Pán rozněcuje oheň naděje, nikoli my

7.12.2014 

Promluva papeže před Angelus, nám. sv. Petra

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Tato neděle označuje druhou etapu doby adventní, nádherného období, jež v nás probouzí očekávání Kristova návratu a památky na Jeho vstup do dějin. Dnešní liturgie nám představuje poselství plné naděje. Je to Pánovo pozvání pronesené ústy proroka Izaiáše: „Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh“ (Iz 40,1). Těmito slovy začíná Kniha útěchy, v níž prorok oznamuje lidu žijícímu v exilu radostné poselství o vysvobození. Doba soužení skončila; Izraelský lid může s důvěrou hledět do budoucna, konečně se může vrátit do vlasti. Proto tedy pozvání k útěše od Pána.

Izaiáš se obrací k lidu, který prošel temným obdobím a velmi těžkou zkouškou. Nyní však přišel čas útěchy. Smutek a strach mohou udělat místo radosti, protože Pán povede svůj lid cestou osvobození a spásy. Jak to udělá? Péčí a něhou pastýře, který se stará o své stádce. Obdaří totiž stádce jednotou a bezpečím, bude jej pást, shromáždí ztracené ovce v bezpečí ovčince a zvláštní pozornost bude věnovat těm nejkřehčím a nejslabším (v.11). Takový je postoj Boha k nám, kteří jsme Jeho stvořením. Proto prorok zve každého, kdo slyší – včetně nás dnes – aby v lidu šířil toto poselství naděje: že nás potěší Pán a že máme uvolnit místo útěše, která přijde od Pána.

Nemůžeme však být Božími posly, pokud sami jako první nezakoušíme radost z toho, že nás Pán těší a má rád. Dochází k tomu zejména, když nasloucháme Jeho Slovu,.. evangeliu, které máme nosit s sebou. Na to nezapomínat! Evangelium v kapse či v tašce, abychom jej neustále mohli číst. A to nám dodá útěchu, když se mlčky modlíme v Jeho přítomnosti, když se s Ním setkáváme v eucharistii nebo ve svátosti odpuštění. To všechno nás těší.

Nechme tedy Izaiášovu výzvu - „Těšte, těšte můj národ“ – znít během této adventní doby ve svém srdci. Dnes je zapotřebí lidí, kteří dosvědčují milosrdenství a něhu Pána, který otřásá rezignovanými, oživuje sklíčené a rozněcuje oheň naděje. Pán rozněcuje oheň naděje! Nikoli my. Mnohé situace žádají naše útěšné svědectví, abychom byli lidmi, kteří se radují a těší. Myslím na ty, kteří jsou stiženi utrpením, nespravedlností a útlakem; na ty, kdo jsou otroky peněz, moci, úspěchu a zesvětštění. Ubožáci! Mají líčené útěchy, nikoli opravdovou útěchu od Pána! Všichni jsme povoláni těšit své bratry, dosvědčovat, že jedině Bůh může odstranit příčiny existenciálních a duchovních dramat. On může. Je mocný!

Izaiášovo poselství, které zní o této druhé adventní neděli, je balzámem na naše rány a podněcuje nás, abychom připravili cestu Pánu. Prorok totiž dnes mluví k našemu srdci, aby nám řekl, že Bůh na naše hříchy zapomíná a těší nás. Svěříme-li se Mu se srdcem pokorným a zkroušeným, On zboří přehrady zla, vyplní mezery našich opominutí, srovná pahorky pýchy a samolibosti a otevře cestu k setkání s Ním. Je pozoruhodné, že máme častokrát strach z útěchy, z toho, že budeme potěšeni. Ba dokonce se cítíme bezpečnější ve smutku a bezútěšnosti. Víte proč? Protože ve smutku si připadáme takřka jako protagonisté, zatímco v útěše je protagonistou Duch svatý! On nás těší, On nám dodává odvahu vyjít z nás samých. On nás přivádí ke zdroji každé opravdové útěchy, tedy k Otci. A to je konverze. Nechte se, prosím vás, těšit od Pána! Nechte se těšit od Pána!

Panna Maria je „cestou“, kterou si připravil Bůh ke svému příchodu na svět. Svěřme Jí čekání na spásu a pokoj všech mužů a žen naší doby.

Přeložil Milan Glaser

Česká sekce RV

Copyright © 2003-2022 česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.