Ježíšovo slovo má moc dotknout se každého srdce

15.8.2014 

Promluva Františka k mládeži, Solmoe – Jižní Korea

Drazí mladí přátelé,

„Je dobře, že jsme tady!“(Mt 17,4). Tato slova – jako stvořená pro mne?– pronesl sv. Petr na hoře Tábor v přítomnosti Ježíše proměněného slávou. Je nám opravdu dobře, že jsme společně tady u svatyně korejských mučedníků, v nichž se na úsvitu života církve v této zemi zjevila Pánova sláva. V tomto shromáždění, které zahrnuje mladé křesťany z celé Asie, můžeme v jistém smyslu vnímat Ježíšovu slávu přítomnou mezi námi, přítomnou v Jeho církvi, která zahrnuje každý národ, jazyk a lid, přítomnou v moci Jeho Svatého Ducha, který obnovuje, omlazuje a oživuje všechno.

Děkuji vám za vaše velmi vřelé přijetí a děkuji za dar vašeho nadšení, za radostné zpěvy, svědectví víry a krásné projevy rozmanitosti a bohatství vašich kultur. Zvláště děkuji Maie, Giovannimu a Marině – třem mladým lidem, kteří se mnou sdíleli své naděje, problémy a starosti. Pozorně jsem jim naslouchal a budu je mít na paměti. Děkuji biskupovi Lazzarovi You Heung-sik za jeho slova na uvítanou a všechny ze srdce zdravím.

Toto odpoledne bych se chtěl spolu s vámi zamyslet nad jedním aspektem tématu Šestého asijského dne mládeže: „Ať se nad vámi rozzáří sláva mučedníků“. Jako dal Pán zazářit svojí slávě v hrdinském svědectví mučedníků, stejně tak touží, aby se Jeho sláva skvěla ve vašich životech a skrze vás touží osvěcovat život tohoto velkého kontinentu. Kristus dnes klepe na bránu vašeho srdce a mého srdce. Volá vás i mne, abychom povstali a v plné čilosti a bdělosti pohlédli na to, co je v životě opravdu cenné. Ba více, žádá po vás i po mně, abychom vyšli do ulic a na cesty tohoto světa, klepali na brány srdce druhých a nabízeli jim, aby přijali Krista do svého života.

Toto velké shromáždění mladých z Asie nám umožňuje zahlédnout něco z toho, čím je církev povolána být ve věčném Božím plánu. Společně s mladými odevšad se chystáte vytvářet svět, ve kterém všichni společně žijí v pokoji a přátelství, překonávají bariéry, odstraňují rozdělení, odmítají násilí a předsudky. Právě takový svět si pro nás Bůh přeje, a nejenom pro nás. Církev je zárodkem jednoty celého lidského rodu. V Kristu je každý národ a lid povolán k jednotě, která neničí různost, ale uznává ji, smiřuje a obohacuje.

Jak daleko je duch tohoto světa od této nádherné vize a tohoto plánu! Častokrát se zdá, že semena dobra a naděje, která se snažíme rozsévat, jsou dušena trním egoismu, zášti a nespravedlnosti, nejenom kolem nás, ale také v našich srdcích. Jsme zneklidněni rostoucími rozdíly mezi bohatými a chudými v našich společnostech. Spatřujeme příznaky idolatrie bohatství, moci a rozkoše, za které lidé ve svém životě platí nejvyšší cenu. Poblíž nás jsou mnozí naši přátelé a vrstevníci, kteří, ač obklopeni velkou materiální prosperitou, trpí duchovní chudobou, samotou a tichým zoufalstvím. Zdá se jako by Bůh byl z tohoto horizontu odstraněn. Jako by se celým světem šířila duchovní poušť. Postihuje také mládež, okrádá ji o naději a příliš často ji připravuje i o život.

Nicméně toto je svět, do kterého jste byli povoláni jít dosvědčovat evangelium naděje, evangelium Ježíše Krista a příslib Jeho království. To je téma pro tebe, Marino. Promluvíme o něm později…V podobenstvích nás Ježíš učí, že království vstupuje do světa v pokoře a rozvíjí se tiše a vytrvale tam, kde je přijato srdcem otevřeným Jeho poselství naděje a spásy. Evangelium nás učí, že Ježíšův Duch může vnést nový život do srdce každého člověka a může přetvořit každou situaci, včetně takové, která je zdánlivě beznadějná. Ježíš může změnit jakoukoliv situaci! Toto je poselství, které jste povoláni sdílet se svými vrstevníky: ve škole, v práci, ve svých rodinách, na univerzitách a ve vašich společenstvích. Na základě skutečnosti, že vstal z mrtvých, víme, že Ježíš „má slova věčného života“ (Jan 6,68) a že Jeho slovo má moc dotknout se každého srdce, přemoci zlo dobrem, měnit a vykoupit svět.

Drazí mladí, v této naší době s vámi Pán počítá. On vstoupil do vašich srdcí v den vašeho křtu; dal vám svého Ducha v den vašeho biřmování, ustavičně vás posiluje svojí přítomností v eucharistii, takže můžete být před světem Jeho svědky. Jste připraveni mu přitakat? Jste připraveni?

Děkuji! Jste unaveni? Určitě ne? (…) Jeden můj drahý přítel mi včera řekl, že k mladým lidem nemohu mluvit z listu. Mám je prý oslovit spontánně a ze srdce. Má potíž je v tom, že moje angličtina je chabá…Ano, je to tak! Ale jestli chcete, mohu něco dodat spontánně, ale v italštině. Jste unavení? Mohu pokračovat? ( obrací se k tlumočníkovi) Můžete tlumočit? Děkuji a jdeme na to…

Velice silně mne zasáhlo to, co vyslovila Marina, když mluvila o konfliktu ve svém životě. O tom, co má dělat, zda se vydat cestou zasvěceného, řeholního života, nebo studovat, aby nabyla větší odbornosti a pomáhala druhým. Tento konflikt je pouze zdánlivý. Když nás totiž Pán volá, je to pokaždé kvůli tomu, abychom druhým prokazovali dobro, jak v řeholním a zasvěceném životě, tak v laickém stavu, jako otcové a matky rodin. Cíl je tentýž – ctít Boha a činit dobro ostatním lidem. Co tedy má dělat Marina a mnozí z vás, kteří si kladou tutéž otázku, stejně jako jsem si ji svého času kladl já? Jakou cestu si mají vybrat? Žádnou! Cestu vybírá Pán, je to Ježíšova volba! Ty mu máš naslouchat a ptát se: Pane, co mám dělat?

Mladý člověk se má modlit: „Pane, co ode mne chceš?“ A pomocí této modlitby a rady opravdových přátel – laiků, kněží, řeholnic, biskupů i papežů – protože také papež může dobře poradit – má nalézt cestu, na které ho Pán chce mít.

Společně se tedy pomodleme a v korejštině třikrát opakujme: Pane, co žádáš od mého života? Třikrát. Modleme se… Jsem si jistý, že vás Pán vyslechne. A jistě vyslechne také tebe, Marino. Děkuji ti za tvé svědectví. Promiň, spletl jsem si jméno. Tu otázku položila Mey, nikoli Marina…

Mey mluvila ještě o něčem jiném – o mučednících, světcích a svědcích. A trochu bolestně a smutně nám vyprávěla o tom, že v její zemi, Kambodži, dosud nejsou žádní svatí…Světci tam určitě jsou a je jich hodně, ale církev je dosud neuznala, neblahořečila a neprohlásila za svaté. Mnohokrát ti, Mey, děkuji za tato slova a slibuji, že až se vrátím domů, promluvím o tom se zodpovědným člověkem. Je to dobrý muž, jmenuje se Angelo. Poprosím ho, aby se tím zabýval a pokročil v této věci. Mnohokrát děkuji!

Je čas skončit. Jste unavení? Budeme chvilku pokračovat?
Nyní přejděme k Marině, která vyslovila dvě otázky. Nejsou to otázky, spíše dvě úvahy. A pak položila otázku o štěstí. Řekla nám, že se štěstí nedá koupit, a pokud si ho koupíš, zjistíš, že odchází. Kupované štěstí není trvalé. Trvá pouze ono štěstí, které vychází z lásky.

Cesta lásky je jednoduchá. Miluj Boha a miluj bližního, svého bratra, toho, kdo ti je nablízku, kdo potřebuje lásku a potřebuje také mnoho dalšího. „Ale Otče, jak poznám, že miluji Boha?“ Ale jednoduše, pokud miluješ bližního, nemáš k němu nenávist, pokud nemáš ve svém srdci nenávist, miluješ Boha. To je bezpečný důkaz.

Marina pak nadnesla jinou úvahu, která je bolestná a za kterou jí děkuji. Je to rozdělení mezi bratry v obou Korejích. Existují však dvě Koreje? Ne, Korea je jediná, ale rozdělená. Je to rodina, která se rozdělila. A to je bolestné…Jak můžeme této rodině pomoci ke sjednocení? Uvedu dva návrhy – první je rada, druhý nadějný příslib.

Především radím k modlitbě, k modlitbě za naše bratry ze severu. „Pane, jsme jedna rodina, pomoz nám, pomoz nám k jednotě. Ty můžeš učinit, aby nebyli vítězové ani poražení, ale pouze jedna rodina, aby byli pouze bratři.“ Zvu vás, abychom se nyní, po překladu do korejštiny, společně v tichu pomodlili za jednotu obou Korejí. Modleme se v tichosti…

A nyní ona naděje. V čem spočívá naděje? Nadějí je tu hodně, ale jedna je velmi krásná. Korea je jediná, je to jedna rodina, protože hovoříte týmž jazykem, rodinným jazykem. Jste bratry, kteří mluví stejnou řečí. Když se Josefovi bratři vydali do Egypta, aby nakoupili jídlo – měli hlad a peníze, ale neměli jídlo – našli tam bratra. Proč? Protože si Josef všiml, že mluvili stejným jazykem. Pomyslete na své bratry na severu. Mluví stejnou řečí a když se v rodině mluví stejným jazykem, je tu také naděje na lidské rovině.

Před chvílí jsme shlédli pěkné vystoupení o návratu marnotratného syna, onoho syna, který odešel z domu, promarnil peníze a vše další, zradil otce, rodinu, všechno. V určité chvíli se kvůli nedostatku, ale s velkým studem, rozhodne vrátit. Přemýšlí o tom, jak svého tatínka žádat o odpuštění. Rozhodne se mu říci: „Otče, zhřešil jsem, choval jsem se špatně, ale nyní chci být tvým zaměstnancem, ne synem“ a mnoho další krásných řečí.

Evangelium nám ale říká, že ho otec viděl už z daleka. Proč ho viděl? Vystupoval totiž každý den na terasu domu, aby sledoval, zda se syn nevrací. Syna objal a nenechal ho mluvit, nedovolil mu vyslovit připravenou řeč, ani jej nenechal žádat o dopuštění, ale vystrojil mu slavnost. Taková oslava se Bohu líbí. Když se vracíme domů, vracíme se k Němu. „Ale Otče“, namítnete, „já jsem hříšník, jsem hříšnice“. Ale tím lépe, Bůh na tebe čeká! Tím lépe, uspořádá oslavu! Sám Ježíš nám totiž říká, že v nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem než nad stovkou spravedlivých, kteří zůstali doma.

Nikdo z nás neví, co nás v životě čeká. A vy mladí se ptáte: „Co mne asi čeká?“ Můžeme se dopustit špatných, velmi špatných věcí, ale prosím, nezoufejte. Je tu vždy Otec, který na nás čeká. Vrátit se! Vrátit se! To je to slovo. Vrátit se zpět, domů, protože na mne čeká Otec. A jestli jsem hodně zhřešil, uspořádá velkou slavnost. A vy, kněží, prosím, obejměte hříšníky a buďte milosrdní.

Je krásné naslouchat tomuto podobenství. Naplňuje mne štěstím, že Boha nikdy neznaví čekání a odpouštění.

Připravil jsem si původně tři rady, ve kterých jsme mluvil o modlitbě, eucharistii a práci pro druhé, pro chudé…

Nyní se s vámi musím rozloučit. Rád se s vámi v těchto dnech ještě setkám a promluvím k vám, až se v neděli sejdeme na mši svaté. Mezitím děkujme Pánu za dary, kterými nás obdařil během tohoto společně stráveného času a prosme jej o sílu, abychom byli věrnými a radostnými svědky Jeho lásky v každé části Asie i celého světa. Marie, naše Matka, ať vás chrání a uchovává ve stálé blízkosti svého Syna Ježíše. A kéž vás vždy z nebe doprovází sv. Jan Pavel II., který zahájil konání Světových dní mládeže. Ze srdce vám všem žehnám. A prosím vás, modlete se za mne, nezapomeňte se za mne modlit. Mnohokrát vám děkuji!

Jana Gruberová

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.