Rádio Vaticana

František: pláču pro ukřižované křesťany

2.5.2014

Ani dnes nechybí „páni svědomí“, v některých zemích se v božím jménu zabíjí, odsuzuje k vězení jen za to, když u sebe máte evangelium nebo křížek. Na pronásledované křesťany myslel dnes papež František při ranní mši svaté v Domu sv. Marty. Svatý otec přiznal, že plakal, když slyšel zprávy o ukřižovaných křesťanech.

Papež dnes kázal na evangelium o rozmnožení chlebů a ryb a na první čtení ze Skutků apoštolů o bičování Ježíšových učedníků z rozhodnutí velerady. Svou homilii soustředil do tří obrazů. Prvním je Ježíšova láska k lidem, jeho pozornost k problémům jednotlivců. Náš Pán se nezajímá o to, kolik lidí jej následuje, nenapadne ho například provést sčítání, aby viděl, jak se církev rozrostla – podotýká František. Nikoliv, mluví, káže, miluje, doprovází, kráčí s těmi, kdo jsou mírní a pokorní. A zároveň promlouvá s autoritou, totiž se „silou lásky“.
Druhým obrazem je „žárlivost“ náboženských představitelů jeho doby. „Vadilo jim, že lidé následují Ježíše! Nechtěli to tolerovat! Byli žárliví. To je nepěkný postoj. A od žárlivosti není daleko k závisti – a víme, kdo je otcem závisti, je to démon,“ skrze jehož závist „vstoupilo do světa zlo“ – vysvětluje papež. „Tito lidé dobře věděli, kdo je Ježíš, věděli to! Byli to ti samí lidé, kteří podplatili stráže, aby rozšířili mezi lidmi, že apoštolové ukradli Ježíšovo tělo!“

„Zaplatili za to, aby umlčeli pravdu. To jsou ale opravdu špatní lidé! Když se totiž platí za skrývání pravdy, jde o opravdu velkou špatnost. Lidé tedy věděli, co jsou zač. Nenásledovali je. Tolerovali je kvůli jejich autoritě, autoritě ve věcech kultu, autoritě církevní disciplíny té doby, autoritě nad lidmi... Ježíš o nich říká, že připravovali pro věřící tíživá břemena a nakládali jim je na ramena. Jsou to lidé, kterým vadí Ježíšova mírnost, netolerují mírnost evangelia, netolerují lásku. A platí ze závisti, z nenávisti.“

Na zasedání velerady vystupuje „moudrý muž“ Gamaliel, který vybízí náboženské představitele k propuštění apoštolů. Máme tedy před sebou dva první obrazy: Ježíše, kterému je líto lidí „bez pastýře“ a náboženské představitele:

„Ti se snaží nadále kontrolovat lid svými politickými a církevními manévry... A tak si nechají apoštoly předvolat – po proslovu tohoto moudrého muže – zavolají apoštoly, dají je zbičovat a přikáží jim, aby nemluvili v Ježíšově jménu. Poté je propouštějí. ´Něco s tím musíme provést: necháme je pěkně zmlátit a pak – domů!´ Je to nespravedlivé, ale udělali to. Vystupovali totiž jako páni svědomí a jejich moc jim to dovolovala. Páni svědomí... Také dnes je jich na světě mnoho!“

„Plakal jsem, když jsem v médiích viděl zprávu o křesťanech ukřižovaných v jedné – samozřejmě nekřesťanské – zemi,“ přiznal papež František. „Také dnes jsou lidé, kteří v božím jménu vraždí a pronásleduje jiné.“ A stejně tak i dnes najdeme mnoho těch, „kdo se jako apoštolové radují, že smějí pro Ježíšovo jméno trpět příkoří. “ A to je „třetí dnešní obraz: radost ze svědectví,“ pokračoval papež František:

„První obraz: Ježíš s lidmi, láska, cesta, které nás učí a po níž máme kráčet. Druhý obraz: pokrytectví náboženských vůdců lidu, kteří vězní lid množstvím příkazů, chladným a tvrdým zákonictvím, a kteří platí za ukrývání pravdy. Třetí obraz: radost křesťanských mučedníků, radost mnoha našich bratří a sester, kteří v dějinách pocítili tuto radost, útěchu z toho, že smějí trpět příkoří pro Ježíšovo jméno. Dnes je jich mnoho! Představte si, že v některých zemích jdeš do vězení za pouhé nošení evagelia! Nesmíš nosit křížek – dostal bys pokutu. Avšak srdce je radostné. Pohleďme dnes na tyto tři obrazy. Jsou součástí našich dějin spásy!“

Johana Bronková