Láska k Ježíši vede k naplnění lásky k rodičům, prarodičům

28.9.2014 

Homilie papeže Františka při mši sv., nám. sv. Petra

Evangelium, které jsme slyšeli, dnes přijímáme jako evangelium o setkání mladých a starých lidí: setkání plné radosti, plné víry a plné naděje.
Maria je mladá, velmi mladá, Alžběta je stará, ale projevilo se na ní Boží milosrdenství a spolu se svým manželem Zachariášem je v šestém měsíci očekávání jejich dítěte.
Maria nám i za těchto okolností ukazuje cestu. Jde se setkat se svou starší příbuznou, aby s ní pobyla a zajisté jí pomáhala, ale také a především, aby se od té, která je starší, učila životní moudrosti.

První čtení rozmanitými výrazy předkládá čtvrté přikázání: „Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“ (Ex 20,12). Lid nemá budoucnost, pokud se nesetkávají generace a děti z rukou svých rodičů uznale nepřijímají svědectví života. Uznalost vůči těm, kdo ti předali život, obsahuje také uznalost vůči Otci, jenž je v nebesích.

Někdy se vyskytnou generace mladých, kteří ze složitých historických a kulturních důvodů silněji prožívají potřebu stát se autonomní vůči rodičům a jakoby se „osvobodit“ od dědictví předešlé generace. Je to jakýsi moment vzpoury dospívání. Pokud však setkání nenastane znovu, nenalezne-li se nová a plodná rovnováha mezi generacemi, plyne z toho velké ochuzení lidu, a svoboda, která tak ve společnosti převládne, je svoboda falešná, která se skoro vždycky transformuje na autoritářství.

Totéž nám vzkazuje exhortace apoštola Pavla adresovaná Timotejovi a jeho prostřednictvím křesťanskému společenství. Ježíš nezrušil zákon rodiny a přechodu mezi generacemi, ale naplnil jej. Pán založil novou rodinu, v níž nad pokrevními svazky převažuje vztah k Němu a plnění vůle Boha Otce. Láska k Ježíši a k Otci však vede k naplnění lásky k rodičům, sourozencům i prarodičům a obnovuje rodinné vztahy mízou evangelia a Ducha svatého. Svatý Pavel tak doporučuje Timotejovi, který je pastýřem a tedy otcem společenství, aby ctil starší a příbuzné a povzbuzuje, aby si přitom počínal synovsky: staršího muže ctil „jako otce“ a starší ženu „jako matku“ (srov. 1 Tim 5,1). Hlava společenství není dispenzována od této Boží vůle, ba dokonce je Kristovou láskou pobízena plnit ji s větší láskou. Také Panna Maria, třebaže se stala Matkou Mesiáše, cítí, že ji Boží láska, která se v ní vtěluje, pobízí, aby pospíchala za starší příbuznou.

Vraťme se tedy k této „ikoně“ plné radosti a naděje, plné víry, plné lásky. Můžeme si představit, jak Panna Maria v Alžbětině domě, slyšela ji a jejího manžela Zachariáše modlit se slovy dnešního responsoriálního Žalmu: „Ty jsi má naděje, Pane, má důvěra od mého mládí… nezavrhuj mě v čas stáří, neopouštěj mě, až ochabnou síly…ani v stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neoznámím tvoji moc tomuto pokolení, všem, kteří přijdou, tvoji sílu“ (Žl 71,5.9.18). Mladá Maria naslouchala uchovávala všechno ve svém srdci. Moudrost Alžběty a Zachariáše jejího mladého ducha obohatily, nebyli experty na mateřství a otcovství, protože i pro ně to bylo první těhotenství, ale byli experty víry, experty Boha, experty oné naděje, která přichází od Něho. A to má svět zapotřebí v každé době. Maria dovedla naslouchat oněm starším rodičům naplněných radostí, vzala si k srdci jejich moudrost, která pro ni byla cenná na její cestě ženy, manželky a matky.

Takto ukazuje Panna Maria cestu nám: cestu k setkání mladých se staršími. Budoucnost lidu nezbytně předpokládá takovéto setkání: mladí dávají lidu sílu putovat a staří tuto sílu upevňují pamětí a lidovou moudrostí.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2024 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.