Rádio Vaticana

„Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ (Lk 24,5)

23.4.2014

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Tento týden je týdnem radosti: slavíme Ježíšovo Zmrtvýchvstání. Je to radost opravdová a hluboká, založená na jistotě, že Kristus už neumírá, ale žije a působí v církvi a ve světě. Tato jistota přebývá v srdci věřících od onoho Velikonočního rána, když se ženy vydaly k Ježíšovu hrobu a andělé jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ (Lk 24,5). Tato slova jsou milníkem dějin, ale také „kamenem úrazu“, pokud se neotevřeme této dobré zvěsti a budeme si myslet, že mrtvý Ježíš bude vadit méně než živý! Kolikrát však na své každodenní cestě potřebujeme uslyšet: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Kolikrát jen hledáme život mezi mrtvými věcmi, mezi věcmi, které nemohou dát život, mezi věcmi, které jsou dnes a zítra už nebudou, pominou… „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“

Potřebujeme to uslyšet, když jsme uzavřeni v různých formách egoismu nebo sebezalíbení; když jsme sváděni pozemskými mocnostmi a věcmi tohoto světa a zapomínáme na Boha a bližního; když vkládáme svoje naděje do světských marností, peněz a úspěchu. Boží Slovo nám pak říká: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Proč hledáš tam? Tam život nedostaneš. Ano, možná dosáhneš nějakého chvilkového veselí na den, týden či měsíc, ale potom? „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Tato věta musí proniknout do našeho srdce a musíme si ji opakovat. Zopakujeme ji společně třikrát? Pokusíme o to všichni? „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ (třikrát opakuje spolu s přítomnými). Až se dnes vrátíme domů, položme si mlčky v srdci tuto otázku: proč já hledám živého mezi mrtvými? Prospěje nám to.

Není snadné otevřít se Ježíši. Není samozřejmé přijmout život Zmrtvýchvstalého a Jeho přítomnost mezi námi. Evangelium ukazuje různé reakce: tu apoštola Tomáše, Marie Magdalské a reakci dvou učedníků z Emauz. Prospěje nám, porovnáme-li se s nimi. Tomáš klade víře podmínku, chce se dotknout zřejmosti, ran; Marie Magdalská pláče, vidí, ale nepoznává, uvědomuje si, že vidí Ježíše, teprve když ji On osloví jménem; učedníci z Emauz - deprimovaní a s pocitem poraženectví – dojdou setkání s Ježíšem poté, co se nechají doprovodit tajemným pocestným. Každý jinou cestou, hledali živého mezi mrtvými, a samotný Pán je nasměroval správně. A co dělám já? Jaký směr sleduji, abych se setkal s živým Kristem? On je nám stále nablízku, aby nás nasměroval správně, když pochybíme. „Proč hledat živého mezi mrtvými?“ (Lk 24,5). Tato otázka nám umožňuje překonat pokušení ohlížet se zpět k tomu, co bylo včera, a žene nás vpřed do budoucnosti. Ježíš není v hrobě, vstal z mrtvých! Žije. Je Tím, kdo stále obnovuje Svoje tělo, kterým je církev, a umožňuje mu putovat tím, že je přitahuje k Sobě. „Včerejšek“ je Ježíšův hrob a hrob církve, hrob pravdy a spravedlnosti; „dnešek“ je nepomíjivé vzkříšení, ke kterému nás pobízí Duch svatý tím, že nám dává plnou svobodu.

Dnes je tato otázka určena také nám: Proč hledáš živého mezi mrtvými, jsi po ztroskotání uzavřen v sobě a nemáš už sil se modlit? Proč hledáš živého mezi mrtvými a cítíš se sám, opuštěný přáteli a možná i Bohem? Proč hledáš živého mezi mrtvými, ztratil jsi naději a cítíš se uvězněn ve svých hříších? Proč hledáš mezi mrtvými Toho, který žije, když toužíš po kráse, duchovní dokonalosti, spravedlnosti a pokoji?

Potřebujeme si opakovat a připomínat navzájem andělovo napomenutí. Toto „proč hledáte živého mezi mrtvými?“ nám pomáhá vycházet z našich prostorů smutku a otevírá nás horizontům radosti a naděje. Oné naděje, která odvaluje náhrobní kameny a osměluje ke hlásání dobré zvěsti schopné rodit nový život pro druhé. Opakujme tuto andělovu větu, abychom ji měli v srdci a paměti a potom si každý v tichu odpovězme: „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Opakujme! (všichni opakují). Hleďte bratři a sestry, On žije a je s námi! Nechoďme ke hrobům, které nám dnes slibují tu či onu krásu a potom nedají nic. On žije! Nehledejme mezi mrtvými toho, který žije.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV