28.2.2014
Za kazuistikou se vždy skrývá léčka, namířená proti člověku a Bohu, prohlásil papež František při ranní eucharistii v Domu svaté Marty. Při komentáři dnešního evangelia papež poukázal na krásu manželství a vyzval k doprovázení, a nikoliv odsuzování lidí, kteří zažili manželský krach. Zdůraznil také, že Kristus je ženich církve a že je nelze chápat odděleně.
Učitelé zákona se Ježíše snaží chytit do pasti, aby podryli jeho morální autoritu. Farizeové tudíž Ježíši předkládají problematiku rozvodu. Jejich styl, poznamenal papež, je stále stejný. Kazuistika, která se táže: Je to či ono dovoleno?
“Je to vždy nějaký drobný případ. A v tom spočívá léčka. Za kazuistikou a jejím myšlením se vždy skrývá past. Pokaždé! Vždy míří proti lidem, proti nám a proti Bohu. „Je něco takového dovoleno? Může se muž se ženou rozvést?“ Ježíš odpovídá otázkou. Ptá se, co na to říká zákon a vysvětluje, proč Mojžíš takovýto zákon napsal. Nezastavuje se však u jednoho případu, ale jde dál do středu problému a k počátkům stvoření. Tento Pánův odkaz je velmi krásný: „Na začátku při stvoření Bůh učinil lidi jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk. Už tedy nejsou dva, ale jeden.“
Pán odkazuje k vrcholnému dílu stvoření, kterým je právě muž a žena, pokračoval papež František. Bůh nechtěl, aby byl člověk sám, přál si pro něj družku na pouti. Setkání Adama s Evou je poetický moment, poznamenal papež. Je to začátek lásky – budou jeden člověk. Pán tedy dovádí kazuistické myšlení až na počátek zjevení. Na druhé straně, pokračoval papež, toto vrcholné stvořitelské dílo neskončilo, protože Pán si zvolil tento obraz, aby vysvětlil svou lásku ke svému lidu. Až do té míry, že když je lid nevěrný, Pán se k němu obrací slovy lásky.
„Pán se ujímá této lásky vrcholného díla Stvoření, aby vysvětlil, jakou lásku chová ke svému lidu. To je krok navíc. Když apoštol Pavel potřebuje vyložit tajemství Krista, činí tak také ve vztahu a s poukazem na Kristovu nevěstu. Kristus je totiž ženatý, byl ženatý, oženil se s církví, svým lidem. Jako se Otec oženil s lidem Izraele, oženil se Kristus se svým lidem. Toto je příběh lásky, je to příběh mistrovského díla Stvoření. Tváří tvář této cestě lásky, tomuto obrazu, kazuistika upadá a stává se z ní bolest. Pokud ono opuštění otce a matky, ono spojení se ženou až do bytí jedním tělem, ona společná cesta a láska selhává – a to se častokrát děje – musíme vnímat bolest tohoto nezdaru. A doprovázet lidi, kteří prožili toto selhání vlastní lásky, nikoliv je odsuzuvat, nýbrž jít s nimi. A nevytvářet z jejich situací kazuistiku.“
Čteme-li dnešní evangelium, musíme pomyslet na tento plán lásky, onu cestu lásky křesťanského manželství, kterou Bůh požehnal ve vrcholném díle svého Stvoření. A toto požehnání, zdůraznil papež, Bůh nikdy neodňal, ani je nezničil prvotní hřích. Když se tedy naše myšlení orientuje takto, spatřujeme krásu manželství, rodiny, krásu společné pouti. A zároveň vidíme, kolik lásky musíme dávat bratřím a sestrám, kteří zažili selhání v lásce. S odkazem na sv. Pavla papež v závěru zdůraznil, nakolik je krásná Kristova láska k jeho nevěstě, církvi.
„Také zde však musíme dávat pozor, aby láska nezkrachovala. Znamená to nemluvit o Kristu jako o svobodném muži – vždyť Kristus se oženil s církví. Nelze chápat Krista bez církve a církev bez Krista. To je veliké tajemství vrcholného díla Stvoření. Kéž nám všem Pán dává milost, abychom tomu porozuměli, a také milost, abychom neupadli do kazuistických postojů, jako farizeové a učitelé zákona.“
Končil papež František své dnešní ranní kázání.
Jana Gruberová
Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.