9.4.2014 

Bergamský biskup Francesco Beschi u příležitosti svatořečení Jana XXIII. rozhodl – se souhlasem svých kněží – o založení zvláštního fondu na podporu nezaměstnaných. Základní vklad má tvořit jeden měsíční plat každého z osmi set duchovních této severoitalské diecéze. Bergamský klérus tak chce jít příkladem a učinit konkrétní gesto, které by, dle jeho soudu, schvaloval rovněž budoucí světec a rodák papež Roncalli. Zpráva vzbudila rozruch a také množství dotazů. Lze vůbec mluvit o kněžské výplatě? Italská biskupská konference totiž zásadně hovoří o „odměnách“. Na kluzký terén vztahu církve a peněz se pouští článek italského deníku Il Messaggero (2.4.2014).

Vyplývá z něj, že průměrný plat italského faráře je tisíc euro čistého, bez výtěžku z mešních sbírek. Odpovídá tedy platu italského dělníka nebo pomocné síly v zemědělství. Italská biskupská konference odměňuje kněze za jejich duchovní službu na základě bodového systému, který, velmi zjednodušeně řečeno, bere ohled na služební věk. Starším a zkušenějším farářům se tudíž vyplácí až 1200 eur čistého, zatímco biskupům zhruba 3000. Mnohem skromnější jsou však důchody, s jedinou výjimkou, kterou představuje vojenský ordinář. Když tento arcibiskup opouští svůj úřad, jeho penze se rovná doživotní rentě armádního generála. V tomto jediném případě ji však vyplácí stát, zatímco převážná většina kněžských výplat a důchodů čerpá z fondu tzv. osmi promile, tedy částky, kterou Italská republika na základě Lateránských smluv ( resp. revize konkordátu v roce 1984) odebírá z daní z příjmu fyzických osob a rozděluje mezi stát, katolickou církev a další náboženská společenství. V roce 2012 tak italská katolická církev získala jednu miliardu 148 milionů euro. Zákon zavazuje církev, aby tyto peníze využívala na „potřeby kultu, podporu kněží, charitativní činnost ve prospěch národního kolektivu nebo v zemích třetího světa“. Podle každoročního vyúčtování činí náklady na klérus zhruba 30 procent vydané částky.

Městský stát Vatikán naopak platí přímo z vlastních zdrojů své čtyři tisíce zaměstnanců. Jsou mezi nimi také kuriální kardinálové a arcibiskupové, jejichž odměny se pohybují od tří do pěti tisíc euro. Pro Josepha Ratzingera byla stanovena doživotní renta ve výši 2500 eur. Papeži Františkovi se žádný plat nevyplácí, jako každý Petrův nástupce však má volný přístup ke charitativnímu fondu, který je výnosem každoroční sbírky nazvané Svatopetrský haléř. Stejně jako předchůdce Benedikt XVI. dbá také současný papež na průhledné, uvážlivé a úsporné nakládání s vatikánskými financemi. Po nástupu do úřadu zrušil zvláštní bonus pro zaměstnance, spojený s volbou nového papeže (jednorázových tisíc euro na výplatní pásce), zmrazil platový postup, zrušil odměny a omezil počty přesčasových a svátečních hodin. Pětici kardinálů, která zasedá v dozorčí komisi nad vatikánským bankovním institutem IOR, odebral roční příspěvek 25 tisíc euro. A v jedné ze svých ranních homilií varoval papež Bergoglio slovy sv. Augustina kněze a biskupy před tím, aby obírali svou ovečku o maso, využívali ji, obchodovali s ní a lnuli k pěnězům ( Dům sv. Marty, 15.5.2013).

Jana Gruberová

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.