Rádio Vaticana

Papežský fotograf vzpomíná na Jana XXIII. a Jana Pavla II.

22.4.2014

Za nesmírné privilegium považuje léta práce po boku dvou světců papežský fotograf Arturo Mari. 50 let mohl s aparátem v ruce sledovat přelomové události církevních a světových dějin. Doprovázel Jana XIII. a Jana Pavla II. nejen při veřejných setkáních, ale také v osobních okamžicích jejich života.

„Svatořečení Jana XXIII. a Jana Pavla II. mě naplňuje velikou radostí. Uvědomuji si, jak velkým privilegiem bylo, že jsem mohl pracovat po boku těchto svatých lidí. Jan XXIII. přitahoval svou prostotou a úsměvem. Uměl dodat nadšení pro práci - a tehdy byl přece ještě přísný protokol. Spolu s ním se Vatikánská brána otevřela, začali přicházet lidé. Úžasné bylo, jak pamatoval na každého z nás. Byl schopen z ničeho nic se otočit a zeptat se: Jak se máš? Kardinála Wojtylu jsem poznal už během II. vatikánského koncilu svolaného právě tímto papežem. Už tenkrát nápadně převyšoval ostatní.“

Arturo Mari zdůrazňuje nesmírné lidství a velkou vnímavost Jana Pavla II. Především v něm však vidí „velikána modlitby“:

„Jeho svatosti jsem se mohl dotýkat. Viděl jsem výsledky jeho modlitby. Lidé znovu získávali víru, svobodu, pokoj a naději. Už jen pozorovat ho při osobní modlitbě bylo mimořádným zážitkem. Výraz jeho tváře se měnil, měnil se jeho pohled. Modlil se za všechny lidi, které potkával. Také přípravu audiencí mocných tohoto světa začínal na kolenou. Vzpomínám si, jak říkal, že pohled nikdy nezradí. Proto se lidem vždy díval přímo do očí. Také při práci jsem se s ním často domlouval zrakem. Ikonou 27 let jeho služby církvi – a jeho svatosti – může být poslední fotografie, kterou jsem mu udělal: Jan Pavel II. opřený o kříž během poslední Křížové cesty, jejíž průběh v Koloseu sledoval v soukromé kapli. V té chvíli se o ten kříž opřel s prosbou o pomoc. S křížem procestoval celý svět. Kříž byl vždy jeho silou.“

- říká papežský fotograf Arturo Mari.

Johana Bronková