František, je léčit tyto rány, naslouchat lidem, přinášet lásku, která je Boží láskou.“

Uzavírá biskup Klaus Küng na závěr kanonické návštěvy ad limina.

Jana Gruberová