Rádio Vaticana

Bez Ducha svatého není evangelizace

8.6.2014

Homilie papeže Františka na Seslání Ducha svatého, baz. sv. Petra

„Všichni byli naplněni Duchem svatým“ (Sk 2,4).

Když Ježíš promlouval k apoštolům při Poslední večeři, řekl, že jim po svém odchodu z tohoto světa pošle Otcův dar, tedy Ducha svatého (srov. Jan 15,26). Tento příslib se mocně uskutečnil v den Letnic, kdy Duch svatý sestoupil na učedníky shromážděné ve večeřadle. Toto seslání, byť mimořádné, nezůstalo izolováno a omezeno na onu chvíli, nýbrž je událostí, která se obnovovala a dosud obnovuje. Oslavený Kristus po Otcově pravici nadále uskutečňuje svůj příslib a sesílá na církev oživujícího Ducha, který nás učí, připomíná nám a umožňuje promlouvat.

Duch svatý nás učí: je to vnitřní Učitel. Vede nás životními situacemi po správné cestě. Učí nás cestě. V počátcích církve bylo křesťanství nazýváno „cesta“ (srov. Sk 9,2) a sám Ježíš je Cesta. Duch svatý nás učí Jej následovat, kráčet v Jeho šlépějích. Spíše než učitelem nauky je Duch svatý učitelem života. A součástí života je zajisté také vědění, poznání, avšak v rámci širšího a harmonického horizontu křesťanské existence.

Duch svatý nám připomíná. Připomíná nám všechno, co řekl Ježíš. Je živou pamětí církve. Připomíná nám a dává nám chápat Pánova slova.
Toto připomínání v Duchu a díky Duchu není nějakou mnemotechnikou, nýbrž podstatným aspektem Kristovy přítomnosti v nás a v Jeho církvi. Duch pravdy a lásky nám připomíná všechno, co Kristus řekl, umožňuje nám stále více pronikat smysl Jeho slov. My všichni známe ze zkušenosti, že v určité chvíli v jakékoli situaci se objeví nějaká myšlenka a pak další, která se pojí s úryvkem Písma. Duch nás vede touto cestou živé paměti církve. A vyžaduje od nás odpověď. Čím je naše odpověď velkodušnější, tím více se Ježíšova slova v nás stávají životem, stávají se postoji, rozhodnutími, gesty, svědectvími. Duch nám v podstatě připomíná přikázání lásky a volá nás, abychom jej žili.

Křesťan bez paměti není pravý křesťan, je křesťanem na půli cesty, mužem či ženou, který je vězněm chvíle a který své dějiny nechápe jako poklad, neumí je číst a žít jakožto dějiny spásy. S pomocí Ducha svatého však můžeme interpretovat vnitřní vnuknutí a životní události ve světle Ježíšových slov. A tak v nás roste moudrost paměti, moudrost srdce, která je darem Ducha. Kéž v nás všech Duch svatý oživí křesťanskou paměť! Onoho dne byla s apoštoly Žena, která uchovávala v paměti všechny tyto věci a od počátku o nich v srdci rozjímala. Byla to Maria, naše Matka. Kéž nám na této cestě pravdy pomáhá.

Duch svatý nás učí, připomíná nám a – také – nám umožňuje mluvit s Bohem a s lidmi. Křesťané nejsou němí, duševně němí. Na to není místo.
Umožňuje nám mluvit s Bohem v modlitbě. Modlitba je dar, který dostáváme zdarma; je dialogem s Ním v Duchu svatém, který prosí v nás, umožňuje nám obracet se k Bohu a nazývat Jej Otcem, Tatínkem, Abba (Řím 8,15, Gal 4,4) a není to jenom „slovo“, ale realita, my skutečně jsme Boží děti. „Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové“ (Řím 8,14).

Umožňuje nám mluvit v úkonu víry. Nikdo z nás nemůže říci „Ježíš je Pán“ bez Ducha svatého, jak jsme slyšeli v dnešním čtení. Duch nám umožňuje mluvit s lidmi v bratrském dialogu. Pomáhá nám mluvit s druhými a rozpoznávat v nich svoje bratry a sestry, mluvit přátelsky, laskavě a mírně, chápat úzkosti a naděje, smutky i radosti druhých.

Ale ještě více: Duch svatý nám umožňuje promlouvat k lidem také v proroctví, to znamená, že z nás činí skromný a poddajný přívod Božího Slova. Proroctví je pronášeno směle a otevřeně, ukazuje rozpory a nespravedlnosti, ale vždycky mírně a konstruktivně. Prostoupeni Duchem svatým můžeme být znamením a nástrojem Boha, který miluje, slouží a obdarovává životem.

Rekapitulujme: Duch svatý nás učí cestě, připomíná nám a vysvětluje Ježíšova slova; umožňuje nám modlit se a říkat Bohu Otče; umožňuje nám promlouvat k lidem v bratrském dialogu a pronášet proroctví.

Den Letnic, kdy učedníci „byli naplněni Duchem svatým“, byl dnem křtu církve, která se zrodila „vyjitím“, „odchodem“, aby všem hlásala Dobrou zvěst. Matka církev vychází, aby sloužila. Pamatujme na naši Matku, která odešla se spěchem, aby sloužila. Matka církev a Matka Maria, obě byly panny a obě matky, obě ženy. Ježíš byl k apoštolům rezolutní: neměli odcházet z Jeruzaléma dříve než se jim dostalo moci Ducha svatého (srov. Sk 1,4.8). Bez Něho není poslání, není evangelizace. Proto spolu s celou církví, naší Matkou katolickou církví voláme: Přijď Duchu svatý!

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV