Rádio Vaticana

Ať nás svědomí neobviní, že jsme zanedbali příležitosti

29.6.2004

Slavnost sv. Petra a Pavla

1. ? Ty jsi Kristus, Syn živého Boha? (Mt 16, 16). Po otázce Pána Petr také jménem ostatních apoštolů vykoná své vyznání víry.
V něm je potvrzen bezpečný základ naší cesty k plnému společenství. Vždyť chceme-li jednotu Kristových učedníků, musíme začít od Krista. Jako od Petra také od nás se žádá, abychom vyznali že On je úhelný kámen , Hlava církve. Napsal jsem v ecnyklice Ut unum sint : ?Věřit v Krista to znamená chtít jednotu; chtít jednotu, to znamená chtít církev, chtít církev, to znamená chtít společenství milosti, které odpovídá plánům Otce na celou věčnost? (č 9).

2. Ut unum sint. Odtud musí vyvěrat naše nasazení pro společenství, jako odpověď na Kristovu vroucí touhu. Nejde jen o neurčitý vztah dobrého sousedství, nýbrž jde o nerozlučné pouto teologální víry, kterou jsme určení ke společenství a nikoliv k rozdělení.
Co v průběhu dějin narušilo naše pouto jednoty v Kristu, to dnes prožíváme s bolestí. Z tohoto zorného úhlu není naše dnešní setkání pouze zdvořilostní gesto, nýbrž odpověď na příkaz Pána. Kristus je Hlava církve a my chceme společně nadále udělat všechno, co je lidsky možné, abychom překonali, co nás ještě rozděluje a co brání, abychom přijímali totéž Tělo a Krev Páně.

S těmito pocity chci Vám Svatosti vyjádřit vřelý dík, za Vaši přítomnost a za úvahy, které jste nám chtěl předložit. Jsem také rád, že slavíme společně s Vámi vzpomínku svatých apoštolů Petra a Pavla, která letos připadá na 40. výročí požehnaného setkání, k němuž došlo v Jeruzalémě 5. a 6. ledna 1964 mezi papežem Pavlem VI. a patriarchou Athenagorou I.
Svatosti chci Vám ze srdce poděkovat, že jste přijal mé pozvání, abychom dnes zviditelnili a znovu potvrdili tímto naším setkáním ducha, který naplňoval ony dva zvláštní poutníky, kteří zaměřili své kroky jeden ke druhému a zvolili obejmout se právě na místě, kde se zrodila církev.

4. Ono setkání nemůže být pouze vzpomínkou. Je pro nás výzvou. Ukazuje nám cestu vzájemného znovu objevování a smíření. Jistě to není snadná cesta, ani není bez překážek. V dojemném gestu svých předchůdců v Jeruzalémě můžeme nacházet sílu k překonávání každého nedorozumění a obtíží, abychom se neustále zasvěcovali tomuto úsilí o jednotu.
Římská církev se vydala s pevnou vůlí a velkou upřímností na cestu plného smíření, prostřednictvím iniciativ, které se ukázaly čas od času možné a užitečné. Chci dnes vyjádřit přání, aby všichni křesťané zesílili své snahy, každý na svém místě,, aby se uspíšil den, v němž se plně uskuteční přání Pána: ?Aby všichni byli jedno? (Jan 17,11.21). Aby nám svědomí nevytýkalo, že jsme zanedbali kroky, že jsme nevyužili příležitostí, že jsme nezkusili všechny cesty !

5. Dobře to víme: jednota, o kterou usilujme, je především Božím darem. Jsme si proto vědomi, že uspíšení hodiny jejího plného uskutečnění, závisí také na nás, na naší modlitbě, a našem obrácení ke Kristu.
Svatosti, co se mne týká, nutí mě to vyznat, že na cestě hledání jednoty jsem se dával vždy vést, jako bezpečným kompasem, učením 2. Vatikánského koncilu. Encyklika Ut unum sint, zveřejněná několik dní pře pamětihodnou návštěvou Vaší svatosti v Římě roku 1995, znovu potvrzovala, co prohlásil Koncil v dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio; na letošní rok připadá 40. výročí jeho vyhlášení.
Vícekrát jsem zdůrazňoval při slavnostních příležitostech a znovu to dnes činím, že úkol, který na sebe vzala katolická církev 2. Vatikánským koncilem je neodvolatelný. Nemůže se jej zříci.

6. K dovršení velkoleposti a radosti dnešní slavnosti, aby její duchovní a církevní obsah učinil ještě bohatším, přispívá i obřad předávání palií novým metropolitům.
Ctihodní bratři, palium, které dnes dostanete v přítomnosti ekumenického patriarchy, našeho bratra v Kristu, je znamením společenství, které vás spojuje zvláštním způsobem s apoštolským svědectvím Petra a Pavla. Poutá vás k římskému biskupu, Petrovu nástupci, povolanému, aby vykonával zvláštní církevní službu vůči celému biskupskému sboru. Díky za vaši přítomnost a přání pro vaši službu metropolitním církvím rozsetým v různých národech. Rád vás s láskou doprovázím svou modlitbou.

7. Ty jsi Kristu, Syn Boha živého! Kolikrát se vracejí tato slova, jež jsou vyznáním Petrovy víry, v mé každodenní modlitbě. Na vzácné ikoně, kterou daroval patriarcha Athenagoras I. papeži Pavlu VI. 5. ledna 1964 Petr Corifeo a Ondřej Protoclitos se objímají, ve výmluvné řeči lásky pod oslaveným Kristem. Ondřej byl první, kdo se rozhodl následovat Pána, Petr byl povolán, aby utvrzoval své bratry ve víře.
Jejich objetí pod Kristovým pohledem je výzva, abychom pokračovali na započaté cestě k cíli jednoty, kterou míníme společně dosáhnout.
Ať nás nebrzdí žádná obtíž. Ale spíše jděme kupředu s naději, podporováni přímluvou apoštolů a mateřskou ochranou Marie, Matky Krista, Syna živého Boha.

Přeložil Josef Koláček

Česká sekce RV