Rádio Vaticana

Usilovat vždy o vítězství

4.6.2014

Promluva papeže na setkání s Italským sportovním svazem

Drazí přátelé Italského sportovního svazu (Centro Sportivo Italiano)!

Děkuji vám za vaši tak hojnou účast a předsedovi za laskavá slova na uvítanou. Je to skutečná slavnost sportu, kterou společně prožíváme tady na Svatopetrském náměstí, na kterém jsou dnes umístěna také různá hřiště. Je velmi dobré, že jste chtěli 70. výročí svého vzniku slavit nikoli sami, ale spolu s veškerým italským sportovním světem reprezentovaným Národním olympijským výborem a mnoha dalšími sportovními organizacemi. Blahopřeji!

Nejvřelejší pozdrav patří vám, drazí sportovci, trenéři a vedoucí sportovních klubů. Znám a cením si vašeho nasazení a vaší oddanosti při pěstování sportu jakožto výchovné činnosti. Vy, mladí i dospělí, kteří se věnujete těm nejmenším, jste díky této svojí cenné službě v plném smyslu opravdovými vychovateli. Je to důvod k oprávněné hrdosti, ale především k zodpovědnosti. Sport je výchovná cesta. Vidím tři takové výchovné cesty pro děti a mládež. Cestu školství, sportu a práce, a to znamená, aby byla pracovní místa v počátku mládí. Existují-li tyto tři cesty, pak jsem si jist, že neexistují závislosti na drogách a alkoholu. Proč? Protože škola, sport a práce nás táhnou kupředu. Nezapomínejte na to vy sportovci, vedoucí a také v, muži a ženy v politice: školství, sport a pracovní místa. Je důležité, drazí mladí, aby sport zůstal hrou! Jedině zůstane-li hrou, prospívá tělu i duchu. A právě proto, že jste sportovci, zvu vás, abyste si nejen hráli, jak to již činíte, ale abyste učinili více a sami se pustili do hry v životě jako i ve sportu. Pustit se do hry při hledání dobra, v církvi i ve společnosti, beze strachu, s odvahou a nadšením. Pustit se do hry spolu s druhými a s Bohem; nespokojit se s průměrnou remízou, ale vydat ze sebe to nejlepší, strávit život tím, co je opravdu nosné a trvá navždy. Nespokojit se s vlažným, průměrným a zremizovaným životem. Jít kupředu a usilovat vždy o vítězství!

Ve sportovních střediscích se člověk učí přijímat. Je přijímán každý sportovec, který se chce účastnit, a všichni se přijímají vzájemně, v jednoduchosti a se sympatiemi. Vybízím všechny trenéry a vedoucí, aby byli především přívětivými lidmi, schopnými nechávat otevřené dveře každému, zvláště těm méně úspěšným, aby měli možnost se projevit.

A vy mladí, kteří máte radost, když dostáváte dres jako znamení příslušnosti ke svému mužstvu, jste povoláni k tomu, abyste se chovali jako opravdoví sportovci, hodní trikotu, který nosíte. Přeji vám, abyste si jej denně zasloužili svým nasazením a svojí námahou. Přeji vám, abyste zakoušeli příchuť a krásu kolektivních her, což je pro život velmi důležité. Ne individualismu! Nehrát sám se sebou. V mé vlasti se o hráči, který tak hraje, říká, že si chce míč sám sníst. To je individualismus, nejezte míče, hrajte v mužstvu, v kolektivu. Patřit ke sportovnímu klubu znamená odmítat každou formu egoismu a izolace. Je to příležitost setkat se a být spolu s druhými, abyste si vzájemně pomáhali, soutěžili ve vzájemné úctě a rostli v bratrství.

Mnozí vychovatelé, kněží i řeholní sestry, začínali sportem a tak dozrávalo jejich lidské i křesťanské poslání. Vzpomínám si zejména na krásnou postavu kněze, otce Lorenza Massy, který v ulicích Buenos Aires dal dohromady skupinu kluků kolem farního hřiště a postavil mužstvo, které se stalo významným fotbalovým klubem.

Mnoho vašich sportovních klubů vzniklo a žije ve stínu „kostelní věže“, v oratořích, s kněžími a sestrami. Je krásné, když je ve farnosti sportovní skupina, a pokud ve farnosti není sportovní skupinka, něco chybí, ne? Není-li sportovní skupina, něco chybí, ale musí být dobře vedena ve spojitosti s křesťanským společenstvím. Pokud není koherentní, je lépe ať není vůbec. Sport v komunitě může být dobrým misijním nástrojem, kterým se církev přibližuje každému člověku, aby mu pomáhala stávat se lepším a setkávat se s Ježíšem Kristem.

Proto blahopřeji Italskému sportovnímu svazu k jeho sedmdesátinám! A blahopřeji vám všem! Slyšel jsem, že jste mne jmenovali svým kapitánem. Děkuji vám! Jako kapitán vás vybízím, abyste se nestahovali do obrany, ale přecházeli do útoku, abychom společně vedli svůj zápas evangelia.

Radím vám: všichni hrajte, nejenom ti nejlepší, ale všichni, s talenty i omezeními, který každý má, a upřednostňujte znevýhodněné jako to činil Ježíš. Pokračujte ve svém nasazení prostřednictvím sportu s mládeží na městských periferiích a spolu s míči vydávejte svědectví o naději a důvěře. Pamatujte stále na tři cesty: škola, sport a práce. Snažte se o to. Říkám vám, že na této cestě neexistuje závislost na drogách, alkoholu, ani další neřesti.

Drazí bratři a sestry, je předvečer Letnic: vyprošuji vám hojné seslání Ducha svatého! Ať je vám svými dary oporou na vaší cestě a učiní z vás radostné a odvážné svědky Ježíše Krista. Žehnám vám a modlím se za vás a vy se modlete za mne, protože také já mám hrát svou hru, která je vaší hrou a hrou celé církve. Modlete se za mne, abych mohl hrát tuto hru až do dne, kdy mne Pán povolá k sobě.

Česká sekce RV