Svědectví se rodí z radosti

24.4.2014 

Homilie Svatého otce z eucharistie na poděkování za sv. Josefa Anchietu, kostel sv. Ignáce z Loyoly

Úryvek evangelia, který jsme právě vyslechli, podává, jak učedníci pro samou radost nedokázali uvěřit. Nemohli uvěřit kvůli radosti, říká evangelium. Podívejme se na situaci: Ježíš vstal z mrtvých, emauzští učedníci vyprávěli o své zkušenosti a také Petr vylíčil, že Ježíše viděl. Potom se ve večeřadle zjeví samotný Pán a řekne jim: „Pokoj vám!“. V srdcích učedníků se rodí rozmanité pocity: strach, údiv, pochyby a nakonec radost. Radost tak veliká, že pro tuto radost „nemohli věřit“ (Lk 24,41). Byli ohromeni a šokováni. Ježíš je s potutelným úsměvem požádá, aby mu dali něco k jídlu a pomalu jim začíná vysvětlovat Písmo, otevírá jejich mysl, aby mohli rozumět Písmu. Setkání s Ježíšem Kristem je chvíle úžasu, velké radosti, která se zdá neskutečnou. Zdá se nám riskantní přijmout tak velkou radost a jsme pokoušeni utéci se do skepticismu, do „nepřehánění“. Je snazší věřit v přízrak než v živého Krista! Je snadnější jít k mágovi, který ti předpoví budoucnost a vyloží ti karty, než důvěřovat v naději nějakého vítězného Krista, který přemohl smrt! Je přijatelnější nějaká idea, představa, nežli chápání Pána, který vstal z mrtvých a dá ti vědět, k čemu tě volá. Tento proces silně relativizující víru nás vzdaluje od setkání, vzdaluje nás Božímu pohlazení. Je to jakási „destilace“ skutečnosti setkání s Ježíšem Kristem do zkumavky strachu, zkumavky přehnané jistoty, snahy kontrolovat toto setkání. Učedníci měli strach z radosti... a my také.

Čtení ze Skutků apoštolů vypráví o chromém. Slyšeli jsme pouze druhou část příběhu, ale všichni známe proměnu tohoto muže, chromého od narození, který leží před chrámem a prosí o almužnu, aniž by kdy překročil jeho práh. Jeho oči se upřely na apoštoly, od nichž něco čekal. Petr a Jan mu nemohli dát nic z tohoto, co čekal: ani zlato, ani stříbro. A nyní ten, který zůstával vždycky před branou, vstupuje do chrámu na svých nohou, poskakuje a chválí Boha, oslavuje Jeho divy. A jeho radost je nakažlivá. Toto nám říká dnešní čtení. Lid byl plný úžasu a beze sebe nad tím, co se stalo (Sk 3,10). A uprostřed tohoto pozdvižení a podivení začal Petr zvěstovat. Radost ze setkání s Ježíšem Kristem, kterou se tolik obáváme přijmout, je nakažlivá a hlásá dobrou zvěst. Tak roste církev! Chromý uvěřil, protože „církev se šíří nikoli proselytismem, ale přitažlivostí“ (Benedikt XVI., Homilie 13.5.2007, Aparecida); svědecká přitažlivost této radosti hlásá Ježíše Krista. Toto svědectví se rodí z radosti přijaté a proměněné ve zvěst. Radost je nosná. Bez této radosti nelze založit církev, nelze založit křesťanskou obec! Je to apoštolská radost, která se šíří a expanduje. Jako Petr se ptám: „Jsem schopen jako Petr usednout vedle bratra a pozvolna vysvětlit dar Slova, které jsem obdržel a nakazit jej svojí radostí? Jsem schopen shromáždit okolo sebe nadšení těch, kteří v nás objeví zázrak nového života, který nelze kontrolovat a kterému se musíme poddat, protože nás přitahuje a nese? Tento nový život se rodí ze setkání s Kristem.

Také sv. José de Anchieta dovedl sdílet svoji zkušenost s Pánem i to, co mu dal vidět a slyšet, co mu Pán sdělil v exerciciích. On spolu s Nobregou byl prvním jezuitou, které Ignác poslal do Ameriky. Devatenáctiletý chlapec... Nosil v sobě obrovskou radost, která byla tak mocná, že založila národ. Položil kulturní základy národa v Ježíši Kristu. Nestudoval teologii, nestudoval filosofii. Byl to chlapec. Avšak pocítil pohled Ježíše Krista, nechal se rozradostnit a zvolil světlo. To byla a je jeho svatost. Neměl strach z radosti.

Svatý Josef Anchieta napsal krásný hymnus k Panně Marii, kterou - inspirován kantikem z 52. kapitoly proroka Izaiáše – přirovnává k poslu hlásajícímu pokoj a radost dobré zvěsti. Kéž nás ta, která onoho nedělního rána nespala nadějí a neměla strach přijmout radost, doprovází na naší pouti, všechny pozvedne, abychom se zbavili ochrnutí a společně vešli do pokoje a radosti, kterou nám přislíbil Pán Ježíš Zmrtvýchvstalý.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.