Rádio Vaticana

O apoštolské cestě do Albánie

24.9.2014

Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnes bych chtěl mluvit o apoštolské cestě do Albánie uskutečněné minulou neděli. Činím tak především jako akt díkůvzdání Bohu, který mi umožnil vykonat tuto návštěvu, čímž jsem mohl tomuto lidu projevit také fyzicky a hmatatelně blízkost svou i celé církve. Znovu chci vyslovit svoje bratrské uznání albánskému episkopátu, kněžím, řeholníkům a řeholnicím, kteří pracují s velkým nasazením. Moje vděčná vzpomínka patří také státním představitelům, kteří mne s velkou zdvořilostí přijali, jakož i všem, kdo se přičinili o realizaci této návštěvy.

Tato cesta se zrodila z touhy navštívit zemi, která po dlouhém období útisku nelidským ateistickým režimem, zakouší mírumilovné soužití různých náboženských složek. Považoval jsem za důležité povzbudit ji na této cestě, aby v ní houževnatě pokračovala a prohlubovala všechny její aspekty ku prospěchu obecného dobra. Proto bylo jádrem této cesty mezináboženské setkání, kde jsem s hlubokým uspokojením mohl konstatovat, že pokojné a plodné soužití lidí i komunit patřících k různým náboženským vyznáním je nejen žádoucí, ale konkrétně možné a uskutečnitelné. Oni jej praktikují! Jde o autentický a plodný dialog, který se vyhýbá relativismu a bere zřetel na identitu každého.

Setkání s kněžími, zasvěcenými osobami, seminaristy a laickými hnutími bylo příležitostí ku vděčné, místy velmi dojemné, vzpomínce na četné mučedníky víry. Díky účasti několika pamětníků, kteří zakusili na svém těle děsivé pronásledování, zazářila víra mnoha hrdinských svědků minulosti, kteří následovali Krista až do těch nejzazších důsledků. Právě niterné spojení s Ježíšem, vztah lásky k Němu dodával těmto i všem ostatním mučedníkům sílu snášet bolestné události, které je přivedli k mučednictví. Ani dnes, stejně jako v minulosti, nepramení síla církve z organizačních schopností či struktur, které jsou rovněž potřebné. Církev tam svou sílu nenachází. Naší silou je Kristova láska! To je síla, která nás podporuje ve chvílích těžkostí a inspiruje dnešní apoštolskou činnost, aby všem nabídla dobrotu a odpuštění a dosvědčovala tak Boží milosrdenství.

Při průjezdu hlavní třídou Tirany vedoucí z letiště na největší náměstí jsem mohl spatřit portréty čtyřiceti kněží, kteří byli během komunistické diktatury zavražděni a jejichž beatifikační proces probíhá. Patří ke stovkám křesťanů i muslimů, kteří byli vražděni, mučeni, žalářováni a deportováni jenom proto, že věřili v Boha. Byla to temná doba, během níž byla naprosto potlačena náboženská svoboda a bylo zakázáno věřit v Boha. Tisíce kostelů i mešit byly srovnány se zemí, přestavěny na skladiště či kina, která propagovala marxistickou ideologii; náboženské knihy byly páleny a rodičům bylo zakázáno dávat dětem po svých předcích jména s náboženským obsahem. Památka těchto dramatických událostí je pro budoucnost lidu podstatná. Památka mučedníků, kteří vytrvali ve víře je zárukou údělu Albánie, protože jejich krev nebyla prolita nadarmo, nýbrž je setbou přinášející plody pokoje a bratrské spolupráce. Dnes je totiž Albánie nejenom příkladem obrody církve, ale také mírumilovného soužití mezi náboženskými vyznáními. Mučedníci proto nejsou poraženými, nýbrž vítězi. V jejich hrdinském svědectví se skví všemohoucnost Boha, který svůj lid neustále těší a otevírá nové cesty a horizonty naděje.

Toto poselství naděje, stojící na víře v Krista a na památce minulosti, jsem svěřil všemu albánskému obyvatelstvu, jehož nadšení a radost jsem potkával v dějištích jednotlivých setkání a bohoslužeb, ale i v ulicích Tirany. Všechny jsem vybídnul, aby u vzkříšeného Pána ustavičně čerpali nové energie a mohli tak být evangelním kvasem společnosti a věnovat se, jak se již děje, charitativní a výchovné činnosti.

Ještě jednou děkuji Pánu, protože mi touto návštěvou umožnil setkat se s odvážným a silným lidem, který neustoupil před bolestí. Vybízím znovu albánské bratry a sestry k odvaze dobra a k vytváření přítomnosti i budoucnosti svojí země i Evropy. Plody svojí návštěvy svěřuji Matce dobré rady, ctěné ve stejnojmenné svatyni ve Skadaru, aby tento mučednický lid nadále provázela. Kéž mu tvrdá zkušenost minulosti umožňuje zapouštět stále hlubší kořeny otevřenosti vůči bratřím, zejména těm nejslabším, a učiní jej protagonistou onoho dynamismu lásky, která je v našem dnešním sociálně-kulturním kontextu tolik nezbytná. Chtěl bych, abychom dnes všichni pozdravili tento odvážný a pracovitý lid, který v pokoji hledá jednotu.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV