Rádio Vaticana

Jan Pavel II. byl pevně ukotven ve skále, kterou je Kristus

4.5.2014

Homilie papeže Františka, polský národní kostel sv. Stanislava v Římě

Ve čtení ze Skutků apoštolů jsme slyšeli Petra, který mocně zvěstuje Ježíšovo zmrtvýchvstání. Petr je svědek naděje, kterou je Kristus. A ve druhém čtení opět Petr utvrzuje věřící ve víře v Krista slovy: „Skrze něho jste uvěřili v Boha, který ho vzkřísil z mrtvých..., takže když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat“ (1 Petr 1,21). Petr je pevným opěrným bodem společenství, protože stojí na skále, kterou je Kristus.

Takto byl v této velké skále jako pravý kámen ukotven Jan Pavel II. Týden po kanonizaci Jana XXIII. a Jana Pavla II. jsme se sešli v tomto kostele polské komunity v Římě, abychom poděkovali Pánu za dar svatého římského biskupa, syna vašeho národa. V kostele, který navštívil víc než 80krát! Sem přicházel neustále v různých obdobích svého života a dění v Polsku. Ve chvílích smutku a sklíčenosti, kdy se zdálo, že je vše ztraceno, on neztrácel naději, protože jeho víra a naděje byly upevněny v Bohu (srov. 1 Petr 1,21). Takto byl kamenem, skalou tohoto společenství, které se tady modlí, naslouchá Slovu, připravuje ke svátostem a přistupuje k nim, přijímá každého, kdo je v nouzi, zpívá a slaví, a odtud vychází na periferie Říma.

Vy, bratři a sestry, jste součástí lidu, který byl v dějinách velmi zkoušen. Polský národ dobře ví, že vstup do slávy musí vést skrze utrpení a kříž (srov. Lk 24,26). Ví to nikoli proto, že to studoval, ale protože to prožil. Svatý Jan Pavel II. jakožto syn hodný své pozemské vlasti šel touto cestou. Ubíral se jí příkladně a Bůh jej zbavil úplně všeho. Proto „jeho tělo odpočívá v naději“ (srov. Sk 2,26; Žl 16,9).
A my? Jsme připraveni vydat se touto cestou?
Vy, drazí bratři, kteří dnes tvoříte polskou křesťanskou obec v Římě, chcete jít touto cestou? Svatý Petr vám také hlasem svatého Jana Pavla II. praví: „Žijte v bázni po dobu svého vyhnanství“ (1 Petr 1,17). Je pravdou, že jsme pocestní, ale nikoli bloudící. Jsme na cestě. Víme však kam. Nebloudíme. Jsme poutníci, nikoli tuláci, jak říkával svatý Jan Pavel II.

Dva učedníci z Emauz zpočátku tápali, nevěděli kam jdou a kde skončí, ale na zpáteční cestě nikoli! Při návratu byly svědky naděje, kterou je Kristus! Protože se setkali s Ním, Zmrtvýchvstalým pocestným. Ježíš, zmrtvýchvstalý pocestný kráčí s námi. Ježíš je tady dnes s námi. Zde mezi námi! Je ve Svém Slovu, na oltáři a jde s námi, je Vzkříšený pocestný.

Také my můžeme být „vzkříšenými pocestnými“, pokud se nám rozhoří srdce Jeho Slovem a Jeho eucharistie nám otevře oči víry a nasytí nás nadějí a láskou. Také my můžeme putovat po boku sklíčených a zoufalých bratří a sester, rozehřívat jejich srdce evangeliem a bratrsky s nimi lámat chléb.
Svatý Jan Pavel II. kéž nám pomůže být „vzkříšenými pocestnými“.
Amen.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV