5.9.2014 

„Komunikace buduje mosty ve světě, který prožívá válku“ – takové poselství vyslal včera odpoledne papež František v rámci videokonference, která spojila žáky pěti základních škol na pěti světadílech. Byla pořádána vzdělávací nadací Scholas occurrentes, která vznikla z iniciativy papeže Františka jako „Světová síť škol setkávání“. Sdružuje školská zařízení různých kultur různých světových regionů, vznikla jako sdružení několika škol zásluhou argentinských profesorů Jose Maria del Corra a Henrique Palmero v Buenos Aires a rozšířila se již do pěti kontinentů. Papež zahájil internetovou videokonferenci ve vatikánské synodální aule vybavené příslušnou technikou za přítomnosti několika stovek lidí podílejících se na činnosti nadace, včetně ředitelů pěti kontaktovaných škol. Studenti ze Salvadoru, Jihoafrické republiky, Turecka, Izraele, Austrálie a Kamerunu mu položili ve španělštině a angličtině pět otázek, na které papež španělsky krátce odpověděl. Na závěr pak papež František pronesl delší improvizovanou promluvu:

Především mnohokrát děkuji!
Vaše přítomnost tady je něčím ojedinělým. Říkal jsem předsedovi Papežské akademie věd mons. Marcelovi Sanchez Sorondovi, že vzniká určité hnutí, něco ojedinělého jak nasazením, intenzitou a množstvím lidí, kteří přicházejí. Toto je již 3. den Světové sítě škol setkávání. Hlavní ideou je totiž setkání, kultura setkávání, která je výzvou.

Nikdo dnes nepochybuje, že svět je ve válce! Nikdo o tom nepochybuje. Nikdo nemá pochybnost o tom, že svět je v neshodě. Je zapotřebí vytvářet kulturu setkávání, kulturu integrace, setkání a mostů. Není tomu tak? A tuto práci konáte! Děkuji Papežské akademii věd a mons. Marcelovi Sanchez Sorondovi, který to všechno usnadnil. Dalo se do pohybu spousta lidí. Vím, že když se do něčeho pustí tito dva – řekl papež s úsměvnou narážkou na přítomné profesory Jose Maria del Corra a Henriqua Palmera – je to nebezpečné. Mnozí se dali do díla a vybavuje se mi teď africké přísloví: „K výchově dítěte je zapotřebí obec.“ Není tomu tak? K výchově člověka je toto všechno nezbytné!

Nemůžeme nechávat děti osamocené, prosím vás. Mluvit o »dětech ulice« je už dnes součástí běžného slovníku. Děti ulice. Jako by dítě mohlo být samotné.. opuštěné svým kulturním i rodinným prostředím. Ano, existuje rodina, škola a kultura, ale dítě je osamocené. Proč? Protože se zhroutila nepsaná výchovně-vzdělávací úmluva! Je nezbytné tuto výchovnou úmluvu obnovit!

Kdysi ve čtvrté třídě základní školy jsem se zachoval neuctivě k paní učitelce. Ta zavolala moji maminku, která přišla. Zůstal jsem ve třídě a učitelka vyšla ven. Potom si mne zavolali. Moje maminka byla velmi klidná, já se obával nejhoršího. Řekla mi: »Je pravda, že jsi udělal to a to? Řekl jsi učitelce to a to?« - »Ano.« - »Tak se omluv!«. A já jsem se před ní paní učitelce omluvil. Byl jsem rád a bylo to jednoduché. Doma byla ovšem dohra!

Dnes v mnoha školách, alespoň v mojí vlasti, napíše učitelka poznámku do žákovské knížky a na druhý den otec nebo matka obviní učitelku. Zhroutila se výchovná úmluva! Už neexistuje ona jednota, která prospívá dítěti. A totéž platí pro společnost. Je třeba znovu sjednat tuto výchovnou úmluvu, dát znovu dohromady onu pospolitost, která dítě vychovává. Nelze nechat dítě osamocené! Nemůžeme jej nechat na ulici. Nemůžeme jej nechat bez ochrany na pospas světu, ve kterém vládne kult peněz, násilí a skartace. V této věci se hodně opakuji, ale je zjevné, že byla nastolena skartační kultura. Co není potřeba se vyhodí! Vyhazuje se mládež, která není vychovávána anebo chybí ochota ji vychovávat. Stupeň natality v některých rozvinutých zemích je alarmující. Odhazují se staří lidé. Nezapomínejme, co už jsem také řekl o mladých i o starých lidech. Byl zaveden systém skryté euthanasie, což znamená, že sociální zabezpečení se o tebe stará jenom do určité doby a potom »zemři«. Jsou skartováni mladí i staří. A nastupují další skartace: celá generace mladých lidí je v rozvinutých zemích bez práce. Mluví se o 75 milionech mladých pod 25 let, kteří jsou bez práce. Je skartována mladá generace! To nás nutí k tomu, abychom vyšli a nenechávali mládež osamocenou! Alespoň takto. To je naše práce. Staří lidé jsou této kultuře zajisté vystaveni nejvíce, jsou nejzranitelnější. Ale přišla řada i na mladé lidi v důsledku udržování vyrovnaného finančního systému, jehož středem není člověk, ale peníze.

V tomto smyslu je velmi důležité posilovat vazby: sociální, rodinné a osobní. Všichni, zejména děti a mládež potřebují vhodné prostředí, skutečně lidské prostředí, které bude skýtat podmínky jejich harmonického osobního rozvoje a jejich integrace do širšího prostředí, kterým je společnost. Proto je důležité vytvářet rozsáhlou a mocnou »síť« skutečně lidských svazků, které by dětem byly oporou, umožňovaly jim, aby se klidně a s důvěrou otevřely realitě, byly autentickým místem setkávání, ve kterém pravda, dobro a krása budou ve správném souladu. Pokud to dítě nemá, zbývá mu pouze cesta kriminality a závislostí.

Povzbuzuji vás, abyste pokračovali ve vytváření této lidské a stále lidštější obce, která bude nabízet dětem pokojnou přítomnost a nadějnou budoucnost.
Spatřuji ve vás nyní tváře mnoha dětí a mladých, které nosím v srdci, protože vím, že se s nimi nakládá jako se skartačním materiálem, ale pro které stojí za to bez ustání pracovat.
Díky za to, co děláte pro toto dílo. Vaše vzájemné vztahy v něm musí převážit, aby nebyl dán prostor svárům: »Toto dělám já« - »Ne, to už dělám já« - apod. Takto nikoli. Vytváříme proto vztahy, pokud jsme schopni žít iniciativu, ve které je touhou všech i za cenu odříkání dávat růst touze sloužit.
Prosím, abyste se za mne modlili, protože to potřebuji.
Bůh vám žehnej!

Milan Glaser

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.